Kakashi a Iruka 1 - 6

28. prosince 2009 v 15:25 | zukatoka, Ne, 2009-12-27 - Ne, 2009-12-27 21:26 |  SHOUNEN-AI, YAOI, YURI a další podobné...
Tak jo. Píšu new příběh... xDShounen-ai. xD Ha ha ha. Konec srandy. Přijímám každou kritiku. Takže koukejte psát komenty. Dík xD

Za oknem už byla černočerná tma. Iruka seděl u okna a hleděl na měsíc v úplňku. Povzdechl si. Nevěděl si rady. Zvedl se a přešel k posteli na níž ležel Kakashi a za světla lampičky si četl svou knihu Icha icha pradise. Posadil se na postel vedle něj. Kakashi si ho nevšímal.

,,Kakashi." zašeptal do ticha. Kakashi k němu konečně zvedl oči. Iruka ale nic neříkal. Pozvedl obočí a dál vyčkával. Pak si teprve všiml jeho výrazu.


,,Nemysli na něj. Vím že ti dělá starosti, ale už není malej. Dokáže se o sebe postarat." začal ho uklidňovat. Poté bylo ticho. Iruka se podíval na Kakashiho ještě jednou. Zamračil se, protože už byl zase začtený do té své knihy. Rukou odstrčil knihu a sklonil se nad ním.

,,Nech už toho čtení." zamumlal Iruka a rukou mu stáhl masku z obličeje. ,,Nechceš se mi aspoň chvíli věnovat?" zašeptal opravdu tiše a rty se letmo dotknul těch jeho.

,,Iruko." protáhl. ,,Zrovna jí chtěl vyznat lásku!" zakňoural. Iruka se zamračil a Kakashi zmlkl. ,,Promiň." zašveholil a usmál se. Nakonec se musel usmát i on. Znova se k němu sklonil a políbil ho. Kakashi ho objal kolem pasu a stáhl ho k sobě na postel. Iruka si ho přitáhl blíž a přitiskl ho k sobě. Tak blízko, že Kakashi cítil jeho vzrušení. ,,Iruko..." vydechl mezi polibky, kterými ho Iruka doslova zasypával.

,,Proč?" zeptal se ho. Iruka se od něj odtrhl.

,,Co proč?" podíval se na něj a trošku se odtáhl, aby na něj pořádně viděl.

,,Proč až teď? Proč ne dřív? Zdá se mi, že každá vteřina je ta poslední. A že zítra už tě možná neuvidím. Proč si připadám, jako bych neměl zítřek? Jako by další den byl už jen věc, která se mě netýká. A každou noc před usnutím se bojím, že se probudím do tmy. A ty tu nebudeš." hlesl. Iruka se posadil.

,,Víš, říká se, že naděje umírá poslední." promluvil k němu vlídně. Ale Kakashi si posměšně odfrkl.

,,Ale já už žádnou naději nemám!" vyjekl. ,,Tak co bude dál, když už nic nezbývá!?! Všechno už je pryč. I ta naděje. Tak co se sakra děje, když umře i ona!?! Žije se v prázdnotě, nebo co? Mám žít bez budoucnosti a zapomenout na minulost, protože už není v co doufat!? Protože už neexistuje smysl žít?! Mám prožívat dny se strachem, že dalšího se už nedočkám!?! Mám se smát a dělat, že žiju, když se v mým životě vůbec nic neděje!?!" zakončil to udýchaně a rozhořčeně. Iruka na něj vyděšeně koukal. Ale pak jeho pohled náhle ztvrdl.

,,Tak takhle to je?" vyhrkl. ,,Tak já pro tebe nejsem dostatečná naděje na to, aby tvůj život měl smysl? Nejsem dostatečná naděje na to, aby jsi měl v co doufat? Aby jsi vůbec měl pro co žít? To nepřináším do tvého života ani trochu štěstí, že si v tomhle světě připadáš jako v prázdnotě?! Víš, je to pro mě smutná skutečnost. Ale aspoň vím, jak na tom jsem." skončil svou řeč klidně. Kakashi vyděšeně zvedl oči.

,,Tak jsem to nemyslel!" Ohradil se. ,,Já jen..." Odmlčel se. ,,Nechci tě ztratit." zahuhlal. Objal Iruku a znova si to přitáhl. Iruka se nechal samovolně stáhnout. Neudělal nic. Jen koukal na protější stěnu. Chytil ho za obličej a políbil ho na tvář. ,,Prosím! Už netrucuj." poprosil ho. Iruka nereagoval. Kakashi se k němu naklonil a zašeptal mu do ucha. ,,Chci tě!" řekl to naprosto jistě a nesmlouvavě. Iruka mu konečně věnoval pohled.

,,Ale ne tak strašně moc, jako já tebe." usmál se. Jejich rty splynuly a oni se oddali lásce a vzrušení...
Poznámky:

Tak sem se nudila doufam ze mě za ty chyby neukomandujete XD
Odkaz na další díl: Kakashi a Iruka 2

Máte tu druhej díííl.. xD Jo a komentyy. Díík xD

Iruka sebou ve spánku škubl. Kakashi, který má každou noc jen opravdu lehké spaní, se okamžitě probudil. Nadzvedl se na loktech a podíval se na Iruku. Jeho upocená tvář mu dělala starosti. Iruka na něj vyděšeně pohlédl.

,,Má problémy. Nemůžu se toho pocitu zbavit! Určitě má problémy! Musím mu pomoct! Musím ho vidět! Jinak už nebudu moct ani spát. Vyrazím radši hned." řekl a vyskočil z postele.

,,Kam chceš teď jít?!" vyhrkl Kakashi a taky vylezl z postele.

,,Nevím, ale půjdu. Ty tu zůstaň a vyspi se! Je ještě brzo." řekl uklidňujícně, ale na Kakashiho tohle neplatí. Zavrtěl hlavou.

,,Na to zapomeň! Nebudu tady sedět! Půjdu s tebou!" řekl. ,,Stejně ho chci taky vidět." dodal.

,,Naruto!" ozvalo se úlevné a hlasité vyjeknutí. Naruto polekaně nadskočil. Seděl zrovna na břehu křišťálové říčky a myslel na své přátele a všechny ostatní. Moc se mu po nich stýskalo. Otočil hlavu a spatřil umouněnou, ale šťastnou tvář svého bývalého senseye.

,,Iruko-senseyi!" ohromený Naruto vstal. Iruka se zvláštním úsměvem pokrčil rameny a rozevřel náruč. Naruto se usmál. Ušel k němu sotva pár kroků a už ho Iruka svíral v náručí. ,,Děje se něco?" zeptal se když ho Iruka konečně pustil. Jejich vzájemná náklonnost dosahovala takových mezí, že už by mu Naruto klidně mohl říkat tati. On vlastně byl něco jako jeho táta. I Iruka se cítil lépe když měl někoho, na kom mu naprosto přirozeně záleží.

,,Ne nic." zamumlal spokojeně Iruka. Naruto se mu zahleděl přes rameno.

,,Kakashi-senseyi!" vykřikl. Kakashi se usmál.

,,Tady tě máme, Naruto! Jak se daří?" zeptal se ho zvesela. Naruto se usmál a podal si ruku se svým mistrem.

,,Bezvadně! Zrovna jsem na vás myslel. A co tady vůbec děláte?" zeptal se jich ještě stále vyveden z míry jejich příchodem.

,,No, šli jsme zrovna kolem a tak..." začal Kakashi. Naruto ho probodl pohledem.

,,Nejste moc dobrej lhář, Kakashi-senseyi!" zašklebil se Naruto. Kakashi se zazubil. ,,Vaše výmluvy byly vždycky tak chabý!" dodal se smíchem. Iruka se začal tlemit a chudák Kakashi teď vypadal jako magor. Probodl smějícího se Iruku pohledem plným ublížení. Upřel na něj své štěněčí očko. Asi po pěti minutách se nad ním konečně slitovali a přestali se mu smát. ,,Tak co tu teda děláte?" obrátil svou otázku na Iruku.

,,Jsme tu na misi. Je super, že jsme tě tu potkali." zalhal, ale tak přesvědčivě, že mu to Naruto sežral. Naruto se usmál. ,,Ani nevíš jak jsem rád, že tě vidím." Oddechl si.

,,Já jsem taky rád. Mohl bych vám s tou misí pomoct?" zeptal se najednou.

,,Ne, Naruto! Je moc nebezpečná!" ujistil ho. Naruto se zatvářil ublíženě

,,Už mi neni deset!" vyjekl. Irukova ruka mu přistála ve vlasech a zvesela je pocuchala.

,,Víš moc dobře jak to myslím." vlídně se na něj usmál. ,,A co tvoje mise? Nebo jsi to vzdal?" zeptal se ho. Naruto se usmál.

,,Nevzdal! To ninja nedělá. Náhodou už jí mám splněnou. Zrovna jsem se vracel do vesnice." Informoval ho okamžitě. Iruka chtěl něco říct, ale zastavilo ho Kakashiho nervózní odkašlání. Usmál se.

,,No nic. Musíme jít. Tak ať se ti daří, Naruto." popřál mu štěstí a znovu ho objal. Pak se otočil a odcházel. Kakashi mu věnoval nesmělé zamávání, které Naruto též nesměle opětoval.
Odkaz na další díl: Kakashi a Iruka 3

,,Prý: Jsme tu na misi." vyprskl smíchy Kakashi. ,,Nic lepšího jsi vymyslet nemohl!" řechtal se, když byli dostatečně daleko. Iruka se zamračil.

,,Jasně! To tvoje: Šli jsme zrovna kolem. Taky není nic moc!" vyštěkl Iruka na svou obranu. Kakashi se přestal smát.

,,Ale no tak! Byla to sranda!" přesvědčoval ho. Kakashi se mu snažil dát najevo, že teď by se měl smát taky. Natáhl se k němu a dal mu pusu na tvář. Iruka se usmál.

,,Jo asi tě ze srandy nakopu do koulí!" zavrčel a z úsměvu se stal úšklebek.

,,Fajn!" vyjekl Kakashi. ,,Víš, dřív jsi býval pro každou srandu. Ale poslední dobou začínáš být pěkně protivnej. Kdybys byl holka, řekl bych, že máš krámy. No jo," uchehtl se. ,,jenže ty jsi kluk. V tom bude ten problém."a už se zase smál. Iruka protočil oči.

,,Proč se mi furt směješ?! Začínáš si a pak to svedeš na mě! Jakože já jsem ten, co všechno kazí!" odfrkl si. V hlavě měl zmatek. Ale byl hlavně naštvaný. Nechápal proč se mu Kakashi pořád směje. Tvrdí mu, že ho miluje a přitom si z něj pořád jenom utahuje. Vzteky se mu chtělo brečet, ale měl svou soudnost a tu si nehodlal nijak pošpinit.

,,Víš co?!" vjekl najednou Kakashi. ,,Má to vůbec cenu?! Mě už tohle vážně nebaví!" vydechl a otočil se k Irukovi zády. Ten jen zůstal stát, jako přimražený. V hlavě mu pořád zněla Kakashiho poslední věta. Už ho to vážně nebaví?Nebaví ho to se mnou? A že to nemá cenu? To se mi jako snaží dát najevo, že se semnou rozchází?! A najednou se mu chtělo zase bračet. Ale už ne vztekem. Otočil se a rázoval si to pryč. Bylo mu jedno kam. Hlavně pryč od něj. Už by se na něj nevydržel dívat ani vteřinu. Z rázování se najednou stal běh. Slzy už mu z očí tekly proudem. Přestal sledovat cestu a vnímal jenom bolest. To se mu stalo osudným, ale možná to spravilo jednu chybu v jeho životě.

Nic necítím…Co to má být? Ta tma tady kolem. Nemám rád tmu. Ale tahle mě tak zvláštně uklidňuje. Čím to je?Zdálo se mu, že slyší Kakashiho hlas, jak volá jeho jméno. Oh. Kakashi. No jistě. Ale kde vůbec je?Rozhlídl se. Všude byla vážně jenom tma. Najednou volání ustalo. Spíš to bylo jen takové žalostné vytí. Tmu najednou rozrazila kapka světla, která se při dopadu na zem roztříštila na tisíc malých. A pak spadla další. A další. Padaly tak dlouho, dokud Iruka zase všechno neviděl. Ty kapky světla, to byly Kakashiho slzy. Proč pláče? Najednou se mu vrátil cit a zachvátila ho příšerná bolest. Jak na těle, tak i na duši. Zdálo se mu, že musí mít snad polámané všechny kosti v těle. Něco zakňučel a Kakashi si konečně všiml, že se na něj Iruka dívá.

,,Cos to udělal?!" plakal Kakashi dál. Iruka něco bolestně zasténal a tak se Kakashi rozhodl mu pomoci. Iruka se podíval do jeho tváře. Co se stalo? Co se to se mnou děje? Tak strašně to bolí. Pomoz mi! Pomoz mi! Kakashi! No a pak byla zase jenom tma. Tak hýčkající nevědomost. Důvěra…

,,Jak to vypadá, Tsunde-sama.?" Uslyšel mužský hlas. Zdál se mu povědomý. V tom hlase cítil něhu ale pořád si nemohl vzpomenout, kde ten hlas slyšel.

,,Je to vážné, Kakashi. Jeho tělo snad v sobě nemá jedinou kost celou. Je polámaný a má spoustu modřin. Divím se, že vůbec přežil. Spadnout z takového útesu. Měl štěstí, že pád ubrzdily ty stromy. Ale právě o ty si přelámal většinu kostí. Mám strach, že v jeho případě prášky proti bolesti nebudou moc fungovat. Každopádně udělám co se dá." Domluvila žena. Takže Kakashi. Spadnul jsem útesu? Jak? Vždyť jsem ho neviděl. No jo. Už vím. Kakashi…
Poznámky:

Doufam že se vam to libi ?
Odkaz na předchozí díl: Kakashi a Iruka 2
Odkaz na další díl: Kakashi a Iruka 4

Tak je tu další díl. Měla jsem jich pár do zásoby, tak je to tu trochu neobvykle rychle. Tak jenom pro ty z vás, co neví.. Nedávno jsem sem dávala ještě jeden díl. Takže ho hlavně nepřeskočte. Nepochopili by jste to! Díky za pochopení xD

Ležel v posteli a vůbec se mu nechtělo hýbat. Možná by mohl pohnout aspoň prstem, ale ani na to neměl náladu. Stejně by záhy nejspíš zjistil, že to prostě nejde. Jeho pochmurná nálada se nesla vzduchem jako jedovatý plyn a zaplňoval celou místnost chladným stínem. Napadlo ho, že by se mohl podívat z okna a aspoň něco udělat, ale jeho samotného překvapila jeho lhostejnost k prostředí a dění kolem něj. Nevnímal nic, kromě bílého stropu, který mu zle připomínal plátno, na kterém se přehrávala pomyslná vidina jeho pádu z útesu a té scény těsně před tím. V koutku duše doufal, že je to jenom sen, ze kterého se co nevidět probudí. Nechtěl se na ten strop dívat, ale nemohl od něj své oči odtrhnout ani silou své vůle. Teda jestli ještě nějakou mám. A najednou měl chuť se smát. Smát se všem těm hovadinám, co mu nedaly spát. A že se taky smát začal! Ale nebyl to smích, který by si býval přál. Byl zahořklý a plný hysterie. Radši toho nechám. Než si někdo začne myslet, že mi ten pád poškodil mozek. Což nejspíš udělal… A tak dál, hledíc na ten hnusný strop, se snažil vloudit si do mysli aspoň špetičku lepší nálady. Jak ubohé…

,,Už jsi vzhůru?" zeptal se čísi hlas. Ani se tam nemusel otáčet, jelikož tušil postavu stojící u dveří. Vůbec nezaregistroval jeho příchod. Neodpověděl jen sebou trhl v jakémsi gestu, jehož původ netušil ani on sám. ,,Co se děje?" zeptal se zase ten u dveří.

,,Co se děje?!" zopakoval po něm zostra Iruka a dál zíral na strop. ,,Jako kdybys to nevěděl, Kakashi!"

,,Nevěděl co?" ptal se Kakashi dál a nechápavě přitom zavrtěl hlavou. Snad nemyslí to s tím útesem. Pomyslel si. Iruka si posměšně odfrkl.

,,Nevědel co?!" napodobil ho hlasem člověka, který má v hlavě úplně vygumováno a nepříjemně se přitom zašklebil. To mělo znít jako já?! Kakashi si začal dělat vážné starosti o Irukovo zdraví. ,,Rozešel ses se mnou!" vyhrkl. Jeho hlas se nesl místností a jako pěkně ostrý kunai se zabodával Kakashimu do pomatené mysli. Co?!

,,Co?! Jak…jak jsi na to přišel?!" vyjekl Kakashi. Iruka se začal hystericky smát.

,,Tys to řekl! Že tě to se mnou už nebaví a že to nemá cenu!" zařval a přitom mu nevěnoval jediný pohled. Mohl to dokonce vypadat, jakože křičí na ten strop, ale co mu bylo po tom. Kakashi ještě chvíli jen tak koukal a pak se pokojem rozlehl jeho tichý smích. Iruka… Stále si upravuje skutečnost. Má to už v povaze… Smál se dál. ,,Čemu se směješ?!" vztek z něj přímo čišel a čím víc nechápal, tím víc byl vzteklejší. Přesně jako Naruto. Pomyslel si ještě Kakashi.

,,Je tu dusno." řekl místo odpovědi a přešel k oknu. Otevřel ho a požitkářsky se nadechl čerstvého vzduchu. Iruka už se na něj mohl konečně podívat. Stál totiž přímo u jeho postele. Až teď mu teprve došlo, že nemůže hýbat krkem. Náhle se k němu Kakashi otočil, jiskřičky v očích. ,,Tak to sis myslel?! Proto jsi utekl?! Proto tohle všechno?! Nejdřív jsem to vůbec nechápal, ale Iruka mi do toho konečně vnesl světlo! Chválabohu!" posměšně se uchechtl. Pak jeho obličej zvážněl. ,,Tohle bych nemohl udělat někomu, koho tak strašně miluju." hlesl tiše. Možná teď měla Irukovi přijít jeho mýlka trapná, ale on byl natolik zmaten všemi těmi slovy, co vyšli Kakashimu z úst, že nebyl schopen ani zareagovat. A pak se najednou usmál.

,,Co to semnou je?!" zahekal. Muž u okna se rozesmál.

,,To nevím. Narodil ses tak!"

,,Varuju tě!" zavrčel Iruka, ale taky se smál. Asi proto, že už mu bylo jasné, jak to na světě vlastně chodí. Kakashi si klekl na zem vedle jeho postele a jeho ruku sevřel v těch svých.

,,Slib mi, že už takovou blbost nikdy neuděláš!" zanaléhal.

,,Ale já jsem to neudělal schválně. Neviděl jsem h…" Kakashi mu přiložil prst ke rtům.

,,To jsem nemyslel." Chvíli se hleděli do očí a pak Iruka krátce kývl na souhlas. Sundal prst z Irukových úst a jeho místo nahradili Kakashiho rty.

Jenže najednou do pokoje vběhl Naruto.
Odkaz na předchozí díl: Kakashi a Iruka 3
Odkaz na další díl: Kakashi a Iruka 5

,,Mistře I…," zarazil se když ty dva spatřil. ,,ru-ko." dořekl pomalu. Ve stejný okamžik se od sebe odtrhly. Kakashi se narovnal a s přehnaně nevinným a nadšeným výrazem se na Naruta usmál.

,,Pěkné dopoledne, přeji!" řekl.

,,Pěkné." odpověděl mu Naruto nedbale a dál si je oba střídavě prohlížel s naprosto užaslým výrazem ve tváři.

,,To se bude špatně vysvětlovat." sykl Iruka tušíc ve vzduchu katastrofu a trošku neohrabaně k němu stočil zrak. Konečně se Naruto pohnul. V tom okamžiku oba zaregistrovali košík s ovocem, který se mu houpal v ruce. Kakashi ztěžka polkl. Kdyby nebylo otevřené okno, klidně by znovu řekl, že je tam dusno.

,,Přinesl jsi nějaké ovoce, jak vidím." řekl Kakashi aby se zbavil té bezvýchodné situace.

,,Oh! Jistě!" vzpamatoval se Naruto a přešel k nočnímu stolku vedle postele. Košík s ovocem na něj položil a s úsměvem se na Iruku otočil. ,,Jak se daří?" zeptal se ho. Jeho hlas zněl vyrovnaně. Žádná známka rozrušení. Nic.

,,To nevím moc dobře, ale myslím, že teď už o dost lépe." zrudl Iruka, když vytušil Kakashiho pohled.

,,Rozumím." chápavě pokýval hlavou. Pak se otočil. ,,Už musím jít. Stavím se tu později." řekl a zamířil si to ke dveřím. ,,Mějte se." zamával jim a chystal se odejít.

,,Naruto počkej!" zavolal na něj Kakashi. Ten se zastavil. ,,Myslím, že ti dlužíme vysvětlení." Naruto se usmál.

,,Vy, mistře Kakashi, my nedlužíte vůbec nic," začal. ,,a vy, mistře Iruko, už vůbec ne. Takže já teď pudu," řekl a ukázal na dveře za sebou. ,,a vy pokračujte v tom, co jste začali." Kakashi už se nadechoval, že něco řekne, ale Naruto ho pohybem ruky umlčel. ,,A navíc. Myslím, že je to COOL!" vydechl a zvedl palec na důkaz toho, že to myslí vážně. Poté se otočil a odešel.

,,COOL?!" vyhrkl Iruka. Kakashi se rozesmál.

,,Naruto je vážně zajímavý kluk!" smál se dál. Přestal, když zjisti jak se na něj Iruka dívá. ,,Co je?" hekl.

,,Slyšel jsi, co říkal ne?" pozvedl obočí a lišácky se usmál.

,,Co?" nechápal Kakashi dál. Iruka protočil oči a povzdechl si.

,,Měli by jsme dokončit to, co jsme začali!" zapředl sladce. Kakashi se usmál.

,,Jasně. Když jediný s čím můžeš hýbat je jazyk." Iruka se zatvářil uraženě.

,,S jazykem se toho ale dá taky hodně podniknout." změnil okamžitě výraz. ,,A taky můžu hýbat s rukama. Mám na nich přece dlahy."

,,No a to je právě ten problém." Dosadil Kakashi. Iruka se zatvářil jako raněné štěně. I když on vlastně byl raněné štěně.

,,Schovám ti to na doma." mrkl na něj a věnoval mu aspoň něžný polibek. Možná až příliš něžný. Protože když se od něj pak odtáhl, Iruka se tvářil naprosto zasněně.

,,Z toho bych mohl žít dalších dvě stě let." zamilovaně si vzdychl. Kakashi se nad ním musel usmát. Je vážně roztomilý. Když si jenom vybavím, že už by tu nebyl, je mi špatně.

,,Uhm, Kakashi?" ozval se Iruka nejistě. Pohledem ho vybídl, aby pokračoval. ,,Líbím se ti i když jsem ovázaný a vypadám jak kdyby mě právě mumifikovali?" Kakashi se začal smát. Tyhle chvíle na Irukovi miloval ze všeho nejvíc.

,,Vážně tě miluju, čumáčku!" zaplesal a pak se otočil k odchodu. Čumáčku? Spadl jsem z útesu já nebo on?!
Poznámky:

Tak pište XD
Odkaz na předchozí díl: Kakashi a Iruka 4
Odkaz na další díl: Kakashi a Iruka 6

Iruka otevřel oči. Do nosu ho okamžitě udeřil závan čerstvého vzduchu. Ztuhl a pohlédl k oknu. Bylo otevřené. Je tu zima. Uvědomil si najednou a otřásl se. Zachumlal se do pokrývky až po bradu. Rozhlédl se po pokoji a najednou leknutím až povyskočil. Vedle postele seděl Naruto a zřejmě spal. Usmál se a okamžitě zklidnil své splašené srdce.

,,Naruto?" zašeptal tiše, ale ve skutečnosti nedoufal, že se probudí. Jenže Naruto zamrkal a upřel na Iruku modré očka, které byli pořád ještě zamlžené spánkem.
Chvilku na něj zíral, až pak se jeho očí otevřeli do kořán.

,,Iruko!" vyjekl a skočil mu kolem krku. Iruka bolestně zakňučel.

,,Naruto…, Naruto… to bolí." zachroptěl a snažil se nevnímat tu bolest aspoň do té chvíle než ho chlapec pustí. Když tak Naruto učinil, zubil se od ucha k uchu. A Iruku hned napadla zvláštní otázka, že kdyby Naruto neměl uši, jestli by se usmíval dokola. xD ,,Coseděje?" zakuckal se. Naruto neodpovídal, jen se dál připitoměle usmíval. A tak Iruka pozvedl obočí, v jasném gestu, že čeká na odpověď.

,,Chvíli jsem měl pocit, že nežiješ." zachechtal se a Iruka jen matně postřehl, že mu Naruto tyká.

,,Oh." vydechl.

,,Jo oh." přikývl chlapec. ,,Kde je vůbec Kakashi?" zamrkal. Irukovi znachověli tváře.

,,No, ja nevím." přiznal pak. Naruto chápavě pokýval hlavou. ,,Šmarjá!" vyjekl. ,,To je hodin! Dyť venku už se stmívá!" halekal a pak se vyřítil ze dveří. Po cestě ještě křičel: ,,Měj se!" Pak už Iruka neslyšel ani jeho rychlé kroky. Nuuuda. protáhl v duchu. Po chvíli ho přestalo bavit to nudné koukání do blba a tak usnul.

Měl pocit, že se vedle něj něco pohnulo. Jeho oči se ale otevřeli do naprosté tmy.

,,Hej! Kdo je to?!" zeptal se opatrně a zároveň do toho vložil co nejvíc odvahy. Ze tmy se ozvalo jízlivé: ,,Hádej třikrát. Tvoje máma to určitě nebude." ujistil ho ten Někdo. Leknutím sebou škubl a začínal mít takový zvláštní pocit v břiše.

,,Tohle není vtipný!" řekl nakonec (a to myslel vážně). Temný obrys postavy se přiblížil k jeho lůžku. Sklonil se nad ním. Iruka v té vteřině natáhl (trošku neohrabaně) ruku a rozvítil lampičku. Světlo ozářilo obličej neznámého a rázem se z něj stal známý. Byl to Mizuki, který se s trhnutím narovnal. ,,Bože, fuj! Di ode mě!"vyjekl. Mizuki sensei se zasmál.

,,Ale prosimtě. Přece nevypadám tak děsvě, ne?" Iruka si pohrdlivě odfrkl.

,,To řikáš ty." Mizuki se zamračil.

,,Budu to brát jako poklonu." oznámil mu namyšleně.

,,Aťsi." odopověděl s chladným nezájmem. Mizuki si založil ruce a zůstal na Iruku zírat. ,,Vypadni. Potřeubuju spát!" zavrčel Iruka. Mizuki nasupeně vypochodoval z pokoje a Iruka zůstal pemýšlet, proč tu ten debílek (pardom blbeček….ech sorry nic lepšího mě nenapadlo) vlastně byl a co tu chtěl. Do pokoje vtrhl Kakashi.

,,Co je? Co se děje?" vychrlil hned na Iruku, který se tvářil jako by ho někdo praštil beasbolovou pálkou do hlavy.

,,Co tu děláš?" zeptal se ho místo odpovědi. Kakashi pozvedl obočí.

,, Jo tak. No, víš." odkašlal si. ,,Šel jsem kolem a vidím jak se u tebe svítí. A tak jsem se šel podívat proč nespíš." Iruka se ho radši ani neptal proč šel kolem tak pozdě v noci. Dokonce neměl ani chuť říkat mu, že tu byl Mizuki. Tak jen pokrčil rameny.

,,Nemohl jsem spát." řekl znuděně. ,,Dneska jsi za mnou nepřišel." řekl jakoby nic a dával si záležet, aby se nesetkal s Kakashiho pohledem. Kakashi si povzdechl.

,,Promiň. Byl jsem na misi." řekl a pohladil ho po vlasech. Iruka ani nevěděl proč, ale chtělo se mu brečet. A tak dřív než to stačil zarazit, tekly mu už slzy proudem. ,,Ty pláčeš?" zeptal se Kakashi vyplašeně.

,,Už to tak podle všeho vypadá." zamumlal. Kakashi úplně roztál a sklonil se k němu, aby ho objal. Iruka mu zabořil obličej do košile a smáčel mu ji slzy.

,,Chci domů!" zahuhlal přes jeho košili. Kakashi ho k sobě přitiskl ještě pevněji.
,,Ještě to chvíli vydrž, prosím!" zakňučel mu odpověď a nežně ho políbil. V břiše se mu přitom rozletělo milion motýlků štěstí. Tenhle pocit se nedal s ničím srovnávat. Byl nenahraditelný.
Poznámky:

Tak the end komenty prosím

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petra-chan | 11. ledna 2010 v 17:39 | Reagovat

Skvělý příběh :)

2 Hanky-panky | E-mail | 26. ledna 2010 v 21:55 | Reagovat

skvělé.... asi taky začnu s Yaoi... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama