Yukio, část šestá

2. listopadu 2013 v 8:22 | itachisan |  X, Y
Po smrti Orochimara jsem byl ztracený, nevěděl jsem co dál, o co mám usilovat. S Orochimarem měl můj život smysl, snažil jsem se mu být užitečný a s jeho pomocí něčeho velkého dosáhnout. Ale Orochimaru je nadobro pryč a jediné co mi zbylo je vztek a falešné vzpomínky. Rozhodl jsem se odejít a dokázat něco, čím dokážu sám sobě, že nejsem zbytečný. Snažil jsem se pátrat po různých organizacích, co měli něco společného s Orochimarem, ale marně. Po pár měsících jsem začal pátrat i po Akatsuki, ale taky marně. Uběhnul skoro rok a nezískal jsem jedinou užitečnou informaci.



Pak jsem zaslechl, že jistá organizace se chystá rozpoutat válku a má neporazitelnou zbraň, které se nemohou rovnat ani ninjové. Přišlo mi to směšné, ale něco ve mně mi říkalo, že s tím bude mít Orochimaru něco společného. Tak jsem začal sbírat další informace o této organizaci. Zjistil jsem, že údajně se má nacházet někde v Ohnivé zemi. V lese, který nestárne. Nežít tak dlouho s Orochimarem, přišlo by mi to jako výmysl. Ale Orochimaru mi o takovém lesu jednou vyprávěl, nachází se daleko na hranicích Listové a země Vln.
Vydal jsem se tedy pátrat, po onom lesu. Díky mojí schopnosti citlivého vnímání čakry nebylo těžké les najít. Tak mohutnou čakru jsem cítil na míle daleko, les jí přímo přetékal.
Když jsem dorazil do lesa. Čakra byla tak silná, že jsem jí na některých místech mohl i vidět.
Byla totiž všude, ve stromech i v zemi. Když jsem se vydal hlouběji do lesa, tak čím více jsem se blížil, tím čakra sílila. Byla tak silná, že jsem z ní měl husí kůži a nebo to bylo tím co jsem uviděl.
V samém nitru lesa se nacházel obrovský stroj a okolo něj spousta vojáků. Ten stroj vysával čakru z lesa a hromadil jí uvnitř sebe. Muselo v něm být ohromné množství čakry. Když se mi povedlo dostat dovnitř viděl jsem, jak všude po zdech protékala čakra. Vydal jsem se hledat nějaký zdroj nebo hlavní část stroje. Když jsem zahlédl stráže, rychle jsem se schoval do místnosti poblíž. Měl jsem štěstí, v té místnosti zrovna probírali plán útoku.
Podle plánu měli nejdříve zničit Listovou a pak vyhrožovat ostatním vesnicím zničením. Pak mě ale zahlédli a spustili poplach. Dal jsem se rychle na útěk. Když jsem mířil k východu, ucítil jsem něco velmi nečekaného.
"Rád tě opět vidím Yukio, už je to dlouhá doba, co jsme se neviděli".
"Orochimaru !!!!" řekl jsem a krev se mi přitom vařila v žilách. Myslel jsem si, že by jen tak neumřel, ale bylo mi divné, že by o sobě nedal vědět.
"Jak jsem si myslel, za tímhle vším si ty Orochimaru" řekl jsem a vytasil meč. Naneštěstí jsem byl tak rozrušený Orochimarem, že jsem zapomněl na stráže co mě pronásledovali a byl jsem za zadu omráčen.

Když jsem se probudil, ležel jsem odzbrojený v cele a vedle stál Orochimaru. Okamžitě jsem chtěl zaútočit, ale zbytečně, cela mi zabraňovala používat čakru. "Jsi zase starší a určitě si taky hodně zesílil, jsem tak pyšný, jak silným si se stal Yukio, jako je otec hrdý na svého syna" řekl Orochimaru.
"Nech si ty povídačky pro sebe, jde ti jen o mojí moc a čakru o mě si neměl nikdy zájem" prudce jsem odpověděl.
"Ale neboj Orochimaru, ještě poznáš, jak silným jsem se stal a pak budeš litovat toho dne, kdy jsi měl uzdravil !!!!" řekl jsem rozzlobeně.
"Už se na to moc těším Yukio, ani netušíš jak" řekl tak tichým hlasem, že skoro nešel slyšet a pak mi hodil do cely můj meč a zmizel.
Neváhal jsem a okamžitě jsem se dostal z cely a vydal se hledat Orochimara. Uvnitř stroje nebyl nikdo ani Orochimaru, tak jsem vyskočil ven.

Stroj byl i s armádou skoro u Listové vesnice. Musel jsem se rozhodnout, jít hledat Orochimara nebo zastavit stroj.
"Musím ten stroj zastavit, než zničí vesnici a rychle"…..
Povedlo se mi dostat před stroj a armádu, byl jsem sám proti celé armádě a tomu stroji, nikdy jiný tu nebyl.
"Dobrá tedy, ukážu jím, s kým mají tu čest !! "…….
"Kuchiyose no jutsu !!!!" za zády se mi objevila stovka hadů, kteří se dali okamžitě do útoku a stejně tak já…………"Kuroi no koutetsu!!".
Jejich převaha byla veliká a tak jsem musel použít, vše co jsem měl. Když se nahromadilo dostatek mrtvých, mohl jsem použít techniku, která tu převahu vyrovná……….
"Seimon no Yami, Shichi tsumi….Ikari!…..Senbou!……Yoku!.....Taida!.......Yokubari!.....
Hokori!.....Nekketsu !!!!!!".
Z mrtvých těl vzešli démoni z pekla a začali armádu trhat na kusy, vypadalo to nadějně, ale pak se stroj spustil a začal nabíjet. Než jsem stačil něco udělat stroj měl nabito a vystřelil ohromnou dávku čakry mířící přímo směrem na vesnici a pokud by jí zasáhnul, všichni obyvatelé by zemřeli.
"A to nedovolím !!!!"
"Jutsu no yami, Hebi no touban !!!!!" Postavil jsem se střele přímo do cesty a zastavil jí, ale čakra nezmizela a pořád se snažila prorazit si skrze mě cestou. Ale má technika začala čakru vstřebávat a střela následně zmizela a čakra přešla do mého těla . Bohužel má technika má jednu velkou nevýhodu a, to že plní mé tělo čakrou, i když už více nevstřebá a tak přetěžuje mé buňky a ničí je.
Po vstřebání tak velkého množství čakry, jsem byl hodně zranění, ale nemohl jsem se vzdát, to bylo ono, to jak mohu něco změnit, zachránit svět a dokázat si, že nejsem zbytečný.
Pak ale následovalo něco strašného, stroj začal opět nabíjet. Věděl jsem, že další střelu už nedokáži zastavit a tak musím stroj okamžitě zničit……………. "Kuroi no ana, Shinzou no yami !!!!!!!!" Technika, jenž vytvoří obří černou díru a pohltí všechno v její blízkosti a navždy zničí.
Má čakra byla pryč a nemohl jsem se udržet na nohou, ale stroj a část armády zmizela v temnotě. Myslel jsem, že už je všemu konec, ale nebyl……. Ještě než se díra uzavřela a stroj zmizel, stačil ještě jednou vystřelit. Obrovská ničící čakra mířila přímo na mě a zničí vše co jí stojí v cestě.
Už jsem neměl sílu jí zastavit. Nedokázal jsem to, byl jsem příliš slabý, nezvládnul jsem ochránit, to co je pro mě důležité. Zavřel jsem oči a čekal, až přijde má smrt……………..
"Nevzdávej to Yukio, ty to zvládneš, já ti věřím" řekl povědomí hlas. Byl to hlas Hiruga, co mi říkal, že se nesmím vzdát. Mé tělo se zvedlo a čelilo přímo té ničící síle "Já se nevzdám, dokážu, že nejsem zbytečný a ochráním vše co je pro mě důležité !!!!!"…………….. "Jutsu no yami, Hebi no touban !!!!!" cítil jsem jak temnota obklopuje mé tělo. drží čakru a snaží se ji vstřebávat. Povedlo se mi techniku udržet na tak dlouho, abych oslabil střelu tak, aby nedošla k Listové. Má technika však zmizela a zbytek té ničivé čakry mířil přímo na mě........... Věděl jsem, že to je konec, ale byl jsem šťastný. Dokázal jsem něco změnit a zabránit válce………….Ale přál bych si toho ještě spousty vykonat, poznat svět ………vrátit se za Ino…..chtěl bych žít…………….
…………………………………………………
…………………………………………………
…………………………………………………
…………………………………………………
…………………………………………………
…………………………………………………
…………………………………………………
…………………………………………………

Obklopila mě tma, jsem mrtvý.

"Ta čakra" zamumlal jsem z posledních sil.
Ucítil jsem povědomou čakru,když z ničeho nic na mě zazářilo světlo slunce, byl jsem na živu. Uviděl jsem velkého železného hada, který ochránil mé tělo, když se had rozpadl, tak ke mě přistoupil Orochimaru.
"Proč si mě zachránil ?" zeptal jsem se s údivem.
"Ještě si mi neukázal to nejlepší Yukio" odpověděl Orochimaru s jeho typickým úšklebkem.
Byl jsem naprosto vyčerpaný a příliš zraněný, a tak jsem následně upadl do bezvědomí.


Co má Orochimaru v plánu a Yukiem ? To už nikdo neví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama