Slib vs. přání 2

12. července 2009 v 10:26 | Nobu Watanabe, St, 2009-07-08 |  S, Š
Sasuke nevěděl, co ho probralo. Jestli bolest hlavy nebo křik. Když otevřel oči, křik ustal, ale bolest zůstala. Pochopil, že to byl sen. Někdo křičel jeho jméno.
Chtěl se posadit, ale něčí ruce ho přitlačili zpátky do postele.
,,Jestli jsem tu, abych ti tu zachraňoval krk a staral se o tebe, tak si to s tím nahoře pak vyřídím," řekl Naruto. ,,Máš štestí, že se můžu dotýkat věcí, jinak bys ležel pořád v kuchyni."


,,Co se stalo?"
,,Omdlel jsi. Nevím proč."
,,Někdo křičel," řekl Sasuke aniž by věděl proč.
,,No, to jsem byl já. Lekl jsem se," přiznal se Naruto. ,,Příště to s tím tréninkem nebudeš tak přehánět. Jestli to tak bylo každý den, tak to bylo otázkou času, kdy zkolabuješ."
,,Poslední dobou špatne spím," vysvětlil Sasuke. ,,Noční můry. Od našeho souboje."
,,Aha. A o mě? Straším tě já?"
,,Ne přímo strašíš, jen… pokaždé sedíme u ramen a ty se vesele láduješ. Pak ale začneš kašlat krev a svíjet se v bolestech. Spadneš z židle na zem. Já se jen dívám a i když, nemůžu ti pomoct. Pak se ti najednou z těla začnou objevovat kunaie. Křičíš bolestí, jak se ti dostávají z těla. Jsi celý od krve a pořád křičíš. Pak to skončí."
Naruto zíral do země. ,,To jsem ani nevěděl, že jsi mrtvý. Jsem zvědavý, co mě čeká pak?!"
,,Třeba tu jde o tohle."
,,O co?"
,,Vyrovnat se s tím. Sám si to možná nepřipustíš, ale tvoje mysl si tu smrt nejspíš vyčítá. Možná jsem tu proto, aby ses tím vyrovnal. Přestal mít ty noční můry a prostě zase žít."
,,Proč mi pomáháš, když jsem tě zabil? Můžu si za to sám."
,,Trestáš se příliš krutě."
,,Tobě to snad může být jedno."
,,Věř mi, že není. Jsem tady, abych ti nějak pomohl."
,,Nechci pomoct," řekl Sasuke a posadil se.
,,Něco mě drží pořád na tomhle světě, u tebe, musí tu být něco…" řekl a pátravě se zadíval Sasukemu do tváře. Opřel se o ruce a naklonil se k Sasukemu, aby mu viděl líp do očí. Stejně jako poprvé, Sasuke se posunul ke zdi. ,,Řekni mi Sasuke, co chceš?" zeptal se Naruto.
,,Cože?"
,,Co bys chtěl? Jsem mrtvý, pro mě neplatí žádné zákony. Můžu pro tebe třeba někoho zabít, cokoliv." Sasuke nevěděl, co si o tomhle má myslet. Byl od něj kousek. Byly to milimetry. Díval se mu do očí a v těch svých měl zvědavost. ,,Hmm?" pobídl ho Naruto a pořád z něj nespouštěl oči. Sasuke to nevydržel a uhnul pohledem na bok. Vzápětí však ucítil, jak se ho někdo dotýká na krku. Lehce, jak pírkem, ho líbali Narutovi rty. Sasuke se nebránil, ani nevěděl jak. Bylo to příjemné. Třeba tohle bylo to, co chtěl. Mírně zaklonil hlavu dozadu a Naruto pokračoval rty dál. Pomalu, jemně, se dostal až k jeho rtům. Nejdřív jemně políbil dolní ret a pak vrchní. Sasuke pořád nic nedělal. Líbilo se mu to a chtěl, aby Naruto pokračoval.
Naruto přesunul svoje rty k Sasukeho uchu.
,,Řekni mi, co chceš?" zašeptal. ,,Jsem tu, abych dělal, co ty chceš." Sasuke nevěděl, co odpovědět.
Naruto se odtáhl a znovu se Sasukemu zadíval do očí. Rty měl zvlněné do úsmevu a čekal na Sasukeho odpověď. Ten, ale nic takového neplánoval. Najednou se cítil hrozně unavený. Chtěl spát. Začal se naklánět k Narutovi. Ten ať čekal cokoliv, to, že mu Sasuke zhroutí do náruče a usne, nejspíš nepředvídal.
Sasuke se probral po třech hodinách ne zrovna klidného spánku. Rozhlídl se po pokoji, ale byl sám. Že by Naruto odešel? To by znamenalo, že udělal, co měl. Ale vždyť nic neudělal. Tamto se ani nedalo považovat za polibek. Jen ho… nemohl být přece ještě pryč.
Příliš rychle vylezl z postele a zamotala se mu hlava. Posadil se zpátky a znovu se rozhlédl kolem.
,,Naruto?" zkusil. Opravdu jak na zavolanou se vedle něj objevil Naruto s obvyklým úsmevem na rtech.
,,Vyspal ses?"
,,Dost mizerně, když už to chceš vědět. Kde jsi byl?"
,,Jen za dveřmi. Čekal jsem, že možná uvidím Orochimara. Copak on tě nijak nekontroluje nebo tak?"
,,Občas."
,,Aha, hmm myslím, že bys měl jít spát. Jak tu vůbec rozeznáš den od noci?"
,,Nijak, nemám tu absolutně pojem o času, prostě dělám co chci kdy chci, bez ohledu na to, jestli je den nebo noc."
,,Aha."
,,Myslím, že půjdu za Orochimarem," řekl a vstal. Naruto ho následoval dokud se nezastavil před dveřmi. ,,Nechci, abys tam šel se mnou, i když tě neuvidí. Můžeš počkat v pokoji."
,,Máš strach, že snad okoukám nějaký techniky?"
,,Ne, prostě se musím soustředit a když vím, že jsi tam ty… bude lepší, když tam nebudeš."
,,Fajn. Počkám u tebe v pokoji." S těmi slovy se rozešli.
Těžko říct kolik hodin trvalo než se Sasuke vrátil do pokoje. Trénink samotný trval necelé dvě hodiny, ale cesta byla pro Sasukeho těžší.
Ani dnes ho Orochimaru nešetřil. Už si zvykl, že odchází z jejich tréninku s nějaký tím šrámem, ale dnešek byl opravdu poučný. Nestihl uhnout jedné Orochimarově rána a jeho meč mu hladce sklouzl po boku a zanechal za sebou celkem hlubokou ránu, která teď silně krvácela.
Dopotácet se do pokoje byl pro Sasukeho oříšek. Doufal, že po cestě potká Naruta, nebo se dokonce objeví sám. Jenže ani v pokoji nebyla ani noha.
Sasuke ztěžka dopadl na postel. Rána na boku ho ukrutně bolela, ale sám neměl dost energie na to třeba jen zastavit krvácení.
Najednou se otevřeli dveře a do pokoje vešel Naruto.
,,Nešetřil tě, co?" řekl a sedl si vedle Sasukeho.
,,Je to moje vinna, nesoustředil jsem se." Naruto pomalu sundal Sasukemu vršek, aby měl k ráně blíž.
,,Proč?"
,,Co?"
,,Proč ses nesoustředil? Jsi machr přes soustředění." Sasuke neodpověděl. ,,Měl by o tvoje tělo pečovat, když si ho chce vzít." Sasuke dál zarytě mlčel. Co mu na to všechno měl říct? Že myslel na něj a nevšiml si rány? Že ho prostě nemůže dostat z hlavy?
Tentokrát použil Naruto čakru na ošetření. Zastavil krvácení a zahojil ránu, jak nejvíc dokázal.
,,Může to bolet, ale nemusí se to ani zavazovat." Sasuke kývl. ,,Co je s tebou?"
,,Nic," řekl. ,,Půjdu si lehnout." Naruto kývl a stoupl si, aby si mohl Sasuke lehnout. Sasuke se k němu otočil zády a už nepromluvil. Naruto nevěděl, co se děje. Sasuke sice nebyl nikdy zrovna výřečný, ale teď to bylo horší. Oproti posledním pár hodinám, kdy ho Naruto naopak nepoznával… udělal něco špatne? Neměl ho snad líbat? Sasuke se ale nebránil a vypadalo to, že se mu to líbí, tak proč teď ta změna chování. Myslel, že dělá dobře. Koneckonců mezi živými byl kvůli Sasukemu. Měl mu nějak pomoct. On sám si nevěděl rady a Sasuke spolupracovat nechtěl.
Když se Sasuke probral, cítil se překvapivě odpočatě. Jak dlouho spal?
Pootočil hlavou a uviděl Narutovu hlavu. Nebo spíš jen vlasy. Naruto seděl na zemi, opřený o postel, a zřejmě spal. Sasuke pohnul rukou směrem k Narutovi a dotkl se jeho vlasů a dotkl se jich. Naruto sebou cukl a otočil se tváří k Sasukemu.
,,Jak dlouho jsem spal?" zeptal se Sasuke.
,,Tři, možná čtyři dny."
,,Jaktože tak dlouho? A bez snů?"
,,Dal jsem ti jeden prášek. Potřeboval ses vyspat, snad to nevadí, ne?"
,,Ne. Dík, cítím se líp." Naruto se usmál. Zřejmě byl se sebou spokojen.
Sasuke pomalu vstal a došel ke šatníku. Vyndal si tričko a kalhoty a došel ke dveřím.
,,Kam jdeš?" zeptal se Naruto.
,,Jen si dát sprchu. Ty zůstaň tady," řekla a vyšel z pokoje. Byl to zvláštní, nepopsatelný pocit, probudit se a někoho vedle sebe vidět. Celé tři roky se probouzel s pocitem samoty. Teď už ho tu nějakou chvíli vítá Narutův úsmev.
Došel do koupelny a zavřel za sebou dveře. Podíval se na sebe do zrcadla. Nevěděl, co vidět. Jen se na sebe díval. Sledoval jak se jeho tvář mění v grimasu zoufalosti.
,,Zabil jsem ho," řekl a sledoval, jak jeho rty vyslovují ty slova. ,,Zabil."
Nedokázal popřít, že mu Narutova přítomnost vyhovovala. Bylo příjemné mít někoho u sebe. Nebo spíš mít jeho u sebe. V vesnici se hádali, štvali se navzájem, ale byli přátelé. On odešel a trávil měsíce v samotě. Pak Naruto znovu přijde a takhle mu zamotá hlavu. Poblouzní ho, dokonce políbí, ptá se ho co chce, dalo by se říct, že ho svádí. On si to nechá líbit, hraje tu hru s ním. Ani nevnímá, že je Naruto vlastně po smrti. Teď je ale tady, dívá se do zrcadla a uvědomuje si tíhu celé situace. Naruto je mrtvý a on ho zabil.
,,Zabil," zašeptal a svezl se na zem. Jak ho mohl zabít? Věděl, že je pozdě litoval svých činů.
,,K sakru se vším," zaklel a schoval si hlavu do dlaní. Odkdy se cítí takhle mizerně? Proviněně? Dokud nepřišel Naruto a nezačal se mu dostávat pod kůži, byl v pohodě. Teď měl výčitky, pocit vinny a strach. Strach, že se jednou probudí a Naruto bude pryč. Všechno bude jako dřív, i pocit samoty v jeho srdci. Nikdy mu to nevadilo. Být sám. Nikdy nedával průchod pocitům. Život k němu byl příliš krutý, než aby ukazoval co cítí. Teď to bylo všechno jinak. Měl pocit, že se svět obrátil naruby. Jen kvůli Narutovi. Nejradši by vrátil čas do jejich boje… ne vrátil by čas do doby, kdy měl nápad odejít. Proč vůbec odcházel? Kvůli pomstě, ano… ale proč, proč opouštěl lidi a usídlil se místo toho mezi slizkými hady? Dostal tolik možností se vrátit, ale on trval na svém a jeho tvrzení nakonec skončilo Narutovou smrtí. Teď si přál, aby žil. Možná by si věci rozmyslel a vrátil se do Konohy. Znovu by byly tým sedm a on by mohl… třeba by se s Narutem sblížili.
Měl v tom zmatek. Vždycky ho Naruto otravoval, ale během posledních pár hodin mu přirostl k srdci a začínal být na jeho přítomnosti závislý. Jenže až Naruto splní svůj úkol, odejde. A to bylo to, co Sasuke nechtěl. Chtěl, aby s ním zůstal.
Jenže on ho zabil, mohl si za to sám. Zkazil si vlastní štestí. Proto mu bylo teď tak mizerně. Proto mu bylo do pláče.
,,Sasuke, děje se něco?" ozval se starostlivý hlas a před Sasukem klečel Naruto. Sasuke zvedl hlavu a překvapeně se díval na Naruta.
,,Co tu proboha děláš?"
,,Já nevím, prostě jsem cítil, že mě potřebuješ. Tak co se stalo? Bolí tě to zranění? Nebo je nějaké další, kterého jsem si nevšiml?" V Narutově hlase bylo tolik starostlivosti a oddanosti. Díval se na něj a čekal na odpověď.
,,Jsem v pohodě," řekl a vstal.
,,Ale… ty jsi-"
,,Já nic," otočil se k němu zády. Nemohl se mu dívat do očí.
,,Tak proč jsi tu tak seděl. Něco tě trápí? Nebo bolí?"
,,Ne."
,,Tak co se děje? Něco určitě, poznám to. Přede mnou si nemusíš hrát na hrdinu. Mě můžeš říct všechno."
,,To těžko," otevřel Sasuke dveře a zmizel dřív než ho stačil Naruto zastavit. Běžel k sobě do pokoje, kde za sebou zavřel dveře a opřel se o ně, jakoby to snad Naruta mohlo zastavit. Po pár vteřinách se někdo pokusil dveře otevřít.
,,Sasuke ty mě děsíš," ozval se Narutův hlas. Sasuke neodpovídal a zůstal přitisknutý ke dveřím. ,,Proč mi nechceš nic říct? Udělal jsem něco? Vím, že ti tu vadím, ale-"
,,Ne, v tom to není," zarazil ho Sasuke. Nevadil mu tu.
,,Tak co se děje? To ten… ehm ten polibek? Bylo to moc… no odvážný? Nějak sem tě urazil? Nelíbilo se ti to?" Sasuke zatínal pěsti a měl sto chutí ukousnout si jazyk. Líbilo se mu to. Klidně by si to zopakoval a nechal to dojít dál. Nechápal, jak mohl usnout.
,,Sasuke otevři mi sakra, nebo použiju násilí." Nic. ,,Máš pocit, že mě zastavý blbý dveře. Člověka možná, ale já jsem po smrti a nějakej pitomej kus dřeva mi nezabrání zjistit, co ti je." Byl to jen okamžik. V jednu chvíli slyšel Naruta za dveřmi a v druhé stál před ním. Tázavě se na něj díval doufajíc, že dostane odpověď.
,,Jdi pryč," řekl Sasuke a přešel k posteli aniž by se na Naruta podíval.
,,Proč? Co jsem udělal? Proč se ke mě takhle chováš?"Sasuke neodpovídal. Stál k němu zády a zíral na svoji postel. ,,Chci ti jen pomoct. Proto jsem tady."
,,Nechci abys mi pomohl." Nechci, abys odešel.
,,Musím. Jen mi řekni, co chceš a já to udělám. Můžu zabíjet, když budeš chtít. Zabiju Orochimara, klidně i Itachiho. Jen si řekni." Sasuke mlčel. ,,Udělám cokoliv." Konečně Sasuke promluvil.
,,Pak zabij mě."
,,Cože?"
,,Chci, abys mě zabil," otočil se k němu Sasuke.
,,Proč?"
,,Ty jsi mrtvý a já chci být taky. Je to způsob, jak…" nedořekl.
,,Co? Řekni to," pobídl ho Naruto a přistoupil k němu blíž.
,,Otravný jako vždy, že?" Naruto neodpověděl. ,,Jsi tak otravný a vlezlý, že prostě nechci, abys odešel."
,,Ale… nechceš? Ale to není důvod, abych tě zabíjel."
,,Ne? Znáš snad způsob, jak obživit dva týdny starou mrtvolu?"
,,Ne, ale-"
,,Splníš úkol a já dostanu, co chci."
,,Ale proč? Chci říct, nikdy jsem… ty… nechápu to."
,,Co na tom nechápeš? Koneckonců za to můžeš ty. Přišel jsi sem a donutil mě vyčítat si tvoji smrt."
,,Nechtěl jsem-"
,,Nechtěl, ale stalo se. Nemrzí mě, že jsem tě zabil, ale že jsi mrtvý. Vím, že i kdybych dostal druhou šanci, zachoval bych se stejně. Stejně pošetile. Ale fakt, že jsi tady a přitom nejsi, mě drtí."
,,Takže-"
,,Chtěl jsi, aby ti řekl, co chci."
,,Nemůžu tebe zabít. Ty nemáš umřít. Co tvoje pomsta, co bratr?"
,,Itachi už je mrtvý. Zemřel v moment, kdy zabil celý klan. Pro něj na světě není místo a Akatsuki nejsou nesmrtelní. Pomalu vymírají a na Itachiho jednou dojde. Mě stačí vědět, že se smaží v pekle."
,,Ale i tak… nejde to."
,,Proč? Prostě udělej to, co jsem udělal já tobě." Naruto chvíli mlčel. Vypadalo to, že přemýšlí. Ale nebylo nad čím.
,,Ne, to neudělám."
,,Naruto," přistoupil k němu Sasuke blíž. ,,Sám to částečně chceš taky."
,,Co?" couvl.
,,Chceš být se mnou. Vždycky jsi chtěl. Proto ses za mnou tak honil," usmál se a ruku mu omotal kolem pasu.
,,To kvůli Sakuře."
,,To sis namlouval. Bral jsi to jako výmluvu sám pro sebe. Toužil jsi mě vrátit do Konohy, protože jsem ti chyběl. Teď jsi tady, protože to taky chceš."
,,Ale-"
,,Řekni mi," naklonil se k němu. ,,Zdá se ti o mě, stejně jako mě o tobě?" zašeptal mu do ucha otázku. ,,Hmm? Vsadím se, že ano. Měl jsem to vědět. Měl jsem to poznat dřív."
,,Já…" koktal Naruto. Nebyl schopný slova. Sasuke dělal to, co on před pár hodinami.
,,Řekni mi co chceš," zašeptal a zlehka ho políbil pod ucho. Narutovi se roztřásli kolena.
,,Udělám, co chceš, jen mě nenuť tě zabít," zmohl se Naruto na slovo.
,,Tak aspoň dokonči, cos začal před pár hodinami."
Těžko říct, kdo koho políbil jako první. Oba v zajetí vášnivého polibku směřovali k Sasukeho posteli. Nevyřčené přání se stávalo realitou.
Nedá se říct, jestli je den nebo noc. Každý tu má své hodiny. Naruto se probudil, když ucítil, že jeho minuty tady skončili.
Opatrně vstal, aby nevzbudil Sasukeho a oblékl se. Předešlá noc, nebo den, byla vším, ale hlavně byla poslední. Bylo to jejich rozloučení.
,,Jdeš pryč?" ozvalo se. Naruto se neotáčel. ,,Proč?"
,,Je čas. Můžu jít."
,,A chceš?"
,,Tady už není důležité, co chci."
,,Pro tebe bylo důležité, co chci já. Takže to je důležité," trval na svém Sasuke.
,,Je čas, abych šel."
,,Jak to můžeš vědět?" Naruto neodpověděl. Místo toho k němu přišel a natáhl k němu ruku. Sasuke očekával hřejivý dotyk. Místo toho prošla jeho ruka skrz. ,,Jak to?"
,,Prostě je to tak. Můj čas tady vypršel, už tu nemám co dělat."
,,Jenom protože už-"
,,Nechápeš? Klidně zůstanu, ale co to bude za život, když se tě nebudu moct dotknout, ani ty mě!" Sasuke sklopil hlavu.
,,Takže ta noc měla být rozloučením?"
,,Zřejmě. Ty toho snad lituješ?" zeptal se opatrně.
,,Ne, jen mě mrzí, že to skončilo aniž by to začalo." Naruta to taky mrzelo. ,,Zůstaň ještě chvíli," požádal ho.
,,Sasuke…"
,,Chvíli… jen si sedni vedle mě," řekl a sám si poposedl. Naruto se posadil vedle něj a zadíval se mu do očí. ,,Když tu nemůže zůstat ty, chci-"
,,Ne, nezabiju tě. To neudělám, hlavně ne po té noci."
,,Tušil jsem to," řekl zklamaně.
,,Nesmíš se trápit. Svoji smrt ti nevyčítám. Jsem rád, že jsem zemřel tvou rukou."
,,Na začátku jsi taky řekl, že nechceš abych se trápil nebo něčeho litoval. Jenže ono se stalo. V životě jsem ničeho tak nelitoval. V životě mě nic tak nezžíralo. A zrovna teď odcházíš. Abych se tím trápil ještě víc."
,,Ne. Moc dobře jsi věděl, že tady nezůstanu na věky."
,,Věděl, ale podvědomě jsem nejspíš pořád doufal."
,,Čím dřív odejdu, tím líp," vstal Naruto.
,,Nevrátíš se že?"
,,Jak jednou odejdu, nemůžu se vrátit. A pokud ano, neuvidíš mě."
,,Čím dál tím lepší."
,,Neodcházím nikam, kam nemůže přijít. Jen to nebude teď. Slib, že se nepokusíš zabít."
,,Počkáš?"
,,Klidně i roky," slíbil s úsmevem.
,,Pak slibuji."
,,Teď půjdu."
,,Chtěl bych tě naposledy políbit."
,,Poslední přání mí být vyslyšeno," řekl Naruto a naposledy k sobě Sasukeho přivinul. Polibek byl krátký, ale přece jakoby trval věčnost. Pak Naruto zmizel. Sasuke zůstal sám. Sám se svým slibem, který oddálí jeho přání. Jeho touhu a lásku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yamata no Orochi | 12. července 2009 v 10:28 | Reagovat

Původně tohle byla jednorázovka, ale protože článek má omezenou kapacitu, musela jsem ho rozdělit na dvě části. A zrušit dvojité entrování, protože by ty části byly nejspíš čtyři  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama