Poslední Sbohem Žraločí Milenky

4. října 2010 v 12:12 | Hagiku Biseki, Po, 2010-09-27 |  P
Upozornění: Je to něco jako epos, takže pokud nemáte rádi hodně dlouhé básně, tak vám radím to raději ani nečíst!


Před chvílí mne bolest srdce ochromila
jako bych na okamih mrtvá byla
pochopila jsem hned, co se stalo
to tvé srdce naposled dobylo
a to mé by za tebou jít chtělo
leč já nemám tolik sil
aby mě můj vlastní kunai zahubil.


Pamatuju se jako by to bylo včera
cos s parťákem vešel do našeho dvora
tátu ses ptal na volný pokoj
či jenom to byl slovní boj
nakonec tvůj parťák zakročil
a světě div se táta vás pohostil
a volný pokoj vám připravil.


Tu noc jsem nemohla spát
a tak jsem se šla čerstvého vzduchu nadýchat
leč na dvoře jsem našla tebe stát
ten svůj divnej meč v rukou svírat
a cosi mu tiše říkat,
najednou však ožil
ke mě, vyplašené holce, se připlazil
a jako by mne začal očuchávat
potom však znechuceně kýchnul
a následně do domu tiše odtáhnul.

Nevěděla jsem, co si mám o tom myslet
když najednou zachytila jsem tvůj pohled
no nekoukal ses mi do očí
neboť rozepnutý župan odhaloval víc, než se sluší
shrozeně ho zavříc jsem chtěla utéct pryč
když sem najednou tebe uslyšela:
"Kam pak, kam pak to chceš jít,
což pak již nechceš na vzduchu být,
nebo ti snad vadí má přítomnost,
protože ti nejsem dobrý dost,
možná si ještě nepoznala žádného muže
a tak nevíš co odemě čekat můžeš,
uklidním tedy tvé znepokojení
a ponechám tě zde v osamění!?"
Srdce mé by v mžiku přehlušilo tisíc zvonů
chytla jsem ho mlčky za ruku
potlačíc v sobě rychle paniku
odtáhla jsem ho do svého pokoje
a vzdala se mu bez boje.


Stojím uprostřed mého pokoje
a ty mne necháváš čekat
pomalu, pomalinku kolem mě procházíš
tu a tam mě jemně pohladíš
vzrušením začínám rychlejic dýchat
chci si už s někým konečně zapíchat.
Najednou si se za mnou zastavil
k rozechvěnému ptáčátku si přistoupil
jediným pohybem si ze mě župan shodil
a téměř mi tak infarkt přivodil,
leč nebylo to tvým záměrem
asi si mi měl dát vědět předem.
Najednou jsem se ocitla ve vodní kouli
téměř jsem nestihla zadržet dech
měla sem však pech.
Sekundy plynuli, kyslíku mi ubývalo
kdyby se nerozpadla, nevím, co by se se mnou stalo,
vím to vlastně velice dobře
skončila bych v chladném, tmavém hrobě.

Mokrá a naštvaná jsem ze země vstala
téměř jsem ti facku dala
do očí tvých jsem se však koukla
a s radostí bych si do nich bouchla
no má zlost byla v mžiku tatam
rozhodla jsem se, že se ti tak lehce nevydám!
Očima si najednou ukázal dolů
koukla jsem taky a zůstala jak zkamenělá
moje noční košile byla celá promočená
na kůži mé jakoby nalepená
věci jenž měli zůstat skryté
byli najednou jasně vidět
a i když jsem se neměla za co stydět
měl si mě objevovat postupně
tys to však udělal potupně
a tak jsem se cítila zneuctěně
připadala si tak znivočeně
aniž by ses mě vůbec dotkl.


Otočila sem se ti zády
padla z těžka na kolena
ach ta moje duše ubolená
ztrácela se kdesi v dáli
stalo se přesně to, čeho se mí rodiče báli.
Kapka s kapkou se do pramínků zbíhají
po mých zrudlých lících pomalu stékají
v kousek citu doufala naivní kráva
no to spíš poroste na rybách tráva.

Na modrou hruď mé slzy ztékají
v tvém náručí má žebra sténají
plícím se nedostává vzduchu
Je po všem! Pomyslím si v duchu
svět začíná pomalu černat
a já se už ani nesnažím dýchat
najednou se sevření povolilo
a mým plícím se ulevilo.


"Chtěl bych se ti omluvit
nikdy jsem ti nechtěl ublížit
někdy však zapomínám na svou sílu
bude lepší, když tě radši nechám v klidu!"
uslyšela jsem tvůj smutný hlas
myslela jsem, že mě jenom oblbuješ zas
tys však vstal a chtěl odejít
no já tě stihla včas zachytit:
"Tvá síla se dá obelstít
stačí, jenom když budeš chtít
a můžeš mé tělo mít!"
Zamyšleně si na mě koukl
v hlavě se ti asi objevil brouk:
"Co mám tedy udělat
abych se tě mohl dotýkat?"

"Dotýkej se mne jako bych byla ze skla
jako bych při drsnosti praskla
hezky citlivě a jemně
musíš prostě brát ohled taky na mě!
S dívkou nemůžeš jednat jako s kusem dřeva
jemné je to totiž stvoření
jenž nemá žádné brnění
chovej se k ní tedy dobře
a každá ti dovolí sdílet s ní lože!"
odpověděla jsem dotáhnouc jej k tomu svému
pak jsem ze skříně osušku vyndala
ze sebe mokrou noční košili sundala
rychle jsem se chtěla osušit
to by ses však nesměl ke mně přiblížit
ze zadu se ke mně přitisknout
a svými ploutvemi mne obejmout.


Osuškou si mi začal utírat přednosti
do ucha šeptat něžnosti
pak si se postaral i o mé lono
a já si řekla: To je ono!
Následně si ji ze mě sundal
a těma svýma ploutvemi mne uspokojoval
zároveň si mi krk a ramena polibky zaplavil
a tím můj odpor téměř roztopil
stále jsem ho ale trochu měla
navíc jsem od tebe více chtěla
vyklouzla jsem tedy z tvého objetí
o tom jak dál sem však neměla ani ponětí
a tys tam jenom tak stál
na mě se posměšně koukal
když v tom si po mě skočil
a ústa mi polibkem zavřel.
Dopadli jsme na mou postel
plamen, jenž ve mně jasně hořel
jsi různými způsoby ještě víc rozpálil
a tak vyvrcholení mé mučivě oddálil.

Nádherná delfínka v moři plavala
žraloků se tak jako každý neobávala
byla na ně totiž strašně zvědavá
a tak i když měla obavy
vyrazila do ich lovišť.
Chvíli se jen tak bezcílně toulala
ani se nějak moc neschovávala
když najednou nedaleko sebe jednoho zahlédla
i snažila se k němu přiblížit
aniž by se ji pokusil zabít.
Skutečně se jí to podařilo
a jak se před ním vznášela
v očích mu překvapení viděla
nedokázal totiž pochopit
co si k němu dokázala dovolit
v mžiku ji chtěl usmrtit
leč nemohl si pomoct
měl najednou z její přítomnosti radost.


Ploutev ploutví jí začal jemně hladit
břichem se k ní pomalu toulit
ňufák ňufákem citlivě třít
nezdálo se, že by chtěla odejít
když najednou se to stalo
do horní ploutve jí cosi kouslo
podívala se tedy, komu ty zuby patří
a zjistila, že jsou to zuby žraločí.
Srdce se jí šíleně rozbouchalo
domů jí naléhavě volalo
delfínka však jenom tiše držela
co bude následovat totiž dobře věděla.

Žralok jí začal rychle požírat
do očí se jí však nedokázal podívat
i najednou uslyšel její smutný hlas:
"Pročpak se mnou tak rychle krmíš,
což pak o tom výroku nevíš?!"
Na okamžik přestal překvapeně jíst
a mohl tak mluvit:
"O čem to tady mluvíš
proč pak raději tlamu zavřenou nedržíš?!"
"Výrok jest to tento:
Láska prochází žaludkem
a jelikož já budu v tom tvém
chci, abys mé maso pomalu rozžvýkal
a tak si jej skutečně vychutnal.
Chci, aby sis užil každý kousek
aby z mé lásky nezůstal žádný zbytek
celou celučičkou mě musíš sníst
ať můžu náš věčný sen snít
chci totiž s tebou splynout
a to se dá jenom tehdy stihnout
pokud se stanu tvou krví, masem a kostmi
velice tě prosím věř mi!"


Žralok jí tiše poslouchal
současně jí i kosti z ploutví chroumal
a když pak konečně domluvila
nevěděl, zda li by jí jeho slova nezranila.
Přesto zkusil ty slova vyřknout
neměl se jí však do očí kouknout
najednou totiž neměl hlasu
obdivujíc tu umírající krásu
v mžiku se jí zakousl do krku
ani při tom nemrkl
vytrhl z něj kus masa
ať rychle vykrvácí.
Stačil jenom okamžik kratičký
a její duše odplavala mezi andělíčky
on zůstal sám a překvapen
i tak trochu zahanben
neboť její tělo dokázal celé sníst
ale pak již nikdy víc snít.

Dny se měnili v týdny
no on nedokázal nic ulovit
nějak se mu již nechtělo více žít
utáhl se tedy do osamění
a tam v tom tmavém ústraní
tiše se odebral za svým snem
a to ho ani nemohl oslovit jménem.
Přece se jen ti dva v nebeském oceáně sešli
a ještě větší zalíbení v sobě našli.


Ty jsi sice můj žralok
no já nejsem tvá delfínka
jenom pitomá mladá holka
jenž si jí před lety ukradl srdce
a která teď plave v řece
vědíc kam se za rohem vlévá.
Doufala jsem, že bys mne mohl milovat
no ty ses dokázal jenom vymlouvat
nikdy si lásku k nikomu necítil
i když by sis to podle mě zasloužil
neboť na světě není hezčího citu
jako je čistá, vášnivá láska.
Oči mi zakrývala růžová páska
do reality jsem se vrátila až dneska
no pořád se mi po tobě stíská
proto taky teď dělám to, co dělám
doufajíc, že se s tvými bratři již brzy setkám
a oni mne pošlou za tebou
snad sis tam zatím nenašel jinou.

Tělo zamilované dívky oceán vítá
ve vlnách smutku se její srdce zmítá
poplave dále do oceánu náruče
ať ji můžou jeho bratři ztrestat
za to, že si dovolila sama na světě zůstat
místo toho aby kunai v ruce sevřela
a se vztyčenou hlavou za ním odešla
přišla žebrat o pomoc.
Krví chtělo děvče co nejrychleji přivolat smrt
ona mrška nepřišla hned
až po chvíli uslyšela, jak se k ní něco blíží
to si ryoshi Kenji všiml, že na hladině něčí tělo leží
a tak jej chtěl vytáhnout
no najednou musel rychle zasáhnout
odnikud se totiž vynořil žralok
skočil tedy s nožem v ruce na pravobok
a zjistil, že to nahé tělo neznámé krásce patří
jenž se jí v očích obrovský smutek zračí.


Zatím co se mu koukala do očí
hypnotizujíc jej nebeskou modří
žralok neváhal ani chvíli
a předvedl mu jak je rychlí
zakousl se anděly do nohou
a surově jej táhl za sebou.
Ryoshi Kenji na svou loďku doplaval
za tou zrůdou pilně pádloval
dohonit se mu jí hned podařilo
hodil tedy po ní harpunu
ze smrtící přesností cíl zasáhl
anděla v bezvědomí k boku loďky dotáhl
opatrně jej vyprostil na palubu
a pak šíleně domů pádloval
život mu přece zachraňoval.

Do dřevěného domce pak dívku zanesl
domácí lékárničku rychle přinesl
i začal jí hrozné rány na nohou ošetřovat
nervozitou a strachem o ni se nenechal rozptylovat
zjistil však velice brzy
že jednu nohu jí již nedokáže zachránit
a bude ji jí muset odstranit.
Odběhl tedy do vedlejší místnosti
začali ho nahlodávat pochybnosti
nakonec z ní sebral vše, co na to potřeboval
pak se vrátil rychle zpět
a s operací začal hned.
Vlastně to nic složitého nebylo
i tak se však obával, že by jí to zabylo
a tak mačetu v rukou sevřel
sílu k seku v sobě našel
chakrou ještě víc čepel zostřil
a i když před lety přísahal
že by raději do náruče smrti utíkal
než by svou zbraň znovu do člověka zabáral
s lehkostí řezníka vykonal, co musel.


Až se dalšího dne jeho víla probrala
myslel si, že bude křičet a plakat
vždyť jakou jinou reakci by mohl člověk čekat
ona jej však překvapila
hlavu si tiše peřinou přikryla
nevidajíc přitom ani hlásku
jako by měla na rtech pásku.
Jak týden za týdnem utíkal
násilím do ní jídlo cpal
o postel jí smutně ruce uvazoval
neboť se pokusila několik krát zabít
a on pochopil, že pokud jí nechce ztratit
musí jí života chuť přinavrátit.
Měsíc se s měsícem střídal
a hoc přišel na způsob "léčby"
aniž by pošpinil její čest
vědíc to z jej opatrných gest
trápilo ho, že pořád ještě nic neřekla
a tak se rozhodl karty na stůl vyložit
a tím jí donutit promluvit.

"Na věčný pokoj mích předků přísahám,
že tě již nikdy víc trpět nenechám
budu tě navěky milovat, chránit a ctít
stačí, když budeš jenom trochu chtít.
Řekni, zůstaneš nebo chceš odejít!?"
Ptal se kleče před ní na kolenou.
Opět mu nic neřekla,
jenom na něj tiše koukala
a na posteli se skrčená houpala
když v tom pomalu z postele zlezla
a malinkatou naději mu tím dala.
Klekla si oproti němu a rty se jí začali hýbat
vzrušením téměř přestal dýchat
žádný zvuk však z nich nevyšel
zarmoucená se strašně rozbrečela
zpátky na postel se vyštverat chtěla
leč Kenji si jí k sobě přitáhl
rychle se jí ke rtům natáhl
a vášnivě ji políbil.
I když tím dívku překvapil
neuhla ani o malý kousek
polibky vášnivé stejnou vášní oplácela
téměř až do krajnosti zacházela
pochopila totiž již před jistým časem,
že ryoshi je jako jedna báseň
a tak neváhala ani chvíli
modrasté kimono otevřela
a nahé své tělo jeho očím vystavila.


Do náruče jí rychle vzal
na postel jemně pokládal
tisíci polibky jí téměř o rozum připravil
neléčitelnou chorobou jménem láska smrtelně nakazil.
Již to nedokázala více snést
chtěla ho v sobě cítit hned
šaty z něj tedy doslova trhala
vydechnout ho ani na okamih nenechala
on jí vydechnout taky nedovolil
jako žralok se jejím tělem krmil.
Do svítání jim těla v plamenech hořela
až dokud dívka únavou neusnula
on však spát nedokázal
neboť se na její klidnou tvář díval
a přál si jenom jediné
ať ta chvíle nikdy neskončí
i spící víla v jeho náručí mu postačí.

Zašeptal jí tedy do ouška:
"Ach ty má nádherná zlodějko
což pak si mi to jen provedla
srdce mé zroněné si ukradla
a mně to vůbec nevadí
neboť teď máš důkaz mé lásky
nemusíš si tak dělat vrásky
zdali tě má někdo rád
což pak si může člověk více přát?!
Má náruč tě bude chránit
mé polibky budou jenom tobě patřit
již nikdy nepoznáš bolest, smutek, nebo strádání
stačí, když jenom budeš chtít
a tohle všechno můžeš mít.
Miluju tě, ty má mořská vílo
a i když nevím, co se ti stalo
jedno ti můžu klidně slíbit
udělám všechno, abych ti pomohl rány zhojit
stačí, jenom když budeš chtít!"


Spící dívka najednou promluvila
a tím ho totálně ohromila:
"Řeka mě do náručí oceánu připlavila
aby mne žraločí tlama usmrtila
milovala jsem totiž jistého muže
jenž nikoho milovat nemůže
taková to byla skazonosní láska
teď však již mi srdce žalem nepraská
neboť v hodině dvanácté si se objevil
a krutými metodami mě zachránil.
Zpočátku jsem tě nenáviděla
neboť si mne nenechal umřít
a tak mi znemožnil za ním jít
no jak čas postupně plynul
všimla jsem si, že si na mě lipnul
a já si začala uvědomovat
že bych tě také dokázala milovat.
Nechala jsem tedy svým citům volný průběh
a skutečně se mi něco stalo
do srdce mi piraňa vtrhla
něco tam pomalu snědla
já se jí však bála
a chtěla, aby mi pokoj dala
jenomže jí se v něm zalíbilo
a tak se v něm to zrůdné stvoření zabydlelo.
Dostaň jí rychle z mého srdce
ať nesežere rodícího se citu více
zachraň mě můj ryoshi prosím
ať sama v temnotě neskončím!"

Kenji jí samozřejmě nechtěl ztratit
proto se jí snažil uklidnit:
"Nemusíš se ničeho bát
při tobě budu vždycky stát
a navěky tě milovat.
O tu piraňu se postarám
můžeš v klidu být
nikdy tě nenechám do temnoty odejít
se mnou totiž budeš žít
a dobře se tu mít.
Věřím, že naše láska vše překoná
a i když si teď zraněná
již brzy budeš vyléčená
a tedy na to co přijde připravená.
Teď však již klidně spi
střežím ti tvé sny
aby ti spánek dodal sil
a mohla sis tak dát nový života cíl!"


Po jeho slovech zmizel z dívčiny tváře nepokoj
položil tedy hlavu vedle té její
a spal klidně až do rozednění
když se však ráno vzbudil
div ho infarkt nezahrdlil
místo vedle něj bylo totiž prázdné
a jemu bylo najednou vše jasné.
Slova jenž mu dívka večer řekla
byla jenom proto, aby úspěšně utekla
chtěla totiž za tím jejím milým odejít
a on blbec nesměl nic tušit
aby jí nemohl opět zastavit!
I přesto, že tušil krutou pravdu
musel se jít na břeh přesvědčit
zdali ho jeho víla nechce jenom poškádlit
no poté co zbadal její šaty na písku
pochopil, že již není naděje
a že tentokrát se již úspěšně zabije.

Pozvedl tedy zvlhlé oči do modré dálavy
šeptajíc přitom ta těžká slova
jenž ho téměř úplně zmohla:
"Byla si pro mě nádherným darem
no tys mi jenom nechtěla říct to tvé poslední Sbohem!"

Poznámky:

Ne tohle není skutečný konec, jak příběh skutečně skončil se dozvíte v sérii Legenda o Rybárovi a Morskej Víle, která hovoří o Kenjiho sousedovi a ten si na přítelův příběh v jisté chvíli vzpomene. Otázka zní kdy jej budu mít čas napsat, takže to berte s rezervou.

Ryoshi Kenji - Rybár Kenji
Mizuiro - Světlomodrá, jméno dívky, má totiž stejnou barvu vlasú.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jassmine | Web | 25. března 2014 v 20:33 | Reagovat

To byo fakt dobrý, já rýmovaný věci normálně moc nemusím, ale tohle bylo tak nějak výjimečný, škoda že tady si to příliš lidí nepřečte...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama