Sharingan (SasuSaku)

13. prosince 2009 v 20:29 | Kata Nakyama, Pá, 2009-12-11 |  S, Š
Z pohledu Sasukeho:
Skáču z větve na větev (ne,nejsem žádná opice) a za mnou běží můj tým.Nikoli ten s číslem sedm,ale tým Hebi,chcete-li Taka.Míříme k místu,ze kterého se ozývá BUM a PRÁSK,někdy i KŘACH."Sasuke-kun,jak dlouho to ještě bude trvat?", ozve se za mnou pištivý udýchaný hlas.Karin,pomyslím si.A rudovláska fňuká dál,k tomu funí jak lokomotiva (ta parní samosebou).Po chvíli uslyším duté buchnutí.Karin se skácela ze stromů na zem.Dám povel k zastavení."Suigetsu,můžeš ji prosímtě vzít?",ptám se modrovlasého kluka se Zambatouem na zádech."Ale jasně",odpoví a vrhá se k zemi pro tu parní lokomotivu vyřazenou z provozu...


Už jsme jen několik metrů od místa hluku a já pořad zrychluju a.....na širé louce pobíhají a útočí na sebe dva ninjové,nebo spíše shinobi a kunochi.Jsou ode mě (a mého týmu,ovšem ti nejsou momentálně tak důležití) celkem daleko,takže je pořádně nezaostřím.Seskočím dolů a rozhlédnu se.

To,co uvidím mě doslova vyděsí (u mě je to so říct). Opodál leží tělo muže v oranžově,spíše teď červené kombinéze. "Naruto" zašeptám,a do očí se mi tlačí slzy...jak se to mohlo stát? Byl to můj přítel,jako můj druhý bratr..."Sasukee,co se děje?" Aaach jo,rudovlasá obrejlená stíhačka se probudila,asi jsem tu stál opravdu dlouho...ale další velká rána a okolo mě někdo proletí.Už mi to dochází,zapoměl jsem na ten boj...a v tu chvíli se mi už formuje možná představa nedaleko bojující kunochi...."Sakuro"..znova šeptám jméno jednoho z mích nejlepších přátel...a zase okolo mne něco proletí, tentokrát je to růžové..."Sakuro" zase. Pomalu,ale jistě ...Naruta někdo zabil,Sakura to videla a teď se pokouší zabít Narutova vraha.Najdu odvahu a otočím se...páni....

Předemnou do nějakého chlápka mlátí krásné vysoké a dobře tvarované na těch správných místech *zčervenání* děvče,které si pamatuju jako dolízající podlízající otravnou ufňukanou holčičku,neschopnou se o sebe postarat....

Z přemýšlení mě vybere další rána,tentokrát pocházející ze zbraně shinobiho....dívka padá bezmocně k zemi,a mě se zastavuje srdce.....

.....ale po chvíli se ukáže,že jsem se (díkybohu) zmýlil. Růžovlasá dívka se zvedne,suverréně zakleje "sakra" a dál buší pěstmi do toho panděratého chlapa-BUM a BUM-v tu chvíli mi dochází,jaký byl Naruto chudák,tohle snášet celý den,říkám si....ale to už je MOJE Sakura zase na zemi a ten chodící "airbag" na ni míří tím svím párátkem..."A DOST" na to už se koukat nebudu,vyskočím zpod toho křáku a s řevem (připadalo by mi to komicky,kdybych se teď nebál o život jedné rozkošné dívky,a že jich dle mého po světě moc nechodí) běžím na toho "netvora",teď jsem princ,Sakura princezna a ta koule je drak.

Jedním skokem povalím toho chlápka a on už nevstane,samozřejmě břicho mu zdobí moje katana. S výtězným úšklebkem ji vytáhnu a otočím se na vyjevenou Sakuru "Tak co,růžovko,dlouho jsme se neviděli,nechceš mi poděkovat?"-říkám svím ironickým tonem.Odpovědí k tomu,že jsem to přehnal a balit holky neumím mi bylo,že jsem najednou letěl směrem od Sakury následkem její pěsti."Ty...ty....co tu děláš?!"-promlouvá kunochi a s nenávistí v očích se na mě podívá...no a dopr...ta mi ale hezky poděkovala."Sasukeeeee,Sasukeeee,není ti níííííc?Mám dát té růžové kebuli co protooo???"No, jak vidím,Karin už hodně dlouho nemluvila,chci něco namítnout,ale ona se už na Sakuru řítí s hlasitým křikem (spíše pištěním) ááááá*písk*ááááá.Sakura jak jsem očekával její útok skvěle vykryje a uštědří Karin jednu do frň...nosu.

Takhle to nemůžu nechat,jelikož se růžovláska pouští i do zbytku mého týmu.Přestože se mi na břichu rozprostírá modrá skvrna (modřina,nezvracel jsem),zaútočím na Sakuru,a co nejjemněji se ji pokouším praštit do zátylku.*PRÁSK*"no dobrá,možná to bylo trošičku silněji,než jsem předpokládal" přemýšlím běhom Sakuřina výškového letu následkem mého "jemného" šťouchnutí.

Pak se jí konečně můžu dotknout....omámí mě vůně třešní a já se na chvíli cítím jako kdysy doma..ale skřeky pištivého hlasu mě vrací do reality-"Sasukeee snad tu růžovou bačkoru nechceš vzít sebou? Přinese nám jen probleemy" chrochtá rudovlasé stvoření,ale já nevnímám...můj zrak dopadne na místo,kde leží Naruto. Popojdo blíž,oči má vytřeštěné a tvář zkroucenou bolestí. Sehnu se a zaklopím mu oči...navždy...

Cestou do našeho tábora (mě,můj tým a Sakuru-která je momontálně stále mimo provoz*ou asi jsem to přehnal*)napadnou nějací ninjové "Ach jo,dnes je to tu samý orangutan" Povzdechnu si a vyrážím bojovat..probudí mě ale Sakuřin křik,vidím,jak jí jedne z těch opic (doufám že jste pochopili,že šlo o ninji) vráží to křehkého tělíčka katanu "Sakuro...nééé!"-křičím,ale už je pozdě "Mise splňena" ozve se od skupinky ninjů a v tu ránu jsou pryč.....

S výkřikem se probudím a zrychleně dýchám."Co se stalo lásko?"-ptá se mě sametový hlas a já se za ním otáčím. "Sakuro" vydechnu. "Co se stalo Sasuke-kun,proč jsi vykřikl.." "Sakuro...c-co tu děláš v-vždyť máš být mrtvá?" "Ale co to říkáš,ty ses teď probudil z komatu,maličké na tebe použilo Sharingan." v tu chvíli se mi všechno vrátí...tak to byl jen sen...

Večer zalehnu vedle ní,obejmu ji okolo pasu a ona mě sladce políbí,usíná mi v objetí a já vím co jsem si celý svůj život přál....
Poznámky:

OK,moje prvotina...název..ani nevím proč

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kata-chan | Web | 23. července 2011 v 0:40 | Reagovat

Bože ta krávovina je moje! O.o :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama