Nová Šance

10. června 2017 v 20:04 | Yoko Ayme |  N
Nová Šance 1. díl
"Co se stalo?!"

"Neodcházej zůstaň tady se mnou prosím. Udělám cokoliv jen nechoĎ pryč!"
"Si otravná"
"Jestli odejdeš budu mít sice přátele a rodinu, ale bez tebe to bude jako kdybych byla sama."
"Sakura..Arigato.."


"Naruto. Je to už 2 a půl roku co je pryč. Odprosťuji tě od slibu."
"Sakura-chan…"
"Nech to být Naruto"
"Nemusím tě poslouchat!"
"Naruto…"

S trhnutím se probudím. Přesně takhle jsem je tehdy nechala odejít a stalo se to mou osudnou chybou. Jsem celá zpocená a po mé ubrečené tváři začínají stékat další slané slzy. Kdybych ten den byla silnější a dokázala Sasukeho zastavit. Kdybych do něho nebyla bláhově zamilovaná mohla jsem. Mohla jsem je oba zastavit. Stoupnu si. Dojdu do kuchyně a otevřu malou dřevěnou skříňku. Za chvíli v ní najdu to co jsem potřebovala. Naliji si do sklenice čistou vodu. A do úst si strčím prášek. Zapiji ho a ledová voda na chvíli uklidní mé zpocené tělo a bušící srdce. Pomalu kráčím po schodech nahoru do ložnice. Ulehnu do postele a klidně zavřu oči. Nebojím se dalšího zlého snu, protože jsem si vzala prášek na spaní a ten mi dodává pocit uklidnění.

Ráno:
Je 7:00 a já vstávám z postele. Protáhnu se a jdu do koupelny. Tam udělám ranní hygienu a jdu se nasnídat. Dneska nemám žádnou misi. Oddechnu si. Po snídani jdu do nemocnice. Hned po Tsunade jsem nejlepší medik ve vesnici proto jsem také ředitelka nemocnice. Rychle doběhnu do nemocnice a už mě přivítá veselá Ino. "Vítejte Sakura-sama".
"Hej Ino neříkej mi tak" Řekla jsem a přátelsky do ní šťouchla.
"Jen jsem si dělala srandu" Řekla Ino a vešla se mnou do ředitelny. Hodila jsem na sebe bílý oblek medika a Ino mi mezitím říkala co musím dneska udělat. "Takže čeká tě propíchnutá hruď, pospojování nervové soustavy a sešití rozříznuté ruky. To by měli být ty nejvážnější případy a pak už jenom nějaké popáleniny stupně 2".
"To nemůže něco udělat Hinata?" Řekla jsem s malou nadějí, že toho budu mít dnes míň.
"Hinata má na starost vizitu, rentgeny a popáleniny 1. Stupně".
"Tak co Shizune?" Řekla jsem už zcela bez naděje.
"Shizune má porody, popáleniny stupně 3 a pár otřesů mozku". Ino domluvila a viděla jak se chystám něco říct, tak mi rychle skočila do řeči.
"Tsunade je zahrabaná v papírech a Shizune jí chodí kontrolovat jestli tajně nepije saké".
"Hm tak to mi nezbývá nic jiného než se pustit do práce" Povzdechla jsem si, ale hned na to jsem se oslnivě usmála a vyrazila s Ino v patách k operačnímu sálu.

Po 8-mi hodinách:
"Výborně Sakuro vše je hotové" Slyším vedle sebe hlas Ino, ale moc jí nevnímám jsem totálně bez chakry. Unaveně se svezu do křesla v kanceláři, když v tom přede mě Ino postaví balík papírů.
"Ještě ale není čas na oddych. Papírování čeká" Řekla mi Ino se smíchem a já na ní hodila jen vražedný pohled a vrhla jsem se na ty protivné papíry.
"Už chápu Tsunade" Pomyslela jsem si a dál pokračovala v práci.

Po 2 hodinách:
Vyčerpaně se svalím na postel. Zabořím hlavu do polštáře a dokonce do něj i zakřičím nesrozumitelná slova. Z poslední síly která mi ještě zbývá jdu do sprchy. Pak spadnu do postele. Kupodivu se mi nechce spát. Zavrtím se v posteli a otočím se na bok. Otevřu oči a náhle zafouká prudký vítr a já uslyším ránu. Podívám se na svůj noční stolek, ale něco na něm chybí. Ano ta fotka. Ta fotka tam chybí! Polije mě studený pot. Je to jediná památka kromě dvou čelenek která mi po nich zbyla. Nechci spatřit to co je na zemi. Ale musím to uklidit. Zvednu se tedy z postele, ale náhle zasyčím když ucítím jak mi střepy prořízli kůži do masa. S trhnutím si vyndám střep z nohy a dívám se na proud krve proudící z mé krvavé nohy. Nemám žádnou chakru proto si to nemůžu vyléčit. Odskáču do kuchyně a vyndám z domácí lékárničky obvaz a náplast. Důkladně ránu vyčistím a obvážu a vrátím se už v pohodě do pokoje. Opatrně si kleknu nad střepy a zvednu rozbitou fotografii. Kupodivu fotka je v pořádku jen rámeček se rozbil. Zahledím se na fotografii. Vidím malého černovlasého chlapce který má vždy chladný výraz. Vidím sebe jak se usmívám a vidím svého nejlepšího přítele jak se mračí na Sasukeho. Dříve mě štvalo jak se věčně ve všem předháněli, ale teď mi to chybí. Chybí mi jejich hádky a jejich hlas. Hlavou mi probleskne vzpomínka na 2 pohřby. "Né" Vykřiknu a velkou silou hodím obrázek o zeď. Ozve se rána a obrázek spadne na zem. Je roztržený, ale mě to nevadí po mé tváři opět tečou horké slzy a já se je nesnažím zastavit. Podívám se z okna na měsíc. Dneska září neobvykle hodně. Jeho záře mě přinutí vstát a jít k oknu. Pod bosýma nohama mi křupou střepy, ale já nevnímám tu obrovskou bolest. Vnímám jen své slzy a oslnivý měsíc. Dojdu k oknu a sednu si na parapet. Přitáhnu si jednu nohu k sobě a otřu si slzy. Vítr mi čechrá mé dlouhé růžové vlasy a já náhle uslyším. "Sakura-chaaaan!" . Zleknu se. Je to hlas Naruta. Myslím si, že je to jen výmysl mé fantazie a vzpomínek, ale ten hlas je čím dál silnější a hlasitější a těch hlasů je víc. Naposledy se zahledím na rozbitou fotografii a na zářící měsíc. Chytím se za hlavu. Vše vidím rozmazaně. Zatočí se mi hlava a já upadnu do bezvědomí.

"Sakura no tak vstávej"
Slyším naléhavý hlas vedle mě. Otevřu své smaragdové oči a uvidím před sebou ty krásně černé oči. Jak mi chyběli. Náhle sebou trhnu. Jak to, že je přede mnou. Vždyť mají být mrtví!? Otočím se a zjistím, že na mě hledí i Kakashi s Narutem. Nejsem schopná slova. Je to jen sen? Pomyslím si. Určitě je to sen. Co jiného by to bylo? Oni jsou už dávno po smrti. Vezmu kunai do ruky a prudce se postavím. Štípnu se ale nepomáhá to. Hodím kunai na Naruta a ten se jen tak-tak vyhne a řekne
"Sakura co to děláš!".
"Vy…Vy nejste opravdový!" Řeknu roztřeseným hlasem když v tom mi někdo dal obě ruce za záda a kunai mi vypadl z ruky. Podívám se na dotyčnou osobu, ale vidím jen Sharingan. Zašeptám "Co se to děje Kakashi-sensei?" Pak se mi zamlží a opět omdlím. Ale jedno vím jistě. Něco tu nehraje!

Ne, 2009-10-25 14:30
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akumakirei | 10. června 2017 v 20:05 | Reagovat

Vložil Yamata no Orochi, Po, 2009-10-26 00:36 | Ninja už: 3406 dní, Příspěvků: 3065 | Autor je: Prostý občan X
Poznámka editora
Přečti si Pravidla FF sekce, zkus zapracovat na úpravě. Prozatím máš povídku jen v kategorii "Nováčci."
Číslice - číslovky se vypisují slovy, taky se podívej, jak má být sériovka označená...

Vložil Haruka Kasumi, Po, 2009-10-26 07:37 | Ninja už: 2889 dní, Příspěvků: 401 | Autor je: Prostý občan X
jů, že by návrat v čase, to je zajímavý, doufám že jí zůstane brutální síla a schopnost léčení Laughing out loud

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama