Yuki Namikaze:nová Yinchuuriki 02 - Pravda je venku.

21. ledna 2013 v 10:41 | Narushi |  X, Y
DALŠÍ DEN: RÁNO
"To už je ráno..? Chjó...aspoň se podívám do archívu." řekla sem si pro sebe. Oblékla sem si dneska síťované triko,jen s ramínky,bílý trikot,takový ten jak vám pak hrozně táhne na záda,k tomu bílou mini sukni a černé legíny(zase čtvrteční),na krk sem si nasadila černou čelenku se znakem Konohy.



Vyrazila sem tedy po snídani do archívu (čte se: po rámenu sem zašla do místnosti plné zaprášených knih...). A koho to nevidím,Naruta, jak se ke mně žene. Nevím proč, ale popadl mě za ruku,a něž sem stačila cokoli říct, byly jsme před bránou, kde stáli Sakura, Kiba a v neposlední řadě Kakashi.
"Můžeš mi vysvětlit, proč si mě odtáhl?? Měla sem namířeno do archívu!"
"Promiň, ale hlídka zahlédla Sasukeho..."
"Aha..a není nás trochu málo??"
"Jo...no...ostatní jsou na misích, musíme si vystačit sami..."
"Fajn, a kde ho viděli?"
"Nedaleko údolí konce...." a na chvíli si vzpomněl na boj, který na tom místě svedl.
"Jo, a jak se tam asi tak rychle dostaneme?" dodala sem.
"Mnn.... chytněte se mě...." jak řekl, tak sme udělali,v tu ránu sme se objevili úplně jinde.
"Jak si to udělal?" celý udivený Kiba.
"Tajemství..." a Naruto se jen pousmál.

"Tady se utáboříme." zavelel Kakashi
"Hai Kakashi-sensei." co mají s tím sborově mluvit?? Fakt nechápu, no možná na to jednou přijdu..

Šla sem k nedalekému kráteru, vznikl asi bojem, no... určitě se tu neobjevil jen tak, zkoušela sem si vzpomenout na nějaké techniky,no a co je nejlepší než formou loterie...hihihi.
Po půl hodině sem měla dost, vyčerpala sem dost chakry,ale na druhou stranu, vzpomněla sem na hodně technik...třeba nějaké formy rasenganu (pozn. Viděla jak ho vytváří Naruto na cvičišti, poté si odvodila název všech ostatních forem Rasenganu.),nebo nějaké neprostupné bariéry (zkuste se dostávat z dokonalé bariéry, kterou jste, navíc, sami vytvořily), a nějaké další techniky....jediné co ji udivovalo, tak že dokázala použít všechny elementy, ale zmiňovat se o tom nechce nikomu...at to je překvapení.

Když už byla neprostupná noc, šla si lehnout, nemohla přece běžet non-stop, to by měl někdo podezření. Když zavřela oči, tak se ocitla v zahradě, jak leží po sakurou ( Já ležím pod tím stromem, co by v mé hlavě dělala opravdová Sakura?!)., najednou ke mně přichází bílá tygřice, cítím její chakru, je silnější než deset Juubi, říkala sem si v duchu.

"Dlouho sme se neviděli Yuki-chan.." a vypadalo to, jako by se usmívala.
"Ty mě znáš?" řekla sem udiveně, nad krásou tygřice.
"Ty si mně nepamatuješ, zapečetila si si vzpomínky..." a pořád byla přívětivá.
"A proč bych to dělala?" řeknu nevěřícně.
"Aby si se nemusela rozhodnout jestli zabít někoho drahého kdo je naživu, nebo bojovat s někým taky tak drahým." posmutní trochu, tygřice.
"Koho myslíš?" chci znát odpověď.
"Jestli chceš, tak ti vrátím vzpomínky..."
"Jak? Říkala si přece, že sem je zapečetila."
"Ano,ale ty jsi mým jinchuuriki, takže je můžu odpečetit." pousmála se trochu.
"Jistě že ch..." nedokončila větu.
"Ale rozmysli si to. Moc dobře si věděla proč vzpomínky nechceš."
"Proč bych chtěla zapomenout?Kdo vlastně jsem? Proč sem měla namířeno do Suny? Proč tohle všechno? Navíc se mi zdá, jako bych to jméno znala, Uchiha, bylo mi to tak povědomé..." přemýšlela sem v duchu.
"Nic, za chvíli se probudíš...budeme se vídat jen, když budeš chtít." řekla s přívětivým úsměvem.

Za chvíli sem se probudila, tam kde sem usnula. První vstal Naruto (divný,co?").
"Jé, ty už si vzhůru Yuki?" a usmál se na mě.
"Jo, dneska sem si přivstala." a opětovala sem mu úsměv.
"Mimochodem...chtěla sem se na něco zeptat..."
"Na co?"
"Proč odešel Sasuke z vesnice?"
"Začalo to jeho bratrem..." a tak mi všechno vyprávěl: "...a pak odešel za Orochimarem, i když by si z tý napodobeniny hada, mohl udělat kabelku,kozačky.....(o 30 produktů z hadí kůže později)...a pak třeba peněženku."
"Mě by asi taky naštvalo, kdyby mi kámoš zdrhnul s kozačkama..."

"Tak jo,budem se poohlídnout po okolí...." maskovaný právě vstal: "...budeme na dvě skupiny po třech,já se Sakurou,Kibou a Akamaruem, a Naruto s Yuki.."
"A neříkal jste, náhodou, že to sou skupiny po třech?" skočila sem mu do proslovu.
"Ano, po třech ninjích, a tak to taky je...."
"No, a proč vy jste čtyři, a mi jen dva?!"
"Já říkal ninji, a Akamaru je ninja pes..."
"To chápu, ale proč sme jen dva?"
"Vy jste tři, a konec diskuze!"
"Jasně,jasně, a kde je ten váš třetí?!"
"Přestaňte se konečně hádat, prostě jdeme!" skočil nám do rozhovoru Naruto.
"Fajn..tak mi deme na sever." řekla sem na konec.

MEZITÍM U KAKASHIHO

"Pořád nevěřím tomu co řekl Obito o Itachim.... byla to jen lež." říkal si v duchu Kakashi.
"Myslíte že na něj narazíme?" zeptal se opatrně Kiba.
"Tak to nevím, ale jestli se tu objevil záměrně, tak tu musí být pasti." konstatoval Kakashi.
"Musíme si dávat pozor, že Akamaru?" a usmál se na bílého psa, na kterém jel.
"To je jasné, je to přece Uchiha, není žádný druhořadý ninja.."

VE STEJNOU CHVÍLY U YUKI A NARUTA

"A jak to Kakashi myslel, že ti budeme tři??"
"Vážně to chceš vidět?"
"Že váháš. Sem pro všechno nového." a v tom si na chvíli vzpomněla na to, že může kdykoli, dostat zpět své vzpomínky, ale z přemýšlení jí vyrušil Naruto.
"Když chceš..." a pousmál se. Vedle něj se začala formovat rudá chakra, do tvaru...lišky, za chvíli se ustálila, před nimi byla Kyuubi no Yoko...( pro ty co ji nechtěli naštvat...Kurama).
"Pání...." žasla sem úžasem.
"Tohle je.." nenechala sem ho dokončit větu.
"Kyuubi.......ježiš, promiň, myslela sem Kurama." omlouvala sem se malé lišče.
"Tak tahle holka se mi líbí, aspoň mi říká jménem." usmál/a se Kurama (pozn. V tomto příběhu je Kurama holka...má ale drsnou povahu,tak si Naruto myslí že je kluk...).
"Já sem Yuki....nevěděla sem že Naruto je tvůj Jinchuuriki....si fakt ohromná." žasla sem nad devítiocasou. Kurama se proměnila na Narutův klon,ale dívčí ( Naruto po své sexy technice).
"Tak a teď sme tři." usmála se Kurama.
"Jo, tak takhle to Kakashi myslel..." nedokončila sem větu, když se před námi objevila....rakev?

"Edo tensei..." řekl Naruto.
"Co?"
"Prostě někdo, někoho oživil..."
"A to si to nemohl říct dřív?!" Kurama se stáhla zpět do Naruta.
"Dej pokoj, nemůžu za to, že si nic nepamatuješ!"
"No jo..." řekla sem si pro sebe.

V tom z rakve někdo vystoupil, černovlasý mladík, asi kolem osmnácti, na sobě měl tmavě rudou róbu.
"Itachi!"Křikl na vycházejícího.
"Ach jo, pitomí Edo tensei...." říkal si potichu Uchiha: " Čau Naruto." pousmál se vzkříšený.
"Ahoj Itachi, tak kdo tě oživil dneska?"
"Asi Sasuke... nedokáže mě ale ovládat...to kvůli té vráně z minula." odpověděl Itachi.
"Aha,no aspoň nemusíme bojovat...."
"Aspoň něco...Y-Yuki?? Si to ty?" divil se Uchiha, a pohlédl na mě, s překvapeným výrazem v očích.

"Jo... aspoň co si pamatuju..." řekla sem s nezájmem.
"Ty si mě nepamatuješ??" ještě udivenějším výrazem.
"My se známe??"
"Jo...a na to že sem mrtvej si to pamatuju dobře."
"Super, to mi můžeš říct kdo sem...nějak sem ztratila vzpomínky..." a pousmála se.
"Ne...."
"A to jako proč?!"
"Musel sem slíbit že se mezi vás nebudu plést..."
"Jak mezi nás?"
"To je jedno, stejně bys mě zmlátila,kdybych ti teď pomohl..."
"Chjó...a víš aspoň jak sem ztratila vzpomínky?"
"Asi si si je zapečetila....navíc si nejsem jistý proč, a jediná osoba co to mohla vědět je teď mrtvá..."

"A kdo to byl?" se zájem Naruto.
"Kisame...Yuki s námi pár let cestovala..."
"Fakt? Ale proč zrovna s vámi?"
"No..řekněme že Kisameho nikdo ještě neporazil, a když tady Yuki bylo dvanáct, Kisame byl poprvé poražen...dlouho se z toho nevzpamatoval.." zavzpomínal se Itachi:

VZPOMÍNKY

"Tak vylez... shodila si mi Hami, za to mi zaplatíš!!!" vztekal se žraločí muž.
"Kisame...nech ji být.."
"Ne šéfe, shodila mi Hami, za to musí zaplatit..." vážným tónem.
"Fajn..když chceš nakládačku.." vylezla sem z poza stromu.

Začal se po mě ohánět Samehadou, objevila sem se mu za zády pomocí problesknutí, použila sem Rasengan, už ležel nehybně na zemi, v tom vstal.
"Když to nebude na poprvé, tak ho můžu dodělat na druhej pokus, v tom není takovej rozdíl."
A už mě málem praštila Samehada, objevila sem se na stromě v bezpečné vzdálenosti, a hodila po něm RasenShuriken. To už byl v bezvědomí, objevil se jeho parťák, oba na sobě měli Akatsuki pláště, měl černé vlasy a v očích mu zářil sharingan.
"To bylo ohromující, ještě chvíli a zabila by si ho.." začal mladík.
"Jo, ale nechtělo se mi ho zabíjet..jen sem se bránila, stejně by na mě zaútočil." řekla sem jako že nic.
"Já sem Itachi,Uchiha Itachi...ty?" zeptal se s mírným úsměvem.
"Yuki Namikaze....počkat, Uchiha Itachi?!"
"Ano, nechceš cestovat se mnou a tady Kisamem?" zeptal se a nahodil úsměv.
"Jistě, ale jen když mi řekneš něco o klanu Namikaze, a jiné věci..."
"Co třeba?"
"Třeba proč si vyvraždil klan?"
"Povím ti to cestou...říkala si Namikaze?!"
"Jo.. je na tom něco..."
"Řeknu ti to cestou... nedaleko jsme se utábořili..." a tak jsme šly, Itachi měl pocit, že jí může důvěřovat, řekl tedy naprosto všechno, na oplátku mu všechno řekla Yuki.

Těch informací bylo tak mnoho, že zastínilo Itachiho vyvraždění klanu.
Třeba že Yuki je Narutovo dvojče, má v sobě zapečetěného největší hrozbu všech dob, Naomi- bílou tygřici, mnohonásobně převyšující Juubiho sílu. Třeba že byla po narození unesena Madaraou, který do ní zapečetil Naomi no Yoko, ale utekla mu před rokem. A jiné informace které zůstali jen mezi nimi.

Za ty roky překonala Itachiho, vlastně kohokoliv z Akatsuki, naučila se ovládat všechny živly, vytvořila mocné techniky, a to do jejích 16. let. Málem nevěřil tomu co všechno dokázala, třeba neproniknutelnou bariéru...ale to všechno nebylo nic oproti její technice Jin tensei - dokáže oživit lidi, akorát pomocí jejich chakry, uživatel nemusí obětovat život, pouze svou chakru, a jedná se o úplné oživnutí, ne jak u Edo tensei.
Ale všechny tyto informace jim neřekl.

A teď zpět do reality:

"No, mohli by sme se vrátit za ostatními, musím si něco vymyslet..."
"Proč??" zeptala sem se.
"No...on nikdo neví o Itachiho pravdě..."
"Byla to mise?"
"Jak to víš?"
"Hádala sem, Uchihové byly arogantní klan, nedivila bych se kdyby tehdy chtěli převrat..."
"Všechno správně...nezměnila si se ani trochu, pořád si stejná." usmál se Itachi.
"Fakt, ale odpečetit vzpomínky mi nechceš.." ušklíbla sem se na něj.

"Shannaró" uslyšely jsme, a Itachi málem neuhnul Sakuře.
"Nech ho Sakuro!" křikl Naruto a stoupl si před Itachiho.
"Může na nás každou chvíli zaútočit,uhni...." nedopověděla.
"Nezaútočí, je na naší straně!"
"Jak to víš?" a v tom se tam objevil Kiba a Kakashi.
"Itachi..." zavrčeli oba příchozí.

"Klidně at si zkouší do mě bušit..." pousmál se Ita a pošel před Naruta.
"Shannaró..." ozvalo se znovu, a Sakura praštila do rudé kostry kolem Itachiho.
"Susanoo..." řekla sem, už sem ho někde viděla...ale kde, možná že Itachi mluvil pravdu.
"Na něco si vzpomínáš,asi proto že si se mnou cvičila..." a věnoval mi úsměv.
"Proč na nás neútočíš?!" rozkřikl se plameňák ( vážně by měla začít brát prášky).
"Nemám důvod, Edo tensei na mě nepůsobí, a nechce se mi poslouchat Sasukeho."
"A jak to že na tebe nepůsobí?!" zeptal se podezřívavě Kakashi.

"To je naše malé tajemství..." a podíval se na Naruto, který jen přikývl.
"Ale jestli ti máme věřit, tak bys nám to měl říct." naléhal Kakashi.
"Nechte ho konečně! Stejně se vracíme do Konohy!!" okřikl je Naruto.
"Hej, počkej Naruto!" snažil se Kiba, ale v tom nás všechny chytil, a přenesli sme se před kancelář Hokage.
"Ehm...já jdu domů..." držel se za pusu Kiba a i s Akamaruem odešel.

"Dále.." ozvalo se z kanceláře, vešli sme, a Tsunade vyřizovala papíry, tak si nevšimla přírůstku v podobě Itachiho.
"Po Sasukem ani stopy..."
"Dobrá můžete jít..." a chtěla je poslat pryč.
"Ehm.." upozornil na sebe Itachi.
"Co je..." nedopověděla, když v tom se podívala na Itachiho, nepřítele z Akatsuki, oživený Edo tensei, hned před ní: "Co tu dělá on?!!" (další na prášky...)
"Zeptejte se Naruta!" plameňák se podíval na Naruta.
"Co tu dělá?!!"
"Je s námi, nefunguje na něj Edo tensei..."
"Ale co dělá tady?!"
"Může vrátit Yuki paměť.."
"To zrovna ne, nechci od ní pak dostat nakládačku, víš jak to bolí, i přes Susanoo!" bránil se Uchiha.
"Radši to nechci vědět, budeš pod dozorem Kakashiho. A když je Naruto tak laskav a brání tě, tak bude zodpovídat za všechny tvoje činy.." a vytáhla ze stolu krabičku s nápisem antidepresiva, a začala se ládovat.
"Ano..."
"Budeš mít byt hned vedle Narutova..." a podávala mu klíčky od bytu.
"Děkuji moc.."
"A teď jděte, dneska to balím.." a vytáhla z poza stolu tři pytle s nápisem" antidepresiva +++ " a vyskočila z okna.

"Fajn ukážu ti kde bydlím.." usmál se Naruto na Itachiho, s nimi šla i Yuki, přece bydlela na tom samém patře.
"Díky, ale nemusíš, když sem tě honil, musel sem vědět kde bydlíš.." a usmál na něj.
"Aha...nechcete na rámen?" snažil se změnit téma.
"Jasně, ale platíš, s Yuki nemáme nic.."a stále se usmíval.
"V pohodě, tak jdeme?
"Jasně..." Šly jsme na rámen, poté kluci šly domů, jen já sem se šla projít.

Došla sem až k hlavám kagů, vyskočila sem na hlavu Yondaimeho. Začala sem meditovat, znovu sem se ocitla v zahradě, pod tou samou sakurou znovu ke mně přišla ta tygřice.
"Rozhodla si se?"
"Jo."
"Vrátím ti paměť, ale možná budeš pak v bezvědomí..."
"Jistě, vůbec to nevadí, začni." V tom se všude objevila oranžová záře, byla sem znovu na hlavě Yondaimeho, cítila sem mdlo...

Z NARUTOVA POHLEDU

"Proč mě nenecháš spát??" byl jsem zase s Kuramou.
"Fajn....už tě nechám, ale mám podmínkou.." a šibalsky se usmála.
"Jakou?"
"Zítra mě pustíš." a usmála se na mě.
"Ale.."
"Neboj, použiju henge, tak mě nikdo až na tebe nepozná."
"Tak jo...ale teď mě nech se vyspat." Snažil sem se usnout, ale nešlo to.

Šel jsem se projít k hlavám kagům, měl sem to místo neobyčejně rád.
"Šel jsem okolo Yondaimeho, když sem zahlédl nějakou dívku jak leží na zemi, běžel sem k ní.
Až sem byl skoro u ní tak sem poznal Yuki, co tam probůh dělá? Už sem byl u ní, byla v bezvědomí, vypadalo to jako by spadla z Yondaimeho hlavy. Odnesl sem ji do nemocnice, už začalo svítat, už by tam mohla být Tsunade.

Dorazil sem do nemocnice, měl sem pravdu, za chvíli přiběhla Tsunade.
"Co tu děláš..." nedořekla, když její pohled spočinul na Yuki: "Co se jí stalo?"
"Našel sem jí jak leží v bezvědomí."
"Fajn, odnes ji na pokoj na konci chodby." jak řekla tak sem udělal.

O 5 DNÍ POZDĚJI

"Snad už se Yuki probrala...měl bych asi najít Kuramu, už pár dní sem ji neviděl." a měl sem namířeno do nemocnice, když sem šel okolo místní čajovny ( prodávají i alkohol.....), tak sem uslyšel velmi známé hlasy, patřily Shizune, Tsunade...a...a Kuramě?? Ihned sem vběhl dovnitř, když sem našel Shizune jak se snaží odtáhnout opilou Tsunade, a vedle Tsunade sedí ještě opilejší Kurama.
"Co tu vyvádíš?!" rozkřikl sem se na devítiocasou po henge.
"No, procházela sem se * škyt * po městě a pak sem narazila na Tsunade která mě pozvala na saké..* škyt *" vysvětlovala už napůl střízlivá liška.
"Jo, a hned jdeš zpátky! A já hlupák si myslel že někdo jako ty bude rozumnější." povzdychl si Naruto a táhl Kuramu k sobě domů.

Až byly u něj doma, tak se Kurama proměnila na rudou chakru, a vypařila se.
Poté jsem šel znovu do nemocnice navštívit Yuki, po cestě sem narazil na opilou Tsunade, Shizune a Tonton (to malé prasátko..). Za pár minut sem vešel do nemocnice a namířil si to ihned do pokoje Yuki.

A UŽ Z POHLEDU YUKI

"Konečně vzpomínky zpátky...neměla sem před tím utíkat... ale co, vím přesně s kým budu bojovat." říkala sem si v duchu, a byla sem ráda že mám svoje vzpomínky zpět : "Navíc, Sasukeho útok se blíží, a ještě k tomu se naučil Edo tensei....snad to nebude hrozný, i když umí vyvolat lidi i když byly zapečetěni, ale co, to nějak zvládneme..." z přemýšlení mě vytrhnul Naruto, který přišel do pokoje.
"Konečně si vzhůru." usmál se na mě.
"Jo, a jak dlouho sem spala?"
"Asi 5 dnů..."
"TOLIK?! Sem myslela že méně..."
"Jak myslela? Tys byla v bezvědomí schválně?"
"Tak trochu...jen sem potřebovala odpečetit vzpomínky..."
"Tak to musíme hned za Tsunade, určitě bude chtít všechno vědět.."
"Jo, za chvíli sem před nemocnici, počkej na mě tam."
"Jasně." A odešel z pokoje, potom sem se oblékla a na evidenci sem řekla že jdu k Tsunade.
S Narutem jsme se sešly před nemocnicí, a namířili si to hned do kanceláře Hokage.

V KANCLU HOKAGE

"Tak co potřebujete? Protože Yuki by mohla s naprostým klidem domů."
"O to jde, Yuki si totiž na všechno vzpomněla."
"Vážně?"
"Jo." odpověděla sem blondýně, ze které ještě táhlo saké...
"Dobře..." nestihla dopovědět, když v tom do místnosti přišly starší.
"Tak dobře, když si si vzpomněla, tak nám s klidem můžeš o sobě něco říct." začal vysoký muž celý v bílém.
"Celé jméno vám , kvůli řadě důvodů, nemůže říct..."
"A co tedy můžeš říct?" vyzvídala stará dáma, která stála vedle něj.
"Že sem osobně porazila každého z Akatsuki. Třeba toto?"
"A jak to že jsme s nimi bojovali?"
"Jednoduše, po nějaký čas sem k nim patřila, a učila se od každého z nich. Ale jak se říká : Žák překonal mistra." a pousmála sem se.

"I u Orochimara?" zajímal se Naruto.
"Ano, ale jen do chvíle než opustil Akatsuki, pak sem s ním neměla nic společného."
"A neměli bychom tě brát spíše jako nepřítele, když si patřila k Akatsuki?" zeptal se znovu starší muž.
"Akatsuki měla dříve jiný záměr, ale kvůli zradě přistoupili k tomu co dělali."
"Itachi říkal že Sasuke má plán, ale že ty o něm víš taky. Jaký to je plán?"
"Co byste řekli? Chce zničit Konohu." řekla sem s klidem.
"Proč by to dělal?" zeptala se starší žena, a mě a Narutovi byla odpověď jasná.
"Dozvěděl se o vyvraždění jeho klanu pravdu." Starší to nepřekvapilo, ale Tsunade ano.

"O čem to mluví?" zvážněla Tsunade.
"O to se nestarej Tsunade, tvou povinností je připravit vesnici na boj." řekla žena.
"A Yuki je z naší pravomoci vykázána z vesnice, patřila k Akatsuki."
"Ale jedna z nejlepších kunoichi vesnice.." bránil mě Naruto.
"V pořádku, stejně sem něco takového čekala..." a zmizela sem.

NARUTŮV POHLED NA VĚC

"Jste normální?! Byla to možná nejsilnější kunoichi vesnice a vy ji jen tak vyhodíte?!"
"Nekřič na nás, nemáš do toho co mluvit! Ona nebyla ani tvůj příbuzný! Nemáš právo ji jakkoliv obhajovat!" v tu chvíli sem v okně zpozoroval Itachiho. Jak dlouho tam asi sedí?
"A teď jsme v pr*eli." začal Ita.
"Proč? Ninjů máme dost." zeptala se blondýna.
"Asi proto, že nevíme koho Sasuke oživí!"
"Máme Kyuubino Jinchuuriki, už mnohokrát nám posloužil...."
"NEMLUVTE O MĚ JAKO BYCH TU NEBYL!!! A já nejsem žádná zbraň!!"
"Nech toho Naruto. Nemá to cenu..." uklidňoval mě Ita.
"Máš pravdu měli bychom se připravit...no, a za jak dlouho by mohl být ten útok?"
"Maximálně 2 dny..."
"Jak to myslíš, 2dny?" zeptala se Hokage, po odchodu starších.
"Jak sem řekl, Yuki chtěla vědět vaši reakci potom co řekne že patřila k Akatsuki. Navíc má mnohem větší tajemství než to co řekla..."
"Jaké máš na mysli?"
"To nemůžu říct. Slib je slib."
"Chjó...jděte se připravit, zítra vyrážíte, nesmíme si dovolit boj v bezprostřední blízkosti u Konohy."

Poznámky:
No...FF píšu už 3 roky (jen do bloku) a tuto se mi nechce moc natahovat,
chyby by tam neměli být, užijte si čtení
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama