Yukio, část první

23. října 2013 v 10:07 | itachisan |  X, Y
Tento příběh začíná v malé vesničce mezi Ohnivou a Větrnou zemí. Jenž byla díky její poloze oddělená od větších vesnic. V této malé vesničce žila spokojeným životem rodina, žijící u řeky malý kousek za vesnicí. Matka pracovala stejně jako většina žen na poli a otec byl rybář. Měli spolu dva syny, starší se jmenoval Hirugo a mladší Yukio. Yukio měl narozdíl od Hiruga velmi slabé tělo, často byl nemocný a tak trávil většinu času doma a pozoroval Hiruga při tréninku. Hirugovo velkým snem bylo stát se shinobi Ohnivé země a stát se osobním strážcem samotného feudálního pána Ohnivé země. Hirugo tvrdě trénoval každý den, aby si splnil svůj sen.



Na začátku léta se k nám dostala zpráva, že přes naší vesnici bude procházet průzkumná jednotka z Listové vesnice. Podle plánu měli v naší vesnici strávit noc v opuštěném domku poblíž našeho domu. Tu noc byli naši rodiče mimo město, šli totiž navštívit matčinu nemocnou sestru ve vedlejší vesnici. Tu noc jsme tedy já a Hirugo zůstali doma sami. Když se Hirugo dozvěděl o tom, že ninjové z Listové budou v noci poblíž našeho domu, byl naprosto rozhodnutý se za nimi tu noc vydat. Snažil jsem se Hirugovi vysvětlit, že to není dobrý nápad a může to být nebezpečné, ale Hirugo neposlechnul a vyrazil za nimi. Nemohl jsem Hiruga nechat jít samotného a vydal jsem se tedy za ním.
Když se mi podařilo ho dohnat, Hirugo se už přibližoval pomalu k oknu od domu. Hirugo byl opravdu úžasný, všimnul si každé pasti, kterou nastražili okolo domu a všechny se mu podařilo snadno překonat. Přál jsem si být jako on, ale jediné na co jsem se zmohl bylo ho sledovat z křoví a obdivovat ho. Když se Hirugo dostal k oknu, viděl jak ninjové doplňují svojí výbavu a připravují se k jídlu. Hirugo je pozoroval s úžasem ve tváři a přál si být jako oni.

Pak jsem zaslechl prasknutí větve vycházejíc z lesa. Než jsem se stačil otočit zpátky směrem na Hiruga, okolo hlavy mi proletěl kunai, s výbušným lístkem, který dopadnul na dům. Útok byl tak náhlý, že jsem ani nestačil zareagovat, jen jsem se celý ztuhlý krčil v křoví a doufal, že si mě nikdo nevšimne. Když utichl i poslední zvuk, sebral jsem trochu odvahy a vylezl jsem z křoví. Všude byla hromada mrtvých těl a dům byl v plamenech. Snažil jsem se najít Hiruga, ale nikde jsem ho neviděl. Ti druzí ninjové pocházeli z Písečné vesnice, podle znaku na jejich čelenkách. Začal jsem prohledávat těla a přitom doufal, že mezi nimi nenajdu Hiruga, bohužel moje obavy se naplnili. Hirugo ležel na zemi zraněný a krvácel. Ještě byl naživu, ale moc času mu nezbývalo, navíc se do jeho těla dostal jed, který byl na zbraních ninjů. Snažil jsem se Hiruga zvednout a pokusit se s ním doběhnout za lékařem, ale marně. Byl jsem příliš slabý a nedokázal jsem ho zvednout. Křičel jsem z plných plic a doufal jsem, že nám někdo pomůže. Bohužel nikdo nepřišel. Držel jsem Hiruga v jeho poslední chvíli za ruku a snažil se mu nějak pomoct. "Yukio, kéž bych byl silnější, pak bych to mohl změnit". Nechápal jsem co tím Hirugo v tu chvíli myslel, skoro jsem nevnímal a pořád se ho snažil zachránit. "Yukio, věřím, že to zvládneš, dokážeš změnit svět, já v tebe věřím" z posledních sil řekl Hirugo s úsměvem na tváři a po té naposledy vydechnul.

Celou noc, jsem se nehnul od bratra a pořád se ho snažil zachránit, i přestože byl už dávno mrtvý. Když ráno vyšlo slunce, uvědomil jsem si Hirugovo smrt a utekl jsem. Nemohl jsem se vrátit domů, a podívat se rodičům do očí a tak jsem utekl pryč co nejdále od domova.
[left]

Poznámky:

Je to má první fanfiction. Pokud uvidíte gramatické chyby nebo budete mít nějaké vyhrady, tak klidně pište :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama