Jak to bylo s Tobim

30. listopadu 2009 v 16:40 | Lili-chan., St, 2009-11-25 |  J
Malý černovlasý chlapec sedí opřený o starý strom, na těle má škrábance a drobné oděrky.Už je to pár hodin co utekl z té hrozné zkázy, která ho potkala, která potkala všechny jeho přátele.Teď už mu na ně zbyla jenom vzpomínka, všechny ostatní se rozplynulo.
On není jako ostatní děti z jeho vesnice, je jiný, dokázal se ubránit smrti a vyklouznout skoro nezraněný z té tmy co ho obklopovala.


,,Pozor!" ozvalo se z kolem něj.
Chlapec pozvedl oči, z černoty vyběhl rozzuřený pes, který nevypadal moc mile.Měl z části bílou a z části černou srst, jeho černé oči vypadaly zuřivě, ale měli v sobě i určitou bolest.Sedící postavě se začalo stmívat před očima, už byla cítit jenom palčivá bolest na jeho hlavě.
,,Jsi vzhůru?" řekla postava s dlouhými tmavými vlasy.
,,Kde to jsem?" otázal se kluk, ale tahle otázka mu začala připadat zbytečná když si nahmátl na obličeji obrovskou jizvu.Rozběhl se k místnosti která vypadala jako koupelna, pořád měl zakrytý obličej rukama.V očích se mu málem objevily slzy když se viděl, přes levou část obličeje měl velkou jizvu, byla tak odporná, už nikdy nechci vidět svůj obličej.A kde to vlastně jsem.V hlavě se snažil poskládat všechno dohromady, ale pořád nic co by mu říkalo kde je a co se mu přesně stalo.
,,To je vychování, někdo tě vezme domů, aby ti pomohl a ty se chováš takhle." chlapec se zamračil.
,,Co jsi mi udělala s obličejem!?"
,,Já nic, ale varovala jsem tě aby sis dával pozor, když se k tobě rozběhl ten pes."
Následovalo delší ticho, on se jí nemohl podívat do oči a proto uhýbal pohledem, za to ona vypadala sebevědomě, pořád ho sledovala zářivě modrýma očima.
,,Tak jak se jmenuješ?Určitě máš nějaké jméno!"
,,T-Tobi!" odpověděl černovlasý hoch.
,,Já jsem Sayuri, určitě máš hlad." usmála se Sayu.
Celá večeře probíhala klidně, Tobi se dozvěděl co se mu stalo.S toho co mu dívka vyprávěla pochopil že je to původně ninja ze skryté oblačné a že dřív žila s bratrem, který zemřel před pár lety.Když o něm mluvila tak zvláštně se jí lesklo v očích.
...
Tobi už žil se Sayu nějakou dobu a už jí znal dost dobře, aby věděl, že urážet její výtvory na sporáku by mohla být poslední chyba jeho života.Za tu dobu se naučil spoustu technik , byl stavěný na to být ninja, všechny pečetě skládal rychlostí světla.Nejlíp mu šlo asi ninjutsu i když černovlasá dívčina měla jiný názor.
,,Katon: Housenka no Jutsu!" zařval Tobi.
,,Suiton: Suishouha!" hned po něm zařvala Sayuri.
,,Sakra, zase vyhrála ona, to je tak nefér!" zakňoural skoro neslyšně chlapec.
,,Říkal jso něco?"
,,N-Ne nic!" kdyby bal odpověď jiná, asi by si ještě dlouho nemohl sednout.Ostatně za všechno co řekne už přebírá odpovědnost.Brzo už příjde ta chvíle, bude se muset vydat svojí vlastní cestou.Vlastně by neměl čekat než se Sayu rozhodne ho vykopnout, měl by odejít sám.Tobi vstal, upravil si na obličeji masku a rozhodl se jít si se Sayuri promluvit.
...
,,Proto bych chtěl odejít."
Dívka se trochu smutně zadívala na Tobiho, v očích se jí objevil známý záblesk a pak už to bylo jen pár slz.Ona ze sebe nedokázala vydat ani hlásku i když se na tuhle chvíli připravovala dlouho.Nakonec ze sebe vykoktala jenom: ,,Je mi líto, ale máš pravdu, měl by ses postarat sám o sebe!"
Tobi se vydal na cestu.Už šel několik týdnů a pořád nenarazil na nic co by ho zaujalo nebo dokonce zajímalo.Od té doby co odešel, se mu v těle začal rýsovat nový pocit, pocit nenávisti kterou cítil k těm, kteří mu tak ublížili.
Blížil se ke skryté vodopádové*šust-šust*.Ten zvuk jde z keře vedle něj.Měl by se otočit a zjistit co to bylo nebo by měl jít dál.Rozhodl se že prozkoumá keř.
,,Někdo je za nám!"
,,Já vím, nemusíš mi všechno pořád připomínat."
,,Moc si na mě nedovoluj."
,,Proč?Nezapomeň že jsi já."
Človíček v masce pobaveně sledoval dohadování mezi dvěma půlkami tváře neznámého.Aspoň na chvíli nemyslel na ten pocit v sobě.
,,Proč se na nás tak koukáš?"
,,Neřeš ho, prostě ho sežereme!"
,,Co!?" zarazil se mírně Tobi.Pak si pozorně prohlídl plášť člověka, ten symbol přece zná.Jak to bylo:,,Ata...Aka-Akatsuki, že?"
Zetsu si ho prohlídl, v jeho oku viděl určitou sílu. spíš jí viděla jenom bíla půlka, protože černá myslela jenom na příležitost kdy Tobiho sežrat.
,,Jmenuji se Zetsu a správně, patřím do organizace jménem Akatsuki!"
...
Zetsu nabídl Tobimu aby se stal jeho společníkem, Tob šťastně souhlasil.
,,A Zetsu-san..."
Zetsu nakonec litoval, že Tobiho někdy potkal, ale jinak, všichni ostatní žili šťastně až do smrti.
Poznámky:

Omlouvám se když tam budou nějaké chyby, je to moje první FF, tak budu ráda za každou kritiku, aspoň se poučim:3.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama