Yukio, část pátá

23. října 2013 v 10:10 | itachisan |  X, Y
Když jsem se probudil, ležel jsem v neznáme místnosti. Neměl jsem ani ponětí, kde se nacházím, pouze jsem ležel v posteli a měl jsem ošetřená zranění. Když jsem se rozhlížel po místnosti uvědomil jsem si další věc. Byl tam hrozný svinčík, všude byly obaly od jídla a různých blbostí. V tom někdo vešel do dveří. Byl to nějaký muž, měl blonďaté a krátké vlasy, modré oči, oranžově oblečení a v ruce nesel jídlo.


"Koukám, že už si vstal z mrtvých. Tady máš jídlo, najez se, aby ses co nejdříve zotavil" řekl muž a usmál se.
"Kde to jsem ?" zeptal jsem se zmateně.
"Jestli myslíš konkrétně, tak si v mém pokoji, ale jinak jsi v Listové vesnici, dattebayo" řekl a přidal za to frázi, kterou jsem nikdy neslyšel.
"Díky bohu, že jsem skončil tady, bál jsem, že skončím někde uprostřed oceánu" řekl jsem si v hlavě.
"Jinak se jmenuji Naruto a jak se jmenuješ ty cizinče ?" řekl a podal mi horkou polévku. "Jmenuji se Yukio" odpověděl jsem a dal se do jídla.
Chvíli jsme si povídali během toho co mi převazoval obvazy, díky mé čakře se mi zranění hojí mnohem rychleji, ale pořád jsem byl trochu zesláblý. Podle Naruta jsem potřeboval čerstvý vzduch, a tak mě provedl po vesnici. Ukázal mi celou vesnici, byla opravdu nádherná, ale nejlepší část byla na konci naší prohlídky. Naruto mě zavedl do malinkatého obchůdku, kde dělají jeho oblíbené jídlo.
"V životě jsem něco tak dobrého nejedl, jak se to jídlo jmenuje ?" ptal jsem se nadšením a vychutnával si to úžasné jídlo.
"Rámen. A te nejlepší dělají tady v Listové v Ichiraku" odpověděl a měl přitom plnou pusu rámenu.
Po jídle mě Naruto zavedl za jeho přáteli, abych se seznámil. Přišli jsme do restaurace, kde právě obědvali. Byla i mezi nimi známá tvář.
"Yukio ? , kde si se tu vzal ?" řekla nahlas Ino a přitom odskočila od stolu.
"Náhodou jsem šel kolem" odpověděl jsem ironickým hlasem a poškrábal se na hlavě.
Celý večer jsme si povídali smáli se a jedli. Chtěl jsem tu zůstat déle, ale věděl jsem že nemohu, ještě tu noc jsem se musel vydat k Orochimarovi. Když jsme dojedli a šel každý domů, vrátli jsme s Narutem k němu domů. Během noci, když naruto usnul, vzal jsem své věci a napsal Narutovi děkovný vzkaz a nechal ho na stole "Omlouvám se Naruto že odcházím bez rozloučení, ale musím odejít. Děkuji za záchranu, jednou ti to vrátím, Yukio" a pak jsem vyskočil oknem ven. Když jsem vyběhnul ven z Listové, zahlédnul jsem postavu člověka. Byla to Ino.
"Zase odcházíš bez rozloučení Yukio ?" řekla Ino a trochu se přitom usmála.
"Omlouvám se, ale musím odejít, mám ještě něco na práci" odpověděl jsem a šel k Ino blíž. "Ale neboj, až to budu mít hotové vrátím se " a přiblížil jsem se ještě blíž.
Ino se začal opět trochu červenat, ale pak se také přiblížila a řekla "V to doufám, moc ráda bych tě znovu viděla".
"Mohu ti dát něco, aby si měl důvod se vracet ?" řekla a přiblížila se tak blízko, že se naše ústa skoro dotýkaly. Ještě, než jsem stačil odpovědět, mě Ino políbila. Bylo to poprvé co jsem za svůj život políbil ženu, nikdy jsem nic takového necítil. Srdce se mi rozbušilo hroznou rychlostí a tělo se mi chvělo vzrušením.
"Neboj, vrátím se" opověděl jsem a zmizel v temnotě noci.

Během cesty k Orochimarovi jsem přemýšlel o tom co bude dál a co je můj cíl. Neznal jsem odpověď, ale v hlouby duše jsem cítil, že na ní brzo přijdu.
Když jsem dorazil do úkrytu, Orochimaru na mě čekal v laboratoři.
"Výborně Yukio, vedl sis skvěle" řekl Orochimaru, když jsem mu podával svitek. Pak jsem udělal tu největší chybu, kterou jsem mohl udělat.
"Orochimaru, k čemu ty informace potřebuješ ?" řekl jsem zvědavě. Orochimaru se usmál a odpověděl, to co jsem neměl vědět "Ke zničení Listové a rozpoutání války".
Když jsem odcházel, do svého pokoje, byl jsem naprosto rozhozený, nevěděl jsem co mám udělat. Mám zradit Orochimara, který mi zachránil život, byl ke mně vždy milý a laskavý, naučil mě všemu co umím a staral se o mě a zabránit válce ?.... Neměl jsem nejmenší tušení jaký má Orochimaru plán, ale věděl jsem jedno, potřebuje k tomu ten svitek.
Pak jsem si vzpomněl na slova Hiruga, ještě než umřel "Kéž bych byl dost silný a mohl něco změnit". Už jsem se nemohl vymlouvat na to, že nejsem dost silný i když vím, že se nemůžu rovnat Orochimarovi, obzvláště v jeho úkrytu.
Zbývala tedy jediná možnost, vzít svitek, utéct sním a zničit ho.

Během noci jsem z laboratoře ukradnul ten svitek a dal se na útěk, z úkrytu se mi povedlo dostat snadno, až moc snadno…..
Moje pochyby byly oprávněné, venku stál Orochimaru a čekal na mě.
"Yukio, kam jdeš takhle pozdě v noci ?" řekl Orochimaru ironicky.
"Omlouvám se Orochimaru, ale nemohu tě nechat zničit Listovou a rozpoutat další válku, zničím ten svitek, aby si ho nemohl použít!!" odpověděl jsem Orochimarovi.
Orochimaru se začal smát a řekl.
"Yukio, ty si vážně tak naivní, opravdu si myslíš, že mi šlo o ten hloupý svitek ?". Náhle se ten svitek objevil v jeho rukou a začal hořet.
"Nešlo mi o nějaký hloupý svitek. Ty Yukio si klíč, který mi pomůže zničit Listovou, tvá moc, proto jsem tě nechal bojovat s Akatsuki, abych z tebe dostal co nejvíce. To tvá unikátní čakra mi pomůže začít válku" řekl Orochimaru.
"Celou dobu mu šlo jenom o mojí moc, měl mě jenom jako svojí zbraň, nic jsem pro něj neznamenal…….vyčítal jsem si, že potom všem co pro mě udělal ho chci zradit a zachránit svět…….a celou dobu mu nešlo o nic jiného, než o mojí čakru ! "
Vytasil jsem meč a rozběhnul se k Orochimarovi a zaútočil. Orochimaru však můj útok hravě odrazil, během toho jsem složil pečetě…… "Mugen no Yami !!" byl jsem hrozně rozčilený a chtěl jsem Orochimara zabít, povedlo se mi dostat k Orochimarovi zády…… "Kuroi no koutetsu!!" má čepel se zabodla Orochimarovi přímo do srdce…..
Byl jsem tak rozčílený, že jsem nedával pozor a nevšimnul jsem si, že to byl pouhý klon. Díky mé neopatrnosti při útočení Orochimaru snadno určil mojí polohu a Kusanagim mě zasáhnul přímo do hrudi…\
Moje technika se rozplynula a já těžce krvácel, ale pořád jsem byl hněvem bez sebe, hlavou mi probíhaly vzpomínky na to jak se o mě Orochimaru staral….. nemohl jsem tomu uvěřit, že to byla jenom lež …..
…………………….
"Byl jsi pro mě jako můj Otec !!!!" vykřiknul jsem a z pusy mi vytékala krev….
……….
"Yukio, jsi tak naivní a slabý, čekal jsem od tebe mnohem víc"….ta slova ve mně vzbudila ještě více vzteku, i když jsem byl skoro mrtvý…..
……..
Pak se ve mně vše zlomilo, všechny dobré vzpomínky na Orochimara, které jsem měl zmizely a já měl v hlavě pouze jedno a to Orochimarovu smrt.
…………
………....
"Jutsu no yami………." Z mého těla začal pronikat černá čakra, a formovat se okolo mého těla. Orochimaru se leknul a rychle se vzdálil od mého těla.
……………
"Zemři Orochimaru, zmiz v temnotě !!" …………….. ", Hebi no touban !!!!!"…čakra nabrala tvar dvou velkých černých hadů vycházejíc z mého těla. Tato technika vstřebává čakru ze všeho živého ve svém okolí, kterou pak následovní předává mě a vše čeho se dotkne zemře. Mé zranění bylo okamžitě uzdraveno.
Orochimaru přivolal několik svých hadů kteří zaútočili mezitím co Orochimaru začal skládat pečetě.
"Nenechám tě mi utéct Orochimaru, dnes zemřeš !!!!" vykřiknul jsem a obrovskou rychlostí se rozběhnul k němu. Hadi, kteří na mě zaútočili, se během momentu rozpadnuli při dotyku mé čakry. Orochimarovi mezitím z úst vyletěl Kusanagi přímo na mě, jeden z hadů zachytil meč a druhý se zakousnul do Orochimara, aby nemohl použít čakru a utéct……..
"Kuroi no koutetsu!!". Černá čepel Kusanagi se zabodla přímo do Orochimara.\

I přes blížící se smrt Orochimaru se stále usmíval a v jeho tváři byl vidět výraz úžasu a uchvácení.
"Jsem na tebe hrdý Yukio, stal ses opravdu silným" řekl Orochimaru hlasem, který jsem u něj ještě nikdy neslyšel a rozpadnul se společně s jeho mečem.

Moje technika skončila. vztek a hněv zamlžující mojí mysl ustoupili, uvědomil jsem si co se stalo a i přes to, že jsem věděl o co Orochimarovi šlo, jsem se nemohl ubránit slzám nad ztrátou člověka, který pro mě tolik znamenal.

"Sbohem Orochimaru"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama