Yukio, část třetí

23. října 2013 v 10:08 | itachisan |  X, Y
"Jak už je to dlouho, co jsme se poznali Yukio ?" řekl Orochimaru s jeho typickým úšklebem. "Už to budou tři roky" odpověděl jsem. "Vzpomínám si, když jsem tě poprvé potkal. Byl jsi slabý a skoro mrtvý" pronesl Orochimaru a podal mi svitek. "To je dávná minulost, dnes už to neplatí" odpověděl jsem a odešel pryč z úkrytu. Za ty tři roky se toho událo hodně, už nejsem ten slabý a ustrašený Yukio, už ne.



Moje cesta mířila dál do centra Ohnivé země. Je čas poznat svět. Zastavil jsem v jedné z větších vesnic, rozhodl jsem se v ní zůstat přes noc a rozhodnout se kam půjdu dál. Zašel jsem si na jídlo a čaj do jedné z restaurací. Bylo tu docela rušno a zahlédl jsem spousty ninjů z různých vesnic. Všichni vypadali docela silně. Docela by mě zajímalo, jestli bych je dokázal porazit. Usmál jsem se a dál pokračoval v jídle, v tom ale do mého stolu někdo vrazil a vylil na mě čaj a polil i trochu sám sebe.
"Hej ty !!!!!, podívej co si udělal, zašpinil si mi moje oblečení, to mi zaplatíš !!!!!!" řekl pobouřeně muž co mi vrazil do stolu. Podle znaku, který měl na své čelence, pocházel z Oblačné vesnice a byli sním dva další ninjové.
"Jestli jste si nevšimnul, tak jste svojí neohrabaností vrazil do mého stolu vy, takže mi dlužíte čaj" pronesl jsem ironickým hlasem.
"Víš ty vůbec s kým máš tu čest ? Já jsem slavný Izonaru z oblačné vesnice a ukážu ti, že si nemáš se mnou zahrávat" řekl a zaútočil na mě kunaiem. Vyblokoval jsem útok, vyrazil mu kunai z ruky a kopnul ho vší silou do břicha. Kop byl tak silný, že přeletěl půlku restaurace směrem ke dveřím a vyletěl z dveří ven. Ti zbylí dva se rozběhly za ním ven. Muž byl v bezvědomí, tak ho ti dva vzali pryč. Ležela tam na zemi ještě dívka, nejspíše do ní narazil, když vcházela dovnitř. Přišel jsem k ní a podal jí ruku.

"Jste v pořádku ?" řekl jsem dívce a pomohl jí vstát.
"Omlouvám se, byla to moje chyba, jste v pořádku ?". Dívka se na mě podívala a zrudla v obličeji. "Ano jsem v pořádku, děkuji" řekla rozpačitým hlasem. "Mé jméno je Yukio a ještě jednou se Vám omlouvám, mohu Vás na oplátku pozvat na čaj ?" řekl jsem a zadíval jsem se hluboce dívce do očí. Měla dlouhé blonďaté vlasy v culíku, modré oči a roztomilou tvář. Měla u sebe čelenku a vybavení shinobi, podle znaku na čelence pocházela z Listové vesnice.
"Děkuji, mé jméno je Ino" odpověděla dívka a přijala mé pozvání.

Povídali jsme si celé odpoledne, řekla mi toho spoustu o sobě, o své rodinně a vesnici. Já jsem toho moc o sobě neřekl. Řekl jsem jí odkud pocházím, o své rodině a zbytek jsem raději vynechal. Během našeho rozhovoru, jsem si všimnul, že nás někdo sleduje. Omluvil jsem se Ino, že si musím něco důležitého zařídit a odešel jsem. Procházel jsem se po vesnici a cítil jsem, že mě pořád někdo sleduje. Vydal jsem se tedy mimo vesnici, abych se tomu pronásledovateli ztratil. Povedlo se, po nějaké době jsem jeho přítomnost necítil. Už se stmívalo, tak jsem se vrátil zpět do vesnice a zaplatil si pokoj na přespání. Když jsem se vrátil do vesnice, ucítil jsem, že mě zase někdo sleduje, ale tentokrát to bylo jiné, jako by mě sledoval někdo jiný. Odešel jsem tedy do svého pokoje a čekal, jestli se ukáže. Nikdo se neobjevil a tak jsem šel spát. Během večera mě probudily podivné zvuky, jako když někdo chodí po střeše. Okamžitě jsem se přemístil pod okno a čekal co se bude dít dál, okno se pomalu otevřelo a někdo chtěl vstoupit oknem do místnosti. Chytnul jsem vetřelce za ruku a přehodil ho na druhou stranu místnosti, vzal svůj meč a přiložil ho k hrdlu vetřelce. "Počkej Yukio to jsem já Ino !!!". "Co tu děláš ?" řekl jsem a odložil meč z jejího hrdla. "Viděla jsem jak tě někdo sledoval, tak jsem o tebe měla strach a přišla jsem tě varovat" řekla ustrašeně Ino.
Zasmál jsem se a podal Ino ruku.
Pak jsem zahlédnul u okna stín a kunai letící směrem na Ino. Srazil jsem Ino zpět na zem. Ino nevěděla co se děje a začala rudnout, nejspíše to bylo tím, že jsem právě ležel přímo nad ní a měl jsem na sobě pouze kalhoty. Než jsem stačil něco říct, Ino omdlela. Bylo to tak lepší, aspoň jsem mohl v klidu útočit bez obav, že se jí něco stane. Sebral jsem svůj meč, vyskočil z okna na zem a čekal, až se útočník ukáže. Z tmy pak vyšly ven tři postavy, byli to ti ninjové z oblačné vesnice.
"Říkal jsem ti, že si s námi nemáš zahrávat, teď za to zaplatíš" řekl jeden z mužů a pak hromadně zaútočili. Jejich útok byl dobrý, útočili zároveň a na životně důležitá místa, ale jejich útok nebyl dost dobrý, odrazil jsem jejich útoky a složil pečetě pro svojí techniku.
"Kuroi no koutetsu !". Tahle technika, dokáže část mé čakry přenést do meče a při zásahu, jí pak část přesunout do těla zasaženého. Ta potom začne ničit jeho čakru a napadne jeho buňky. Následek toho je ztráta čakry a paralýza.
Jejich těla jsem donesl mimo vesnici, kde jsem je pak následně hodil do řeky a vrátil se zpátky.
Vrátil jsem se zpátky do pokoje a chtěl pokračovat ve spánku. Ale zapomněl jsem na jeden malý problém, uprostřed místnosti, ležela Ino v bezvědomí. Vzal jsem Ino a uložil jí do mé postele. Za pár hodin mělo svítat, tak jsem šel ven a koupil nějaké jídlo na snídani. Když se ráno Ino vzbudila, měla u postele připravenou snídani a čaj se vzkazem.

"Děkuji za tvojí pomoc, omlouvám se, že jsem odešel bez rozloučení, ale musím něco důležitého udělat, snad se ještě někdy potkáme a doufám, že ti bude chutnat snídaně, Yukio"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama