Za zrdcadlem aneb tanec dvou duší 1

3. srpna 2009 v 21:58 | -Rock-PrinceSs-, So, 2009-07-25 |  Z, Ž
"Nedokážeš to!"
"Si slabá!"
"Otravo!"
"Naivko!"
"Co si o sobě vůbec myslíš?!" pokřikovali všichni na dívku která měla slzy v očích a stála uprostřed toho velkého kola, toho velkého uskupení kde na ni všichni křičeli. Proč vlastně? Co udělala špatně?
Je slabá...


Slabá a nechá si všechno líbit.
Je důvěřivá...
Důvěřuje každému a hodně lidí toho využilo, zjistilo její slabinu a začali se do ní strefovat. Ubližovali jí protože byla jiná a ne jen svým vzhledem ale i chováním, nesnažila se být pořád cool, nesnažila se zařadit do škatulek a to všem vadilo.
Nepustila své slzy ven, nechala si je uvnitř, vybrečela se doma, už tak byla slabá. Jenže nikomu o svém neštěstí a trápení neřekla. Nikomu.
Byla tu prvním rokem, byla ve 4. B a to nebyla ta nejlepší volba. Nikdo jí tu nepřijal. Kéž by byla ve 4. A to byl její sen. 4. A byla založena na uměleckou podstatu, jí dali do Béčka protože, prostě proto...
Měla ale štěstí, 4.A se scházela každé ráno před vyučováním ve velké tělocvičně se zrcadlem ale ne jen tak obyčejným. Z jedné strany, z té do tělocvičný byl vidět odraz ale z druhé strany, ze skladu, bylo vidět to, co se děje v tělocvičně, prostě z jedné strany francouzské okno a z druhé zrcadlo. Přišlo na to náhodou, první den sem utekla. A první den také spatřila toho, koho tajně miluje. Toho nejdokonalejšího kluka pod sluncem. Černovlasý chlapec s uhrančivýma očima si tu trénoval své kroky, svou vlastní choreografii a tak dostala nápad, začala se učit podle něj. Uměla jeho choreografii naspaměť. Pak také zjistila to, že se tu každé ráno schází celá třída a učí se.
Zítra to ale mělo být jiné, přijdou tam všichni dobrovolníci, z jakékoliv třídy a učit je bude právě ten chlapec, ten který ji jediným pohledem do jejich očí, aniž by o tom věděl, uchvátil. A ona přijde také, možná...

Vešla do školy, kde to žilo jako by už byla přestávka před hodinou, ovšem nebylo tomu tak, né úplně. Došla ke skříňce a vzala si své věci, pár papíru a nějaké knížky, které ale upustila na zem..
"Bože Sakuro! Kdy tě ta tvoje nešikovnost opustí!" zakroutila sama nad sebou hlavou a sesbírala si je. Jakmile si ale stoupla a otočila se, někdo do ní vrazil a knížky jí z ruky vypadli znova.
"Omlouvám se, omlouvám se já jsem nevi..." zkoprněla jakmile spatřila jeho. Toho nejkrásnějšího kluka pod sluncem...
"Neomlouvej se. Pospíchal jsem!" usmál se na ni.
"Pomohu ti je sesbírat!" nabídl si a už si klekl.
"To je dobré, zvládnu to sama, běž, pospícháš, nebudu tě zdržovat!" dostala ze sebe.
"Vážně? Díky, někdy ti to vynahradím! Ty jdeš na tu hodinu tancování?" prohlédl si jí.
"Asi ano...ještě nevím!" přiznala se.
"Máš asi minutu na rozmyšlenou a já stejný čas abych se dostal do tělocvičny! Omluv mě ahoj!" rozloučil se a byl v tahu.
Sakura si klekla na kolena a začala sbírat.
"Jistě, jistě, příště ti to vynahradím! Žádné příště nebude, ještě dnes na tebe zapomene! Ani se nezajímal do koho vlastně vrazil! Sakuro, Sakuro.." kroutila hlavou..

Nepřišla, tedy ano ale jen z druhé strany. Přesto tancovala s ním, přesto si to vychutnávala, přesto cítila jako by o ní věděl, jako by tancoval pro ni a s ní, jako by tu ani žádné zrcadlo nebylo. Jako by byli jedním tělem. A to ji dostalo natolik, že zatoužila zkusit si to i z druhé strany, jaké to asi je tancovat tam. Ale s nimi nemohla, nemohla se tomu klukovi, tomu překrásnému člověku kterého tajně milovala, podívat do očí. Nešlo to...
"A raz, dva, tři, krok do strany, otočka, vyskočit, dopad s pokrčenými koleny znovu otočka a vztyk! Vidíte! Není to složité!" usmál se na ně když ukazoval jednu z jeho pasáží.
"A teď od znova! A poté si ukážeme další pasáž a to v párech..co je Karin?"
"Můžu tančit s tebou Sasánku!" zašilhala na něj skrz brýle div jí nevypadli oči z důlku a neslintala.
"Eeee ne, já budu tančit sám.." řekl omluvně ale na jeho grimase bylo vidět co si o tom myslí.
Karin pocházela z Béčka, byla na tanec úplný dřevo a přesto si myslela jak není dokonalá..prostě byla ten typ "já jsem nejlepší a ty si looser!" a taky ho dokonale prosazovala. Vždyť to díky ní se jí všichni vysmívali.
"Tak, teď utvořte dvojice ano tak, ne Karin se mnou ne, támhle Suigetsu je volný!" vykroutil se z toho a začal ukazovat kroky a zpíval to jako písničku, měli to s hudebním doprovodem a tuto písničku složil sám a já ji znala nazpaměť, vždyť kolikrát už takto tančil a neměl ani potuchy o tom že by ho někdo sledoval.
Zpívala s ním a také tančila. Protože se dostal už k zrcadlu a dělal své kroky, ona dělala ty své a kdyby to někdo vyděl z profilu, bylo to úplně jako by tančili spolu. Zpívali duet, tančili spolu a on o tom neměl ani ponětí, neměl ani tušení o tom co prožívá dívka za zrcadlem a že se jí o něm bude, jako každou noc, i dnes zdát.

Pak zazvonilo a všichni i on, třídu vyklidili a to byla její příležitost. Nepozorovaně vnikla do tělocvičny a pustila si skladbu. Začala tančit aniž by cokoliv tušila. Tančila tak jak jí vedlo srdce byli to její city, její tanec...Byla to ona, když mohla tančit nebo zpívat, cítila se sama sebou, nebyla to nemehlo které nic neumělo a kterému se všichni posmívali.
Když dotančila, vypla rádio a odšourala se do třídy. Jenže nedávala pozor na cestu a kolem šla zrovna Karin a bez varování, prostě jen tak že se jí zachtělo, jí podkopla nohy a ona upadla, ale neupadla na zem, tedy ano ale ještě stačila shodit koš, takže upadla do odpadků..
"Ha, ha ty si ale nemehlo!" smála se jí.
Obrátila oči v sloup a vstala.
"Podkopla si mi nohy!" bránila se když si z vlasů snažila dostat zbytky odpadků.
"Dokaž to!" odfrkla si..
Sakura dostala vztek. Tohle přeci nenechá jen tak!
Rozeběhla se a do Karin strčila. Měla štěstí, dnes se tu totiž malovali toalety a jeden malíř šel zrovna kolem s rozdělanou plechovkou od bílé barvy, plnou. Karin do ní narazila a veškerý obsah té plechovky skončil na ní, nejvíc asi na jejích vlasech. Otočila se na Sakuru, pusu dokořán a ufuněná jako býk (to z naštvání!!)
"To si udělala schválně!" vyjela na ní.
"Dokaž to!" napodobila její způsob a odkráčela pryč.
Musela se smát, byl to úžasný pocit nenechat si to líbit. Ale věděla až se dostane z té euforie kterou způsobil tanec, zase bude ta tichá, šedá myška která se bránit nebude, pro dnešek jí ale Karin dala pokoj.

Druhý den bylo ve škole hodně rušnou. U nástěnky bylo přeplněno a jediná Sakura nechápala proč. Pak jí to ale docvaklo, to když prošla kolem jedn
a dívka a mumlala si něco o taneckopěvecké soutěži, do které se hledala partnerka pro Sasukeho Uchihu a do které nepostoupila. Šla kolem zrovna ve chvíli kdy u nástěnky byla Karin a četla si jméno té vyvolené.
"Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!" byla její prvotní reakce.
"To není možné!! Ja-jak to! Nešla ani na konkurz! Nemohla postoupit! To přece není možné! Sakurooooooooooooooooooo!" otočila na podpatku a všichni se jí raději klidili z cesty. Sakura ale nechápala co po ní chce. Nechápavě nadzvedla obočí a otočila se.
"Jak si to udělala!" křičela na ní.
"Co?" nechápala.
"Nedělej že nevíš ty příšerko! Určitě si zfalšovala papír, ne to je určitě špatný papír, určitě! Dala si ho tam ty aby si mě naštvala a ten praví se teprve přinese a na něm bude mé jméno! Rozumíš! Moje!!" křičela.
"Karin, nikdy by mě nenapadlo že se tě právě na tohle zeptám ale, je ti dobře?"
"Nedělej nechápavou! Radši mi vysvětli jak je možné že jako tanečnici pro Sasuke Uchihu vybrali zrovinka tebe z těch všech dobrých tanečnic? Kord když si tam ani nebyla!!"
Nejdřív na ní kouká jako kdyby spadla od někud z marsu a poté, poté se začne nehorázně smát.
"C-co, co to děláš?" Karin je naprosto zaskočená. Neví co si má myslet. Proč se kruci směje?
Ale Sakura nepřestává.
"Přestaň! Slyšíš! To není vtipné!" hysterčila.
"Promiň ale tohle, ne tohle nejde! Tak dobrý vtip už sem neslyšela hodně dlouho!" smála se dál.
"To ale není vtip!" rozkřičela se a s vervou přišla k papíru, vytrhla ho z nástěnky (jaké pak sundavání špendlíku).
"Koukej!" dala jí k nosu nějaký papír na kterém stálo:

Dívka která v konkurzu zvítězila, vybral si jí samotný Sasuke, a která se tímto stává Sasukeho taneční partnerkou se jmenuje Sakura Haruno
Tsunade

V tu chvíli ji smích přejde a zůstane se koukat na ten papír jako nějaká socha, hodně nechápavá socha.
"Cože?" zajíkne se.
"Tohle ti nikdo nespolkne! Musela sis to nějak naplánovat! Takový nemohlo aby umělo tancovat to tak. Si k ničemu. Dokážeš zakopnout i na rovný zemi, natož při tancování. Spíš tohle je vtip!"
"Tohle musí být vtip! Vždyť já Sasukeho ani neznám!" mluvila spíš pro sebe.
Pak se sebrala, nevnímala Karininy protesty a křik a vydala se k řiditelně. Zaklepala...
"Dále.." ozvalo se a tak tedy vstoupila.
"Dobrý den slečno Haruno, přeje te si?" promluvila na ni mile.
"Co má tohle znamenat?" šla přímo k věci a papír jí položila prudce na stůl.
"To musí být nějaký omyl! Já na žádnym konkurzu nebyla!"
"Já napsala to co mi řekl Sasuke, jestli máš nějaké důvody proč o tom pochybovat, dojdi si za ním.." odpálkuje jí.
"Ale to..." zkoprní.
Jak by za ním mohla jít? Vždyť už ráno jí ze sebe dělalo problémy dostat kloudného slova, tohle by nepřežila.
"Hnn tak díky a nashle!" rozloučila se a šla pryč.
Jakmile otevřela dveře, málem do někoho nabourala. Protože se k jejich otevření zrovna někdo chystal.
"Pardón.." omluvila se a chtěla pokračovat v chůzi.
"Počkej! Stůj!" volal za ní.
"Co je?" otočí se a pohlédne na blonďatého chlapce s veselými modrými oči.
"Ty si Sakura že? Jestli ano tak ti mám vzkázat že trénink vám začíná dnes odpoledne v tělocvičně.."
"Tak hele, nevím kdo si ale vyřiď tomu svýmu kamarádovi ať se mnou nepočítá! Tohle je omyl, já sem na žádným konkurzu nebyla!" otočí se a odkráčí pryč.
"Jak myslíš!" ozvalo se pouze.

"Sakuro! Zešílela si nebo co? Vždyť o takové příležitosti si celý život snila! Proč se teď pídíš po tom kdo a co za to může a odmítáš to? Chceš snad propásnout svou osudovou šanci?" pustila se do mě Hinata hned co jsem jí o své příhodě řekla. Je to moje jediná, nejlepší kamarádka, chodí také do Áčka, je textařka a taky tvoří melodie a mixuje...je dokonalá skladatelka a DJka... Ta jediná jí nikdy nezklamala, vždy byla při ní. Nikdy jí neříkala že na to nemá, že nedosáhne svých cílů ať se držím při zemi. Jedině ona jí vždy dokázala poradit. Poslouchala to pořád! Každý den, že nikdy nebudu vysoko ale nikdy ji nedonutili rozmyslet si její cíle! Nikdy! Nikdo!
"Ale to přece nejde! Jak to vypadá?! Nebyla jsem na konkurzu a on si mě vybral to přece nejde!"
"Není důležité proč ale že vůbec!" namítla Hinata nechutně logicky.
"Asi máš pravdu..."
"Běž tam...opravdu tam jdi, vždyť za to nic nedáš..."
"Dobře, dobře, opět máš pravdu... půjdu tam ale ty jdeš se mnou!" a než stačila cokoliv říct, dotlačila ji k autu a spolu odjeli ke škole.

Jakmile jsme dorazili před dveře tělocvičny (skleněné) a já ho spatřila, dostala strach. Co když je tohle vážně jen nějaký vtip? Co když tam vejde a on se jí vysměje a nebo je to vážně jen nějaký omyl a on vlastně ani nemyslel ji?
"Blbost! Víc Sakur Haruno na téhle škole není!" okřikl jí vnitřní hlásek.
"Jdeš?" pobídla jí, jindy stydlivější Hinata.
"Dobře, dobře!" rezignovala a vešla dovnitř.
"Ahoj.." pozdravila a očima probodávala podlahu.
"Ahoj Sakuro, jsem rád že jsem se konečně dozvěděl tvé jméno.." promluvil.
"Konečně?" nechápavě na něj pohlédla a její pohled se ztratil v jeho očích. Těch tmavých, hlubokých propastí.
"Ano, včera ráno jsem do tebe narazil a tolik jsem pospíchal že jsem se tě na něj ani nestačil zeptat, říkala si že přijdeš ale nepřišla si..proč?"
"To je složité.." vymluvila se.
"Myslel jsem že nepřijdeš, ale doufal jsem.." usmál se.
"Teď mi spíš vysvětli, jak to že když si tak dobře pamatuješ že jsem tam nebyla, jak víš že já jsem zrovna ta nejlepší z celého toho konkurzu? A Jak si kruci přišel na to že umím tancovat? Nebyla jsem tam!"
"Věř mi každý by byl lepší.." zasmál se.
"Ale teď vážně, vyděl jsem tě tančit. Když jsem ukončil hodinu a odešel, nechal jsem si tu CD a když jsem si to uvědomil a vrátil se, byla si tu ty a tančila moje kroky, neznám nikoho kdo by je uměl tak perfektně byla to dokonalá kopie mých kroků a přesto to bylo naprosto odlišné!"
"Odlišné v tomto světě znamená špatné.." hlesla potichu.
"V tomto světě možná ale v mém světě a tvém případě to znamená úžasné. Tančila si s takovou lehkostí! Proč si na ten konkurz nepřišla?"
"Už jsem říkala že je to na dlouho a já nemám moc času.."
"Dobře, tak tedy, nejdřív se rozcvičíme.."
Sakura si odložila své věci a stoupla si naproti němu, pustil muziku a vrátil se na svou pozici. Začali rozcvičovací tanec, který měla za tu dobu co ho pozorovala, dokonale nacvičený..
"Počkej.." stopnul hudbu.
"Jak to že to umíš? Tohle sou moje cviky a nikdo je neměl možnost vidět. Takhle se vždycky roztancovávám..každé ráno když sem du tančit sám..."
"Tak jsem je asi viděla..." udělal andělský, roztomilý úsměv o který se vlastně ani nepokoušela, to jen jemu takový přišel...
"Ale jak?" nechápal.
"Tajemství...!" pokrčila rameny.
"A prozradíš mi ho třeba jednou?"
"Možná.."došla k CDé přehrávači, s pohledem ponořeným do jeho očí a pustila play.
Začala tančit a on se k ní po vzpamatování přidal. Vážně byli sehraní. Pohledy zabořeny do sebe, jejich těla měla vlastní rytmus podle kterého se řídily. Vnímali jen sebe, nebyla tu ani Hinata ani Naruto (kde ten se tam vzal?)
Tanec je krásný jen tehdy, když tančíte srdcem, musíte do toho dát všechno, nechat se vést rytmusem i partnerem.
Bylo to něco nepředstavitelného, předevčírem večer by si netroufla ani pomyslet na to že by s ním snad kdy promluvila a dnes? Dnes s ním tančí to co vytvořil, jeho tvorbu, jeho umění!
"Jako bych s tebou už někdy tančil, čím to je?"
"Tím zrcadlem..." pokývne hlavou směrem k jmenovanému.
"Cože?"
"Neměl si někdy pocit, když si se k němu přiblížil, že netancuješ sám?"
"Občas.." přikývl.
"Ale jak to víš.." nechápal.
"To je nadlouho, jednou ti to možná řeknu, teď ještě nemůžu. Tancování s tebou je fajn ale nemyslím si že já jsem ta pravá do té soutěže. Moc bych se jednou chtěla dostat na nějakou soutěž a dokonce bych chtěla i na místní uměleckou univerzitu ale nechci ti pokazit vystoupení.."
"Pokazit? Děláš si srandu? Musíš si taky trochu věřit.."
"Já v sebe věřim jen.."
"Žádný námitky! Vybral jsem si tě a to se neodmítá!" rozhodl.
"Jak myslíš...ale zítra nemůžu přijít...nebo víš co..pokusím se ale nic neslibuju..."
"Já tady budu a jestli nepřijdeš, nevadí, teda vadí ale vynahradíme si to jindy!" mrkl na ní až se zatetelila blahem.
"Okey..mimochodem, sleduješ to..." pokynula hlavou směrem k Narutovi a Hinatě kteří byli zabráni do nějakého rozhovoru a zřejmě dost zajímavého protože živě diskutovali.
"Tak že by? Konečně?!"
"Jo už bylo neskutečný to že si jí nevšímal. Vždyť to bylo jasný! Hele odkud ty vlastně znáš Hinatu?"
"No když jsem se sem přestěhovala, zjistila jsem že je to má sousedka.."
"Aha, a proč ty nejsi vlastně v naší třídě?"
"Jak říkám, přistěhovala jsem se a kdo by kvůli jedné dívce která není ničím známá, dělal rizřazovací konkurz!"
"To je fakt, až tu soutěž vyhrajeme, budeš slavná, to ti slibuji!"
"Nechval rána před večerem!" usmála se na něj.
"Takže zítra?"
"Možná!" přikývnu.
"Okey!" přikývl.
"Hino, je mi líto že vás ruším ale musíme jít..máme práci!" připomněla jí.
"A jo, no tak zítra Naruto, nebo vlastně večer!" zčervenala, vstala, zamávala mu a pak se vydali spolu k autu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama