Lovec čarodějek II

14. srpna 2009 v 20:06 | -Rock-PrinceSs-, St, 2009-08-12 |  L
"Musím.." konečně promluvil.
"Není jiné východisko.." dodal..
"Vždy je nějaké řešení navíc.." mínila jsem.
"Tady ne, to co se stalo mezi námi, byla chyba, nikdy se to nemělo stát!" promluvil chladně, vytřeštila jsem na něj oči ze kterých se v tu ránu začaly linout nové slzy. Už jsem to nevydržela a začala vzlykat.


"Proč Sasuke, proč?" třásla jsem se.
Jako by ho pohled na mne zlomil. Náhle jsem ucítila jeho paže ne mém těle a zoufalé povzdechnutí.
"Sakuro prosím, nedělej mi to ještě těžší... jsem lovec čarodějek a ty jsi čarodějka! Co to značí? Lovec čarodějky loví lidi tvého druhu! Říká se že nejste lidé ale kouzelná stvoření, dvojsmysl jak vyšitý ale ty jsi ke všemu ještě navíc čistá jako anděl..."
"Anděl kterého vykopli z nebe za rebélii?" opakovala jsem se.
"Ať už si sebevětší rebelka, tvoje duše je tak čistá, nezničená! Řekni mi jak tě mám zabít když nemohu? Jak mám zabít anděla?"
"Si zabiják, chovej se profesionálně!"
"Takhle nemluv, nechci to udělat.." vzdychl.
"Nechceš? Ale musíš?! Tak už se konečně rozhodni. Situace se dá vždy vyřešit, můžeme utéct!" namítnu.
"Ale nechci utíkat, utíkala jsem už strašně dlouho, před pravidly!"
"A nebo se tomu můžeme postavit čelem a tyhle dva porazit.." dodám.
"Ačkoliv bychom je zabili celkem snadně, já nepracuju na vlastní pěst! Pochop všechny teamy lovců někdo vede, jeden člověk, velkej boss, jak chceš, takže i kdybychom je zabili našel by nás a pak by to samé udělal nám!"
"Leda že..." pohlédnu mu do očí a jsem si jistá že můj nápad odhalil.
"Ne, to nemůžu! Lovci k vám nesmějí! Navíc i kdybychom se k vám oba dostali, já jako lovec čarodějek se vrhnu na čarodějku a zabiji jí, je to můj přirozený instinkt, jako ty čaruješ a vicítíš zlo, já zabíjím čarodějky, je to můj boží úděl.."
"Ale na mě ses nevrhl..." namítnu tiše.
"Už když jsem tě poprvé spatřil, měl jsem co dělat abych se na tebe nevrhl ale něco mi v tom zabránilo, už tehdy jsem věděl že jsem selhal.."
"Bereš lásku jako selhání?" pohlédnu na něj nevěřícně.
"A jak to mám brát? Zklamal jsem své povolání na této zemi.."
"Já taky! A ne jen na této zemi ale i ve své zemi! Tohle není o božím údělu nebo o poslání, kruci Sasuke! Jde tu o nás o naší volbu! Tenhle příběh, náš příběh, píšeme si ho sami a jen mi se rozhodujeme jak děj bude pokračovat! A jestli mě bereš jako vetřelce ve svém životě nebo snad jedno velké zklamání, v nejhorším případě jestli mne," odmlčela jsem se, "jestli mne nemiluješ, to mě radši zabij..." zaprosila jsem tiše.
"Vážně to chceš?" pohlédl na něj a já se ještě víc přimáčkla k jeho hrudi. Vždyť on mi právě řekl, že mě nemiluje!
"Vážně chceš abych tě vystavil tomu nebezpečí ve vašem světě?" dokončil větu..
"Sasuke.." v mém hlase bylo slyšet, jak obrovský byl balvan, který mi spadl ze srdce. Spojila jsem své rty s jeho v polibek a ruce mu dala za krk. Přistoupil na mou hru a polibek mi něžně opětoval.
"Má-li tohle být ano, potom tedy ano i když mám pochybnosti.."
"Neboj, jsem nastávající královna čarodějek, nevím co se tam teď děje, ale jestli je pravda co udělal Juuga s mímy rodiči, budu muset složit zkoušky a mnoho dalšího ale do té doby budeš pod ochranou princezny. Nedovolí si ti ublížit a ty jim také ne že?" pohlédnu na něj.
"Víš Sakuro, je tu ještě jedna možnost..."
"Jaká?" nechápavě na něj pohlednu.
"Copak ty nevíš že kterákoli čarodějka, může odebrat lovcům jejich druhu, jejich schopnosti..."
"Ale to by se z tebe stal obyčejný smrtelník a nemohl byses bránit proti černé magii.." namýtnu.
"Ale bylo by to tak lepší..."
"Ne Sasuke, to odmýtám nemohla bych žít v pochybnostech že tě může kdokoliv, kdykoliv v tom světě zabít. Kdyby se tak stalo, nikdy bych si to neodpustila. Kdybych tě připravila o schopnosti, udělala bych sobě totéž, to bychom tu poté mohly zůstat?"
"Chceš zůstat tady, v Konoze?" pohlédne na mě nevěřícně.
"No a proč ne? Tam nahoře se najde někdo vhodný pro vladaření a tady máme přátele, Hinata a Naruto, jsou to skvělí lidé nechci s nimi přetrhat kontakty!"
"Když se staneme lidmi, čarodějné síly na nás nesmí, nemohli by nás zabít ani nám ublížit, za to bychom stárli dvakrát rychleji než v našem světě..."
"No a? Je mi to jedno, když budu stárnout po tvém boku..." vpila jsem se mu do očí a poté i do úst, opět..
"A seš si jistá že to výjde? Nebude to mít nějaké následky, jako že si tě třeba nebudu pamatovat nebo tak něco?"
"Jak to mám vědět? Nikdy jsem to nedělala!" pokrčím rameny a vstanu, on mne napodobí.
Zavřu oči a napřáhnu na něj ruku.
"Počkej..." vytrhne mne za soustředění, otevřu oči.
"Hn?" pokývnu hlavou v otázce.
Stoupl si těsně ke mně a pohlédl mi do očí, četla jsem v nich jako v otevřené knize a přesto mě to, co řekl a udělal, nevýslovně udivilo.
"Miluji tě..." špitl a poté se pomalu přibližoval svými rty k mím, jako by mi daval prostor na únik, čas na rozmyšlenou ale já měla jasno, jeho city jsem opětovala a když mne políbil, tak nádherně, něžně, upřímně a s celou láskou byla jsem v jakém si omámení jeho doteky.
"Já tebe.." vzdychla jsem mu do úst.
Poté jsem odstoupila, naposledy se usmála, naposledy mu pohlédla do očí než je zavřela a poté jsem napřáhla ruku. Něco jsem zašeptala a z prstu mi vyšlo světlo které prostoupilo do Sasukeho. Ten sebou začal háze a podivně škubat, v tu ránu jsem měla pochyby o správnosti zaklínadla a i o činu který jsem právě udělala.
"Sasuke!" vykřikla jsem ale to už z něho proudilo temné světlo které letělo k nebi a on se sesunul na zem.
Tryskem jsem k němu přiběhla a změřila mu puls, pořád žil. Že by se zaklínadlo podařilo. Neměla jsem čas, jelikož Sasuke pomalu začal otvírat oči. Já ty své zavřela, opět zašeptala zaklínadlo a tentokrát se světlo začalo linout ode mne, cítila jsem jak ze mě veškerá moje čarodějná síla odcházela, ale to světlo bylo jiné, jasné a poté co se odlinulo k nebi, se mi udělalo mdlo a sesunula jsem se k zemi i já...
Otevřela jsem oči jen na malou škvírku, i tak mne do nich praštilo prudké světlo. Nic jsem si nepamatovala, byla jsem zmatená, co se stalo? Kde to jsem? Proč je tu takového světla?
"Sakuro..." špitl hlas vedle mne, hlas plný naděje.
"Sasuke.." zašeptala jsem jméno které mi na mysl přišlo jako první, aniž bych věděla komu patří...
"Sakuro!" oddechl si a v tu ránu jsem ucítila něčí ruku na té své.
Konečně jsem otevřela své oči úplně, bolela mne hlava a myšlenky jako by se chtěli spřeházet, výřili v mé hlavě a já je nedokázala dát do souvislého děje.
"Kde to jsem?" reagovala jsem na ostré světlo.
"V nemocnici.." odpověděl ten hlas, tak známý hlas a přesto tak neznámý, vzdálený na tisíce honů..
Můj pohled se otočil na onoho člověka, teď už člověka, který seděl u mne na posteli a mluvil. Ta tvář, byla jsem si jistá že už jsem ji někde spatřila. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, před zavřenými výčky jsem nalezla tutéž tvář jako by na fotce i s podpisem, Sasuke...
Nechápu proč se mi nedaří zařadit do mého života, před očima se mi zmítali různé obrazce, různé díly skládanky ale já je nedokázala složit...
"Co se stalo?"
"Jsme na živu, jsme lidé a jsme na živu oni nám už nemohli ublížit. Neboj tvé myšlenky se brzy skoordinují a poskládají samy! Já ti pomohu!" pusmál se na mě vřelým úsměvem a já mu ho nejistě oplatila.
"Kdo to jsou oni? A proč říkáš že jsme lidé, nebyli jsme snad?"
"Netuším, měl jsem potřebu to říct..." pokrčil rameny s úsměvem.
"A kdo jsi, tedy já vím kdo jsi jen nejsem si tím jistá, Sasuke?" pohlédla jsem mu do očí a i v nich spatřila ty obrazce, nechápala jsem co znamenají, chvíli mě drží pod krkem, poté se líbáma, pak bojujeme a je tam i nějaká červeno vlasá dívka a podivný kluk. Ale tomu co dělají nerozumí. Pak škola, plachá dívka, blonďatý kluk, hodina s šedovlasým profesorem a hádka se Sasukem, srážka ve dveřích, pak Sasuke na střeše ještě s nějakou dívkou...skrátka vše co jsem tady v Konoze prožila. Ale nedávalo mi to smysl.
"Někdo ti na místě kde jsem se probudil nechal vzkaz..na..." podal mi ho a já četla písmenka a dávala z nich dohromady slova a ze slov věty, z vět souvětí a ze souvětí celé odstavce...
V dopise stálo:

Milá Sakuro,
byla jsem k vám naposledy vyslána, jako tvá nejlepší kamarádka v čarodějném světě mi to povolili. Jelikož jsi se nejspíš probudila a nic nechápeš, což je po kouzle již tě zbaví tvé kouzelné moci, naprosto ale naprosto normální a nejsem si jistá zda pochopíš něco z toho to dopisu. Ano kdysi jsi byla čarodějka ale teď už nejsi a tvůj černovlasý společník (mimochodem pěkný fešák ) který byl lovcem našeho druhu už jím také není a já dostala pověření inoformovat vás o tom co se stalo s vašimi protivníky, tou protivnou holkou s vlasy od kečupu a podivným klukem (fuuuj :-!).
Jakmile jsi na sebe vyslala to kouzlo a upadla do bezvědomí, tvé předešlé kouzlo se zrušilo a oni už nebyli zmražení. Chtěli na tebe vyslat usmrťující kouzlo ale jelikož jsi už jen obyčejný smrtelník, nemohli, nic proti tobě ani Sasukemu nezmohly už nejste v jejich moci. Stejně jsem je raději odstranila. Takže vám, bývalé kouzelnické veličenstvo (ano kdyby si se vrátila byla bys královna, hustý co! =DD) už nic nehrozí a tomu fešákovi také ne. Vymazala jsem vám vzpomínky ale ony se vám vrátí. Je vám snad jasné že i kdybyste chtěli, nebudete moci o tom cokoliv říct! Vlastně jen do vzdálené doby...
Po zprávě že už nejsi čarodějka, která nás všechny šokovala, jsem byla okamžitě vyslána na zem. Nicméně tvůj nástupce už je zvolen, je jím náš rod ale jen dočasně, protože, nevím sice jestli to víš, ale vaše dítě, které se v tobě už pár týdnů vyvijí, jste společně s tvým fešákem (jste to vzali nějak hopem ne? =DD) počali ještě když jste měli čarovnou moc a na tom malém se to také odrazí...
Nejsem si jistá jak to zaklínadlo které jsem použila funguju zajisté si na to vzpomenete hned po přečtení dopisu ale zachvíli byste to měli zase zapomenout a vše by se vám mělo opět vybavit při porodu toho maličkého. Ovšem může to mít i nějaký chyby, takže možná budeš v nějakých stresových, či emocemi naditých situacích objevovat obrazy ale žádná souvislot. Poté o tom nebudete ani jeden moci mluvit až do doby než vašemu dítěti bude patnáct let...
Už musím končit, stejně jsem podala až moc velký výkon, moje slohový práce nikdy nebyli zrovna obsáhlý...
Chci jen abys věděla že navždy zůstaneš mou nejlepší kamarádkou a tvoje rebélie tady bude chybět! Jakmile si odešla byla tu děsná nuda ale představ si, nastoupil k nám jakýsi kluk, takový hezký a roztomilý, no a samozřejmě ty husy se na něj hned slétly. Chudáček můj a jeho sestra, to je teprve číslo!! Vždycky na tebe budu vzpomínat jako na tu holku co vyměnila učitelovy lektvarů lektvary, za šťávu a provedla mnoho dalších vylomenin! Mám tě ráda...
s pozdravem tvá Michuriki

Při čtení posledních řádků mi do očí vytryskly slzy a když pozdrav řekl hologram Michuriki, už stékaly po mé tváři, dolů. Náhle se mi celý ten děj dal do souvislostí a Sasukemu zřejmě taky, dopis se po přečtení rozplynul.
"Byla si pěkný číslo co?" prohodil s pousmáním.
"Dělala jsem co jsem uměla.." ušklíbla jsem se.
"Počkej, ty jsi, já jsem, my jsme?" otevřel pusu a zase ji na prázdno zavřel.
"Takže to znamená.." uvědomila jsem si to.
"My dva.." skočil mi do řeči.
"Budeme mít dítě?!" vykřikli jsme současně.
"A-ale jak to? Přece jsme spolu byli jen jednou a, a já to nechápu, jak to?"
"Doufám že po mě nechceš abych ti vysvětlovala princip zrození miminka, víš jako že spolu dva musí provozovat to čemu se říká sex, prostě se spolu musí milovat a pak..."
"Já vim jak vznikaj děti.." přerušil jí ironicky.
"Na blblou otázku.." ohradila jsem se.
"Co budeme dělat?" pohlédla jsem na něj, pořád vypadal zmateně. Zmocnil se mě strach. Snad nebude chtít to naše maličký...nebo ano??
"Já budu otec! Sakuro, mi budeme rodiči!" výskl radostně a náhle vyskočil a objal mne.
Tak nehorázně se mi ulevilo, nepamatovala jsem si náhle opět nic, čarodějnický život zapomenut ale radost z dítěte, obrovská.
"Sakuro Haruno, budu poctěn když se stanete mou ženou!" řekl náhle vážně.
"Bude mi ctí vaší nabídku odmítnout!" zašklebila jsem se.
"C-co?" podivil se.
"Protože vám musím říct že já nepřijímám vaši nabídku ale vás! Řákám ano, ano, ANO!" políbila jsem ho a při pomyšlení že se v mém bříšku vyvijí nový, malý človíček mi dal pocit takového štěstí jaké jsem kdy nepocítila.
"Ty budeš rebelkou navždy viď!" usmál se.
"Ne, jen do doby než svou povahu předám tomu malíčkému.."
"Miluji tě Sakuro..."
"Já tebe taky, Sasuke.."

O devět měsíců později


"Sasuke já tě zabiju! Jak si mi mohl něco takového udělat?" křičela jsem z plných plic na svého manžela, jenž mě držel za ruku na porodním sále.
"To bude dobrý, za chvíli to bude!" snažil se mě uklidnit i když vypadal dost vystrašeně.
"Dobrý? Dobrý?! Jak můžeš něco takového říct! Aaaaaa! Vždyť ty nerodíš! Já ti garantuju že až bude po všem, eeah, něco ti udělám! Máš zákaz do naší postele, tohle už po druhé nepřežiju!" křičela jsem.
"Klid maličká.." dotkl se svými rty mé ruky.
I když jsem na něj křičela, ty řeči mi pomáhali..
"Áááá!" další stahy.
"Tlačte!" pobýdl mě hlas a já tedy zavřela oči a zatlačila...
V tu chvíli se mi před očima zobrazily obrazce, které mi už namysl několikrát přišli. Vždy když jsem měla ostré bolesti nebo když jsem byla maximálně šťastná. Ale teď, jako by se spojovali do souvislostí a děj toho dění v mé hlavě jsem pochopila společně s prvním zakřičením našeho dítěte. Dívky. Natalik.
"Sasuke..." špitla jsem z posledních sil.
"Já vím.." zřejmě si na ty věci okolo čarování vzpoměl též.
"Ne to nemyslím.." hlesla jsem.
"Miluji tě, ty můj lovče čarodějek.." pousmála jsem se a políbila malou na drobné čelíčko.

***KONEC***
Poznámky:

Já vím že to s Narutem nemá nic moc společného ale do fantasy by se to snad dát dalo nebo ne? Prosíím...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 YnO | 14. srpna 2009 v 20:07 | Reagovat

Vložil hAnko co nezná ..., Čt, 2009-08-13 20:05 | Ninja už: 563 dní, Příspěvků: 4601 | Autor je: Editor všeho, Moderátor

Když to nemá s Narutem nic společného, tedy krom jmen, tak je mi líto, ale to opravdu na konoze nemůžeme zveřejnit. Jinak to není vůbec špatná povídka, tak to zkus třeba na tenrai.cz nebo nějakém fantasy serveru.
Od nás se to přesunuje na blog s nevydanými povídkami, nezlob se.

2 DeiDei girl-uchiha | E-mail | 21. října 2009 v 14:11 | Reagovat

Mě se to líbí docela dost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama