Tajemství které mělo zůstat skryto.. + Tajemství které mělo zůstat skryto..2

12. července 2009 v 10:42 | Lily, Čt, 2009-07-09 |  T
Tak lidi napsala jsem další povídku ,bude na pokrčování ,no a asi tušíte o kom asi bude.... takže ..další díl jsem dám nejpozdějš do tří dnů a to jsem ještě přibude další díl lets dance .......tak se máte na co těšit .......



Tajemství které mělo zůstat skryto ...

Byl večer ,chladný vítr mu šlehal do tváře.On sám zahalen dlouhým pláštěm přišel k bráně kde strážci spali .Potichu zatlačil na dveře a vešel do města .Znovu se procházel těmi ulicemi ve kterých pobíhal jako malý ,vtěch kterých si zažil špatné i dobré chvíle.Tam kde potkal své věrné prátele.
,,Jsem doma " prolítlo mu hlavou.
Najednou jak blesk z čistího nebe se mu na tváři objevil úsměv .Šel pomalu ke svému domu ,otevřel dveře a to první co na něj dopadlo byl děsný vzduch a spousta prachu
,,doprčit..." zaklel a stíral si z pláště prach
,,kdo jsi ?..." vykřikl na něj někdo zezadu
Pomalu se otočil a uviděl dívku oblečenou v anbu oblečení s zábleskem v očích
,,záleží na tom kdo se ptá ........?" odpověděl a pomalu se usmál
,,to ti může být jedno ......" odsekla
,,a ted pověz kdo si .......bud to pujde po dobrém nebo po zlém vyber si ....." a sama pro sebe se usmála .
,, no když tak přemýšlím tak jsem ted dost utahanej .....ale protože si to ty tak topujde..............po zlým " opověděl a postavil se do bojového postoje .
,,dobře " odpověděla úplně klidně , což ho trochu překvapilo
,,ale ne tady ,pujdem kousek dál nepotřebuju potom slyšet .........proč jsem toho parchanta nezabila dřív než zača křičet a vzbudil celou Konohu ,,řekla s ironii v hlase a pomalu šla po cestě směřující k lesu
,,ta má ale kuráž ....takoví holky se mi líbí ......ale na co to myslíš ......tak dobrá přistoupím na její hru ale potom bude muset odvolat toho parchanta" pomyslel si neznámí a rozběhl se za anbu bojovnicí .Zastavili se na rozhlejlé louce kousek od Konohy bylo tam hezky a ted tam šli vidět krásně hvězdy
,,tak začneme ......." řekla anbu a postavila se do bojové pozice
,, s radostí ......." odpověděl neznámí a oba se dali spolu do souboje vždy to bylo velmi těsné ale neznámí muž v kápi měl vždy o trošičku na vrh než ona .Bojovali všemi způsoby přišlo i na kekei gengaij ze strany anbu ale pořád to bylo vyrovanané bojovali spolu už tak tři a půl hodiny .Oba byly zadýchaní ,dalo by se i říct že anbu teda o hodně víc
,,sakra .....kdo jsi ??" zkusila se znovu zeptat
,, to ti neřeknu ještě si nevyhrála ,,odpověděl.
,,tak si aspon sundej ten kabát .......je to divný když se nemůžu kouknout soupeřovi do obličeje " naléhala stále
,,a co mám říkat já přes tu tvoji masku taho taky neni moc vidět"odporoval
,, hm...dobrá "skonstatovala a seskočila ze stromu na kterém ted byla.Stoupla si do prostřed louky
,,ty sundáš svůj kabát a já svoji masku platí??"dala mu návrh
,, to je podezřelí že by se tak rychle zdávala když bojovala tak tvrdě to se mi nezdá " přemýšlel ale stejně přikývl že ano. Postavil se na proti ní .
,,mám ale jednu podmínku .....sundáme si je abo dva najednou " řekl
,, souhlasím tak na tři" přikívla
,,......raz ......dva.........a tři" .Černá kapuce se pomalu snáší k zemi zatímco anbu maska zůstává na svém místě
,,hej dohodli jsme se že si je sundáme společně ....." křikl rozčílené na anbu .Ta tam jen stála koukala se na něj .....
,,vždyt je to on po tech všech letech ...........on se vrátil " ne ted nesmíš projevit své ermoce a navíc anbu žádné city nemá ale i přes todle všechno jí začala po tváři stékat jedna slza
,,slyšíš nedržíš slovo ....." křikl na ni znovu. Sklopila hlavu a podíval se na trávu
,,nikdy nevěr soupeři " řekla
,,nikdy nevěř tomu ,který stojí proti tobě, protože ten co stojí proti tobě ,tě potom zradí pro to co tolik chce"potom zvedla hlavu a podívala se svýma uslszenýma očima do jeho očí ......do tak krásně modrých očí až se jí zatajil dech byly ještě krásnější než před tím
,,promin .......já já už musím " řekla rozeběhla se pryč.Stál tam a přemýšlel nad jejíma slovama..
,, počekej ještě nevím kdo jsi ty ......" a rozeběhl se za ní
,,to je jedno vždy to bylo jedno a vždy bude ......a ted mě nech jít"
,,ne nenechám já chci vědět kdo jsi ..." odporoval jí ale najednou se mu zatočila hlava a on spadl na zem ........
,,promin Naruto to nejde i kdybych chrtěla " řekla anbu a přenesla ho do jeho bytu ,naposled se na něj podívala
,,sbohem ........."

Druhý den ráno

Náš neznámí se ..............................................pokračování příště :-)
ps. dofám že se líbila ;-)

Tajemství které mělo zůstat skryto...2

Naruto se ráno probudil na příšerně zaprášené posteli.
,,Sakra, kde to jsem ?!"pomyslel si překvapeně a rozhlédl se kolem sebe.
,,Aha. U sebe doma! ... Ale jak jsem se sem dostal?!" přemýšlel a zamračil se. Najednou se mu vše vybavilo.
,,Doprčic! Co to bylo za holku?!"uvažoval nahlas Naruto. Stoupnul si ale v tu ránu ho zabolelo v zátilku a sedl si znovu na postel.
,,Au!" chytil se za hlavu, kde měl obrovskou bouli. Otráveně si třel bolavé místo a opatrně znovu vstal. Oblékl se a vykonal ranní hygienu. Když znovu přišel do pokoje zmučeně si povzdechl.
"Budu tady muset uklidit!" povzdechl si a podrbal se ve vlasech.
"No nic! Ted na to kašlu, udělám to až příjdu od Tsunade!"rezignoval nakonec a vyšel na ulici. Když procházel po ulici lidé kolem něj si na něj ukazovali a něco si šeptali ale Narutovi to bylo jedno! S úsměvem na rtech došel až k Tsunadiné kanceláři. Přišel k velkým dveří a už se napřahoval že zaklepe, ale zevnitř kanceláře uslyšel řev. Rozhodl se že radši počká aby to taky neschytal. Sednul si na lavičku ale jak tak seděl tak i přes ty velké dveře se donesl rozhovor až k němu a on s napětím poslouchal.

Mezitím v kanceláři :

,,Proč si mi to neřekla už dřív, Hiko?"rozkřičela se Tsunade na dotyčnou ale pak radši stlumila hlas, když si vzpoměla čím Hiko byla.
,,Promintě Tsunade-sama, ale myslela jsem že to do rána počká! Nechtěla jsem vás budit, víte přeci jak jste potom nevrlá."odpověděla Hiko.
,,To je jedno!" odsekla Tsunade ale pak se znovu uklidnila, "No nic. Ještě něco o Narutvi?!" zajímala se Tsunade.
,,Jo. Hodně zesílil." Hiko se nadechla aby pokračovala, "Málem mě porazil a myslím že by to i udělal, kdyby využil všechny své síli. Ale je strašně důvěřivý!"dokončila Hiko hlášení.
,,Proč? Stalo se něco ??" ptala se hned Tsunade.
,,Ne nic! Jen ho bouchla kláda do hlavy."dostalo se jí odpovědi. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Naruto. Hiko se rychle otočila a když zjistila, kdo to je zmizela.
,,Tsunade -sama! Kdo to byl?!" vyhrkne Naruto místo přivítání.
,,Naruto! Jak to že neklepeš, to zaprví a za druhí. Proč jsi se nepřšel ohlásit už včera?!"vyštěkla na něj Tsunade.
"No já jsem chtěl ale něco mi do toho vlezlo!" soukal ze sebe pomalu Naruto.
"Slyšela jsem!", řekla potichu Tsunade a stále se mračila ale nakonec se přece jenom usmála, "Ale jsem ráda, že jsi zpátky!"připustila nakonec Tsunade a vztala od stolu. Došla k němu a věele ho objala. Naruto se usmál.
"To já taky!"

Po pěti minutách

"Tsunade? Můžeš mě už pustit?"zaprosí Naruto s modrou barvou v obličeji.
"Jej promin! To já jenom, že si se vrátil ...!"omlouvala se hned Tsunade a pustila ho. Obrátila se a zamířila ke stolu, kde si sedla na svou židli.
"A už jsi byl za Sakurou?"zeptala se ho nakonec Tsunade. Naruto zavrtěl hlavou.
"No měl bys! Určitě tě ráda uvidí!"usmála se na něj Tsunade. Naruto kývl a také se usmál.
"Dobře zajdu za ní! Nevíš kde je ted?!"zeptal se ji zamyšleně Naruto.
"Sakura je ted v nemocnici! Stala se z ní doktorka!"osvětlila mu situaci Tsunade.
"Páni! To se tak zlepšila?!"užasl Naruto. Tsunade kývla.
"Samozdřejmě! Vždyt jsem ji trénovala já!"řekne s pýchou Tsunade. Naruto se chvíli přemáhá aby se nerozesmál ale nakonec se překonal.
"A jak bylo na cestách?!"zeptala se po chvíli ticha Tsunade. Naruto se zamyslel co odpovědet.
"Bylo to super! Ero-senin měl občas ty svoje chvilky ale to se dalo přežít!"odpovědel Naruto.
"Doufám, že ses to od něj nenaučil?!
"Tak to fakt ne! Učil jsem se jen to co pro mě bylo prospěšné!"zamítl Naruto a usmál se.
"No ale ted budu muset jít! Někdy ti, Tsunade všechno povím ale ted mám děsnej hlad! Od rána jsem nejedl!"omluvil se hned na to Naruto.
"Tak zatím!" rozloučil se Naruto a vyběhl ven z kanceláře.
"Naruto! Ty ses v tomhle vůbec nezměnil!" Přemítala v duchu tsunade a na rtech s eji rýsoval slabý úsměv.

Mezitím někde v Konoze

"To bylo těsné! Ještě, že jsem v čas utekla!"přemýšlela Hiko na střeše jednoho domu. Pod maskou se zamračila.
"To se musel vrátit zrovna ted? Nechci tvrdit, že nejsem ráda, za jistých okolností bych dokonce skákala až do nebe ale ted ...! Ted budu vše jen komplikovat!"uvažoval v duchu Hiko.
"No nic. Nemůžu tu sedět celej den a navíc ta rána na noze se pořád horší! Zajdu za Sakurou, ta mi to snad vyléčí!"řekla si Hiko a podívala se na obvaz, který měla ledabila uvázaný kolem nohy. Postavila se a zkočila na další střechu směrem k nemocnici.

Zpátky u Naruta

Naruto šel po cestě směrem k nemocnici a přemýšelel.
"Kdyby měla Sakura čas ... mohl bych ji pozvat na oběd!"uvažoval. Najednou ho upoutal velký nápis NEMOCNICE na velké bílé budově. Vešel dovnitř a zamířil k první sestřičce, kterou uviděl.
"Dobrý den!"pozdravil.
"Dobrý den! Co si přejete?!"zeptala se ho na oplátku sestřička.
"Chtěl bych se zeptat kde pracuje doktorka Haruno?"
"Ta pracuje v třetím patře!"odpověděla.
"A má u sebe někoho?"
"Pokud vím tak nemá!" řekla mu na to. Naruto poděkoval a rozběhl se po schodech do třetího patra. Šel po chodbě a koukal se po nápisech dvěří s různými odděleními.
"A tady to je!"zaradoval se a začal na dveře bušit jako smyslů zbavených!
"Au!"vykřikla Hiko.
"Promin!"omlouvala se Sakura, která při šití rány na její noze píchla jinam a steh přitom zničila.
"No a musíme začít od znova!"shodnotila situaci Hiko, když si všimla, že celý steh je znočený a Sakura bude muset začít znova.
"Kdo to sakra je?!"brblala Sakura a šla otevřít dveře. Když pohlédla na osobu co stála za dveřmi nebyla schopna slova.
"Naruto?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama