Za zrdcadlem aneb tanec dvou duší 2

3. srpna 2009 v 22:00 | -Rock-PrinceSs-, So, 2009-07-25 |  Z, Ž
Dojeli před jejich dům, zaparkovali a šli k nim do garáže kde je takové malé, nahrávací studio, které si tam Hinata vytvořila postupem let. Nejprve mixovací pult, potom zesilovače a tak to šlo dál až se z toho stalo její studio..
"Takže to chceš opravdu udělat?" ptá se jí a usedá za stůl.
"Ano.." řekne pouze a pak už se dají do práce.


Asi po dvouch hodinách je vše hotové a na CDéčku.
"Moje první, soukromý dema!" uchechtne se.
"A co s tím budeš dělat?" koukne na ní.
"Jedno ti daruji!" podá jí se smíchem jedno Cdéčko, napíše na něj název a podepíše se.
"Tak to díky!" udělá ohromě potěšenou a pak také vyprskne smíchem.
"A dál?"
"Ještě nevím.." pokrčí rameny.
"Uvidíme, teď musím domů. Musím otčímovi uvařit a tak, znáš to tak ahoj.."
"Naštěstí ne a divím se ti, proč ho někam nepošleš?"
"Mělo by to cenu, pochop to bez něj by nebyli peníze na školu..."
"A ty věříš že ti je dá?"
"Ne a proto mi tolik záleží na "stýpku""
Hinata jen zavrtí hlavou ale pak jí propustí .

Těsně poté co se mi podaří usnout, sem ze svého spánku opět probuzena. Někdo mi hází na okno kamínky a je dost neodbytný. Vytáhne mne z postele a koho to z okna nespatřím.
"Sasuke co tu děláš?" špitnu rozespale a utahuji si župan.
"Nemohl jsem spát a když jsme skoro sousedi, řekl jsem si proč bych nezaskočil..."
"Třeba proto že ostatním ten spánek celkem šel. Počkej cože? Skoro sousedi? Jak to?" nechápala.
"Bydlím v tom baráku na konci ulice.." prozradí.
"Super! Ještě něco?" zeptá se rozespale.
"Snad by si mě nevyháněla?"
"Říkám snad něco takového?"
"Ne ale taktně naznačuješ!" vydedukoval.
"Chytrý chlapec...ne fakt, jsem unavená a pochybuji že jsi přišel jen proto aby si mi řekl že jsme skoro sousedi.."
"Trefa, vlastně jsem tu abych se tě zeptal co máš zítra tak neodkladného?!" upřesnil.
"Měsíční úklid..." vysvětlila.
"O tom jsem neslyšel!"
"To neřeš!" mávne rukou.
"Tak mě napadlo, nemohl bych ti pomoct?"
"To je blbé, to po tobě nemohu chtít.."
"A chtěla bys?" žertoval.
"NE!"
"Dělám si srandu, chápu tě, ale do ničeho mě nenutíš! Půjdu sám a rád! Navíc to by jsi koukala kolik se toho při úklidu dá naučit!"
"Tak jo, proč ne ale varuji tě..."
"Já se jen tak něčeho neleknu!" mrkl na ní.
"Jak myslíš!" usmála se.

Druhý den, hned po škole dorazili k Sakuře. Na dveřích už měla lísteček co všechno je potřeba udělat...
"No vidíš, není toho nijak moc.." utěšoval jí ale ona se na něj jen s úsměvem podívala, odrhla lísteček a nechala spadnout jeho další část těsně k zemi...
"Eh..no-o..." byl zaskočen.
"Rozmyslel sis to?" nadzvedla pobaveně obočí.
"To v žádném případě! Ve dvou de všechno lépe!" mrkl na ní a poté šli dovnitř.
Odložili si věci, Sakuro došla pro náčiní, pustila muziku a mohli začít.
Všechno jim šlo pěkně od ruky, jako při tancování, (i když tam jde spíš o nohy) není divu, když to vlastně protancovali. Sasuke měl pravdu, uklízení se dá i užívat když víte jaké kroky k tomu zvolit. A to oni věděli, vedlo je srdce.
"Hahaha! Válíš!" pochválila ho.
"Oh díky, nevíš náhodou k čemu je tohle?" podíval se na prachovku kterou držel v ruce.
"Připomíná mi to mikrofon!" udělal pár tanečních kroků a pak si to dal k puse.
"Ne tak ne!" udělala že má v ruce imaginární prachovku a napodobila ho, jen zvolila trochu jiné kroky..
"Oh.." zasmál se a napodobil jí.
"Jeah!" zasmála se a udělali to spolu.
Když pak vysílení padli v jejím pokoji na její postel, ještě pořád se smáli.
"Netušila jsem, že uklízení může být taková zábava!"
"Já taky ne! Dnes jsem to dělal poprvé!" přiznal.
"Co? Bavil se?" žertovala.
"Ne, uklízel! Zábava jem oje druhé povolání!"
"A to první?" zhrozila se hraně.
"Přece chodit do školy!"
"Jak zábavné!" smála se.
"A tancování? To je až třetí?" podivila se.
"Ne, druhé. Tancování je zábava!" převezl jí.
"Ah tak a zpívání?"
"To k tomu patří, mimochodem co ty a zpěv?" převedl řeč na ni.
"To je, ne to ne!" vrtěla hlavou a posadila se.
"Moment, to je kytara? Páni tenhle model jsem sháněl docela dlouho a dodnes ho nemám! Kde si k ní přišla?" vstal a šel k ní.
"Patřila mé mamince..." přiznala.
"Aha, oh, no, zkusíme experiment něco zahraji a ty zazpíváš..."
"Ne, to ne! Vážně ne!" kroutila hlavou.
"Dobře nutit tě nebudu!" rezignoval a vrátil se k ní.
"Děkuji.." usmála se.
"Víš co nechápu, proč se na tebe Karin tak lepí?"
"Kdysi jsme spolu chodili, ale už je to dlouho, jenže ona nechce pochopit že je konec...je to složité! Je fakt že tenkrát jsem to nebral vážně, chtěl jsem si užívat.."
"A teď?"
"Vyrostl jsem, možná že i trochu zmoudřel. Už vím že o tom život není. Možná proto jsem právě teď, tady s tebou..." jeho hlava se začala přibližovat k její a ona to zpozorovala.
"Eee...okey, ještě musíme vynést odpadky..." zrušila tu romantickou chvilku.
"Dobře!" zasmál se a vstal.

"Tak co, povídej, přeháněj!! Jaký bylo rande s Narutem!" vystartovala na Hinatu hned co vešla do dveří.
"Nooooo..." protahovala to..
"No?" vybízela jí.
"Úžasný! Nikdy nebudu litovat že jsem se osmělila a šla s ním! Já ho tak miluju! Šli jsme na misku ramenu, spořádal jich sice nespočetně, to bys nevěřila, jak někdo s takovým apetitem může být tak hubený! Celou dobu jsme si měli o čem povídat a víš co? Zavedl mě na střechu jednoho domu a tančili jsme spolu! Bylo to něco úplně jinýho, novýho! Vždycky jsem tancovala jen Hip Hop ale tohle, tohle bylo mockrát lepší asi proto že to bylo zrovna s ním. Prý by mě chtěl jako taneční partnerku! Chápeš to? Mě!!" vyprávěla radostně.
"Moc ti to přeju Hin! Už bylo na čase! A doprovodil tě aspoň domů?"
"Jo a políbil mě na rozloučenou a dneska máme další rande! Ale už dost o mě! Co ty a Sasuke?"
"Pohoda..." řekla jako by nic
"Pohoda? Nic víc?"
"Tak jo, bylo to neuvěřitelný!! V životě jsem se necítila tak dobře."
"A?"
"A nic! Budu s ním tancovat, Hin on není pro mě ten pravý! Miluji ho ale on mě bere jen jako svou taneční partnerku!"
"A to víš jak?"
"Hino, znám mě pár dnů, to prostě nejde!" kapituluji..
"A co když jo? Ty ho miluješ od prvního okamžiku co si ho spatřila! Už skoro celý rok.."
"Nech to být! Láska není pro mě, podívej se mám nevlastního otce s bratrem co fetuje a už se doma neukázal celé dva měsíce, tedy ukázal, před dvouma měsícema si přišel pro peníze ale to je tak vše..."
"Ty si nepoučitelná!"
"Jen vím že by to nemělo cenu..." hlesnu..
"Když myslíš..."
Začnu zpívat text jedné z mých písniček. Myslím že do téhle situace se perfektně hodí... Zpívá se v ní o holce které miluje nadevšechno tanec, zpěv a jednoho kluka který do nedávna ani nevěděl že existuje a teď, náhle se znají ale ona mu svou lásku zapírá a to ze strachu, strachu odmítnutí.
"To si vystihla..."
"Asi jo.." přikývnu.
"Když jsem tu písničku psala, byli to pouze mé představy..." přiznala jsem.
"A teď...je to realita. Nech to být Hino, je to můj boj..."
"Dobře už mlčím...A už víš jaký budeš mít šaty?" změnila téma.
"Ne, o tom jsem ještě nepřemýšlela.." přiznala.
"Vím přesně komu říct!" usmála se.

"Ino že to pro mě uděláš! Prosííím!"
"Jasně že jo, znáš mě, beznadějná romantička. Celkem mě zajímá jak tahle pohádka dopadne.." pošeptala jí.
"To mě taky!" zasmála se.
"Tak se mi ukaž..." vybídla Sakuru.
Sakura si před ní stoupla a ona už si brala míry.
"Co všechno tam budete tančit?"
"Nooo...tango a tak, je toho hodně spojené dohromady."
"Je mi to jasný a taky přesně vím jaké šaty.." mrkla na ní a začala si něco kreslit, nebo psát do notesu.
"Budou hotové tak zítra, nejdéle do pozítří!"
"Dobře, děkuji!" usmála se.
"Ty si zlatá Ino!" Objala ji Hinata.
"Pak mi ale prozradíš konec!" mrkla na ní a ona jí mrknutí oplatila. Jediná Sakura nevěděla o čem je řeč.

"Jakej konec?" pohlédla na Hinu v autě.
"Ale jednoho takovýho suprovýho filmu.." zahrála to do autu..
"Aha, to ti tak budu věřit.."
"Hele!" ohradila se dotčeně ale se smíchem.
"To je jedno.. maž spát. Zítra je důležitý den... máš výběrovky!"
"No jo a já to zapomněla říct Sasukemu.."
"A?"
"To je jedno, Hin prosím zastav mi tady..děkuju měj se! Hned jak skončím a budu věděl výsledky, ozvu se..." říká když vystupuje z auta.
"Jasně!" kývá hlavou.
"Ahoj!" loučí se a poté odjede.

Sakura zamíří k Sasukeho domu. Jak věděl který pokoj je její? To je jasnovědec? Jak ona má poznat který je jeho? Už je tma a ona by nerada riskovala aby místo jeho okna, hodila kamínek do okna jeho rodičů. Nakonec nezbylo nic jiného než zazvonit. Měla štěstí, otevřel ji on ale jak. Na sobě jen něco co připomínalo tepláky na spaní a na krku se mu houpal nějaký přívěšek na kožené šňůrce. Zůstala na něj ohromeně koukat.
"Ahoj, co ty tady?" pozdravil jí zaskočeně.
"Já.. No... Já sem..." zatřepala hlavou.
"Já jen, přišla jsem ti říct že zítra nemůžu přijít. Teda opět nevím jestli to stihnu..." vysvětlila.
"Proč?" nechápal..
"Zítra, já, mám konkurz, výběrovky na univerzitu.."
"To gratuluju! To nevadí, budu v tělocvičně kdyby si to náhodou stihla a kdybys to nestihla tak zavolej.."
"To asi nepůjde.."
"Proč?"
"Mám rozbitý mobil..."
"To nevadí, budu tam, když do hodiny nepřijdeš aspoň se roztancuju a pak odejdu!" mrkne na ní.
"Dobře!" zasměje se.
"Jak to že si mi otevřel ty?" nechápala.
"No, bratr je v práci.." pokrčí rameny.
"A rodiče?"
"Já nemám rodiče, zahynuli před pěknou řádkou let..." přizná.
"To je mi líto, neměla sem tušení..já.."
"To je dobrý.." krásně se usměje a ona má co dělat aby se jí nepodlomily nohy.
Atmosféra opět jiskří a oba si toho jsou velice vědomi jen oba mají obavy že je to jen jejich představy, stejně se jejich hlavy k sobě přibližují, aniž by to třeba jen jeden z nich zpozoroval. Ale co není, může být.
"Ouuuuu tak já asi půjdu..." hlesne Sakura a tím opět ukončí romantickou chvilku.
"Jo, jasně.." vzpamatuje se i Sasuke.
"Měj se, uvidíme se!" rozloučí se a mizí.
Sasuke za ní ještě hodnou chvíli hledí, poté zavrtí s úsměvem hlavou a zavře dveře.
"Holka jedna praštěná! Co tě to popadlo? Proč kdykoliv když si s ním tě napadají takové věci? Bože vzpamatuj se. Dobře možná za to mohlo i to jeho oblečení ale stejně! Je to tvůj taneční partner! Jste profesionálové, aspoň on! Uklidni se!" mluvila k sobě když běžela domů.

Druhý den ráno, oblékla se a sbalila si sebou pár potřebných věcí. Měla naplánováno jak se nepozorovaně proplíží kolem otce a odjede na výběrovky o kterých on, neměl ani ponětí. Jenže plán nevyšel..
"Saky...kam si myslíš že deš? Tohle na školní potřeby nevypadá.." ukázal na igelitku s věcmi. Mělo jí to napadnout hned a měla si vzít tašku do školy.
"No víš, mám výběrovky a když uspěji dají mi stýpko..."
"Ale no tak, pořád tě drží ten tvůj bláznivý sen být tanečnicí jako tvá matka? Ano ona byla možná trochu dobrá ale ty? Nebuď naivní, drž se při zemi. Na tohle ty nemáš a já ti nehodlám, pokud to stýpko nedostaneš, tu školu platit takže nikam nepůjdeš!" rozhodl.
"A co kdyby to vyšlo? Ani mi nedovolíš to zkusit? Jak to stýpko mám dostat když..."
"Nevyšlo, nedostala bys ho! Nechtěl jsem ti to říkat ale volala ta ředitelka. Prý se přehlédla a ty si až pod tím koho měli jako náhradníka. Prý je jí to líto ale nejde to. Věř mi chci tě zbavit trápení protože já nejlépe vím že ty tancovat neumíš.." sladce se na ni usmál.
"Díky!" odfrkla, vstala a utekla do pokoje.
"Kam si myslíš že deš? Když už nejdeš do školy, měla by si aspoň poklidit, vytřít podlahu a taky ten botník, oprav ho, ulomila se mu noha, jo a..." zahrnoval jí stále dalšími a dalšími úkoly ale ona se nezastavila, tedy nejdřív ano ale asi u druhého úkolu se rozeběhla pryč a padla na postel. Měla nehorázný vztek! Tak ráda by plakala ale nešlo to. A tak se rozhodla, do školy tedy nepůjde ale na tancování se Sasukem ano.

Den utekl jako voda a byl tu čas jet do školy. Vzala si skejt a vyrazila. V uších mp3 a tak nepozorovala okolí a nesoustředila se na lidi. Jak se ale později ukázalo, měla..
Když dojela ke škole, rozeběhla se do tělocvičny. Jakmile se ale dostala před dveře zkameněla. Sasuke tam opravdu byl, ale nebyl sám. Teď už Sakuře opravdu tekli slzy. Byla tam s ním Karin a tančila... Tančila s ním a oba vypadali že do toho tance byli zažraní a pak se to stalo, dozněla muzika.
"Jaké to bylo?" zeptala se ho.
"Dobré, lepšíš se!" pochválil jí.
"Já to věděla, takže s tebou můžu tančit já? Oh to je tak super!" a aniž by mu dala prostor protestovat nebo cokoliv říct políbila ho.
To už Sakuře stačilo, teď už jí slzy stékali po tváři a ona utíkala pryč. Spíš ujížděla na skejtu. Jenže nedojela daleko. Do cesty se jí někdo postavil a ona se slzami v očích moc neviděla a s mp3 v uších neslyšela volání svého jména. Když si všimla že před ní někdo stojí, jen tak, tak se jí podařilo uhnout ale na skejt to byl moc zbrklí pohyb a to nevyrovnala a napálila to do lampy. Proletěla se o pár metrů dál a dopad byl bolestiví.
"Si se zcvokla? Málem si zajela svýho jedinýho sourozence!" vyjel na ní.
"Nevlastního!" štěkla jakmile k ní přišel.
"Sss au.." pokoušela se vstát ale zřejmě měla něco s nohou.
"To je mi líto, ukaž.."
"Co je, co po nás zase chceš? Peníze?" prohejbával jí kotník.
"Ne, tamty peníze byli na léčení. S tím svinstvem jsem definitivně přestal! Nejspíš to budeš mít naražený ale nevím vezmu tě do nemocnice!" popadl jí do náruče.
"Fakt si s tím přestal?" pohlédla mu do očí.
"Jasně! Sem čistý jako Lilie, mimochodem už bylo na čase ne? Dovedu si představit jak tě tatíček dřel a mučil svýma..."
"Neustálíma řečma typu: "Ty na to nemáš!" a podobně.." doplnila ho.
"Takže se moc nezměnil co?!"
"Vůbec, dělá si ze mě služku. Já sem tak ráda že si se vrátil!" přitiskla se k němu.
"Jo a já jsem rád že tě opět vidím. Změnila si se, vyrostla si!"
"Za ty dva měsíce? To sotva!" zasměje se.
"Hele nekaž to! Vždycky sem tuhle větu chtěl říct!" smál se s ní a nesl ji ke svému autu.

"Proč si vlastně plakala?!" ptal se když už seděli v čekárně.
"To je složitý a dlouhý vyprávění.."
"Myslím že máme času dost, jak se na to koukám jen tak na řadu nepřijdeme!"
"To asi ne, no víš jde o to že jsem měla tancovat s jedním klukem na taneční soutěži.."
"Měla? Už nemáš?"
"Netuším, toho kluka, víš já, no prostě viděla jsem ho dneska s jinou, tancovali a asi spolu budou tančit i na té soutěži.."
"Jak to víš?"
"Říkala to.."
"Ona? On ne?"
"Hned co to řekla ho políbila a potom jsem zmizela. Neměla jsem sílu se na tu frašku dívat!" odfrkla si a do očí se jí znovu nahrnuli slzy.
"Ty toho kluka miluješ že?"
"Já? Ne-e.." řekla nepřesvědčivě.
"Ještě do toho to ráno, kdybych na tu výběrovku šla, třeba bych byla toho divadla ušetřena a pak by mě to tolik nevzalo, jenže celé to byl prý omyl!"
"Co?" nechápal.
"Chtěla jsem se odplížit, otčím o tom neměl potuchy. Jenže.."
"Plán nevyšel.." doplnil jí.
"Přesně no a potom, mi řekl že mu volali že to byl omyl že jsem byla až pod náhradníkem a že už mě nechtějí. No a poté mi dal půlhodinovou přednášku na téma:"
"Ty na to nemáš..." zarecitoval.
"Bylo to tak ponižující. Utekla jsem ale nebrečela, pořád jsem měla naději. Sasukeho... Teď nemám ani jeho.." vzlykla.
"Třeba to všechno byl jen hloupý omyl..." pohladil jí po vlasech.
"Díky bráško, mám tě ráda!" znovu ho objala.
"Nevlastní!" zasmál se.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama