Nová Šance 2

10. června 2017 v 20:06 | Yoko Ayme |  N
Nová Šance 2.díl
"Co se to stalo?"

Probudím se. Hrozně mě bolí hlava, ale přesto se rozhlédnu po místnosti. Uvědomím si, že je to můj pokoj. Můj starý pokoj. Rychle vyskočím na nohy. Hlava mi začne silně pulzovat. Jsem vyděšená. Co se to sakra stalo? Viděla jsem je na vlastní oči, dokonce je i slyšela a teď jsem v tomhle mém starém pokoji. Nechápu to tenhle dům měl být dávno v troskách, ale když stojí znamená to že… Vyletím z mého pokoje jako střela a utíkám do kuchyně. Line se z ní příjemná vůně. Prudce zahnu za roh, ale náhle ztuhnu. Mé oči tikají z postavy na postavu a já nejsem schopna vydat ani hlásku. Přede mnou stojí mí rodiče. Mí mrtví rodiče. "Maminko, Tatínku" Zašeptám a rozbrečím se. Běžím k nim doufajíc, že tohle opravdu není sen. Už jsem těsně u nich a skočím. Neskočím do prázdna jak jsem očekávala, ale dopadnu na otce, kterého následně povalím a pak se začnu hrozně smát. "Sakuro není ti nic?" Řekne můj otec a začne se smát spolu se mnou. Je na nás komický pohled, tak to rozesměje i maminku. Z očí mi tečou slzy štěstí. "Ale, ale proč pláčeš?" Začne se starat maminka a já jí jen mlčky obejmu. Je krásné cítit vůni jejích vlasů po tolika letech.


"Nic. Jen…Mám tě ráda mami" Zašeptám jí do ucha, ale pak se odtáhnu protože vím, že máma musí jít do práce.
"Už musíme jít, ale Kakashi a kluci ti vzkazují, že máš být ve 12:00 na tréninku." Zakřičí na mě ještě otec a pak mizí ve dveřích. Jsem celá šťastná ale zároveň i zmatená. "Co se stalo?" Ptám se sama sebe. Jsem ještě rozespalá tak jdu do koupelny. Tam spustím kohoutek ledové vody. Umyji si obličej a pak se na sebe podívám do zrcadla. Místo sebe, ale uvidím někoho jiného. Lépe řečeno 13-ti letou Sakuru. Zděsím se. To snad není pravda! Mám krátké vlasy a své staré pyžamo. Chytnu se za hlavu a po tvářích mi stékají slané slzy. "Nee!" Vykřiknu a uhodím prudce do stěny, která se ale nerozsypala. Udiveně hledím na svou ruku, která bolestně pulsuje a na stěně jako by nebyl ani náznak poškození. "To jsem byla tak slabá?" Zašeptám. Naštvu se. Ani se nedivím, že Sasuke odešel. Byla jsem naivní. Jestli jsem opravdu tak slabá musím s tím něco udělat. Ale nejdřív musím zjistit co se stalo! Musím zjistit proč jsem zpátky v minulosti. Napadne mě jediné místo kde bych to mohla zjistit. Tajné spisy! Musím se tam dostat. Běžím do ložnice a tam jakmile otevřu skříň samá růžová. Opět se zděsím. "To jsem nenosila nic jiného?" Ptám se sama sebe a nevěřícně kroutím hlavou. Nakonec vytáhnu černé mini kraťasy a zelené tričko s bílými okraji. Běžím zpátky do koupelny. Podívám se do zrcadla a uvidím zase tu malou holku. Sundám si čelenku listové a tu si dám kolem pasu. Pak vezmu jemné zelené oční stíny a tužku. Jakmile se namaluji doplním svůj vzhled ještě leskem na rty a k noze si připevním pouzdro na kunaie a shurikeny. Konečně si připadám lépe. Usměji se a už chci vyrazit z domu když v tom si vzpomenu na něco na co jsem přišla až po smrti mích rodičů. Doufám, že to tam ještě bude. Utíkám do obýváku a zběsile šahám na stěnu. Náhle najdu to, co jsem potřebovala. Zatlačím jemně na to místo a najednou se přede mnou objeví sklad. Do toho skladu skladují mí rodiče dopisy, tajné dokumenty a všelijaké zbraně. Ale to nebylo to co jsem hledala. Já jsem hledala svou zbraň. Zbraň kterou mi rodiče věnovali těsně před jejich smrtí a před rozbořením tohoto domu. Došla jsem nakonec dlouhé podzemní chodby. A najednou spatřím před sebou to, co jsem chtěla. V duchu se omluvím rodičům, že jí musím teď brát, ale bez ní bych to ten týden asi nezvládla a rozhodně bych se nedostala k tajným spisům. Stala se mou kamarádkou. Je to zvláštní skamarádíte se s Katanou. Ale já vím, že ta Katana není obyčejná. Je v ní uvězněná duše mé sestry. Mé starší sestry. Když jí bylo 15 a umírala, tak aby jí rodiče zachránili dali její duši do Katany, která má a měla vždy patřit mě. Naučila jsem se s ní komunikovat přes myšlenky. Vzala jsem Katanu do ruky, když v tom jsem zády prudce narazila do stěny.
"Hezké přivítání" Zašeptám a setřu si pramínek krve, který mi stekl po bradě. "Ještě nejsi připravená!" Ozve se hlasitý hlas v mé hlavě.
"No tak sestřičko nebuď tak nevrlá vím, že ti to přijde zvláštní, že vím kdo jsi, ale i já sama to stěží chápu. Přišla jsem z budoucnosti a nevím ani za jakým účelem. Jestli chceš spoj se s mou myslí a najdi si ve vzpomínkách pravdu." Řekla jsem a otevřela svou mysl. Náhle jsem uslyšela lehké vibrace a pak hluboké oddechnutí. "Tvé vzpomínky mluví pravdu, ale nechápu to!" Řekla osoba v mé hlavě.
"Prosím mohu tě používat Sayo?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase. Hlas v mé hlavě chvíli mlčel až pak jsem před sebou spatřila rudě žhnoucí Katanu. Byl to pro mě souhlas. Uchopila jsem Katanu a vytáhla jí z pochvy. "Arigato" Zašeptala jsem a dala si Katanu kolem pasu. "Rodiče na to nesmí přijít" Zaznělo mi přísně v hlavě. "Neboj večer si zpátky na svém místě" Řekla jsem pevně.
"Tak kam jdeme?" Ozvala se Saya.
"Do tajných spisů!" Řekla jsem a vyrazila z domu.
"Sakuro? Opravdu je budoucnost na tebe tak krutá?" Zeptala se mě Saya a dál si přehrávala mé vzpomínky. Stěží jsem zadržela slzu, ale hrdě jsem odpověděla. "Už jsem se s tím smířila, ale nechápu proč jsem zpátky. Myslíš že to je nějaké jutsu?" Zeptala jsem se Sayi.
"No tak to nevím s ničím podobným jsem se ještě nikdy nesetkala, ale jutsu to podle mě nebude." Řekla mi sestra a já už dál mlčela.
"Proč mlčíš?" Ptala se mě Saya. Smutně jsem jí odpověděla.
"V budoucnosti spolu moc nemluvíme. A když ano je to jen při boji a nebo nějaká hádka. Podle tebe už totiž nejsme sestry. Pořád mi dáváš za vinu smrt našich rodičů. A řekla jsi, že nejsem hodna být tvou sestrou" Jakmile jsem to dořekla Saya zarytě mlčela. Já jsem se ale pousmála. "Chápu tě. Máš na to právo". "Sestřičko. I kdybych to řekla nemyslela jsem to tak. Byla jsem asi naštvaná. A vždy budeš moje mladší sestřička. To si pamatuj". Jakmile to Saya dořekla můj úsměv se ještě rozšířil a já už stála před kanceláří. Zaklepala jsem.
"Jaký máš plán?" Zeptala se Saya. Pomocí myšlenek jsem jí odpověděla "Napřed se jen tak na něco zeptáme Hokage abychom odvedly pozornost. Řekneme třeba že jí potřebuje Shizune. Pak musíme rychle otevřít tajný vchod a rychle o tom najít něco. Musíme ale nejdřív zneškodnit pár ANBU".
"To by si zvládla i sama tak na co mě?!".
"To je právě ten problém. Nevím co to s tímhle tělem je, ale asi týden potrvá než se vrátím do své původní kondice. A nebudu tě muset tak často používat. Bez tebe ty ANBU nezneškodním." sdělila jsem Saye a pak zmlkla a vstoupila do kanceláře. "Dobrý den Tsunade-sama" Slušně jsem pozdravila. "Sa-Sakuro?" Řekla Tsunade překvapeným hlasem. Prohlédla si mě od shora dolu a chystala se něco říct, ale já jí skočila do řeči a řekla "Změna prospívá zdraví a musela jsem něco udělat s vlasy. Pořád překážely při trénování. Takhle je to lepší. A ta Katana? Změna stylu boje je taky dobrá ne?" Zazubila jsem se jako andílek a pak hned na to řekla "Tsunade-sama? Shizune říkala, že s vámi chce mluvit nějaký pán v hale" Když jsem to dořekla Tsunade na nic nečekala a odešla z kanceláře.
"Tak na co čekáš?" Pobízela mě Saya. Otevřela jsem tedy tajný vchod a už se vrhla na dva ANBU. Dvěma rychlými útoky s Katanou jsem je skolila k zemi a utíkala k první řadě regálů. "M…M…Sakra hledej M" Zařvala jsem v mysli na Sayu. "Jasně třetí regál, 3 řada, 4 ulička" Řekla Saya okamžitě.
"Jak to sakra víš?" Ptala jsem se.
"Hm…Tak před 5 lety jsem pracovala pouze s tajnými svitky a dokumenty tak to vím" Řekla Saya a v jejím hlase byl znát posměch.
"Nedobírej si mě" Okřikla jsem jí a ona zmlkla. Konečně jsem našla tlustou knihu o minulosti. Zalistovala jsem v ní a mé oči zbystřili a přečetli nadpis.
"Zpět v Minulosti(Čase)
Stalo se to před 54 lety kdy se někdo pokusil o jutsu vrácení do minulosti. Od té doby byly 2 nezvěstní. A nebo existuje jeden případ kdy soused viděl nadpřirozeně svítící měsíc a pak bílou postavu. Pak už jen křik z druhého patra a následné zmizení onoho člověka vydávajícího křik. Domníváme se, že byl přenesen do minulosti za jistým účelem. Aby něco změnil. Jak my říkáme dostal druhou šanci." Náhle mě však vyrušily rychlé kroky a hlasy. Hodila jsem knihu na zem a vypařila se, ale nevěděla jsem jakou dělám chybu, že jsem to nedočetla. Ale jedno je jisté je to pravda. Protože poslední, co si pamatuji z toho večera je oslnivý bílý měsíc a bílý plášť.
Sakura nechala otevřenou knihu a tady je to co si měla přečíst:
Upozornění:
Nesmíte narušit rovnováhu světa a nezůstávat tam moc dlouho jinak zabijete sami sebe a změníte budoucnost tak, jak byste sami rozhodně nechtěli".

"Uf ještě že jsme pryč" Řekla jsem v duchu Saye a skočila na postel.
"Pozor!" Křikla Saya když jsem jí přimáčkla svým tělem k posteli.
"Sice je má duše v Kataně to ale neznamená, že nic necítím!". Křikla po mě znovu. "No jo promiň." Omluvila jsem se, ale hned na to se podívala na hodiny. "Panebože!" Vykřikla jsem a letěla se upravit do koupeny a pak vyběhla z domu. "Co se děje?" ptala se Saya.
"Jen nestíhám trénink jinak nic zvláštního" Řekla jsem trošku hystericky. "Klid" Řekla Saya.
"Jo máš pravdu stejně Kakashi přijde o 2 hodiny později. Abych pravdu řekla docela se na ně těším ale zároveň se i bojím.
Jaký úkol to sakra mám splnit?!".

Poznámky:
Doufám, že se vám povídka líbila :D

Odkaz na předchozí díl: Nová Šance

Čt, 2009-10-29 11:55
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akumakirei | 10. června 2017 v 20:07 | Reagovat

Vložil Fňu, Čt, 2009-10-29 20:54 | Ninja už: 3525 dní, Příspěvků: 6083 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka X
...
Zatiaľ budeš len v Nováčikoch, skús sa zamerať na úpravu tej poviedky a pozri si tie Pravidlá FF, ako ti už minule písala Yamatka. Hlavne na začiatku, tie priame reči, viac odstavcov, chýba ti ukončovanie priamej reči ("Uf, ještě že jsme pryč." Řekla jsem v duchu Saye a skočila na postel.) A podobné veci, dobre? :)

Vložil Haruka Kasumi, Čt, 2009-10-29 21:46 | Ninja už: 2889 dní, Příspěvků: 401 | Autor je: Prostý občan X
pěkný, jen by mě zajímalo, jak dokázala v tom svým starým slabým těle zneškodnit dva ANBU a jakto, že má dlouhý vlasy, když je to jasně už po chunninské zkoušce?

Vložil Yoko Ayme, So, 2009-10-31 15:30 | Ninja už: 2788 dní, Příspěvků: 2 | Autor je: Prostý občan X
Dokázala je zneškodnit díky té Kataně. Bez Ní by to nedokázala.
A ty dlouhý vlasy hm..Promiň Nějak jsem si to neuvědomila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama