Nejlepší pravda je v srdci - 3. část prvního dílu

12. července 2009 v 10:35 | Nobu Watanabe, St, 2009-07-08 |  N
***

Ráno se první probudil Sasuke. Byl zvyklý vstávat brzo, zato Naruto byl zvyklý si přispat. Dalo to Sasukemu čas ho pozorovat. Doufal, že včerejšek si bude pamatovat, co nejmíň. Nepotřebuje pochybnosti. Tsunade se snaží přijít na řešení. Mají už jen dva týdny. Pak bůhví, co se s Narutem stane.


Pozorně ho sledoval a čekal až se probudí. Chvíli to trvalo, ale Sasuke si nemohl stěžovat, že by se neměl na co dívat. Nikdy si nevšiml, jak je Naruto zajímavý a, klidně to přizná, krásný. Nemuseli jste v tom hned něco hledat. Prostě bůh věděl, jak stvořit jeho tvář. A nejspíš i zbytek těla. Naruto byl ninja a Sasuke si byl jistý, že by bylo na co se dívat.

Narutovi se zachvěli víčka a chvíli na to se objevili jeho modré oči. Něco se ale Sasukemu nelíbilo. Dívali se na něj zvláštním způsobem. Byla to jen vteřina, jen okamžik.

"Naruto?" Naruto se posadil a podíval před sebe. Ať už to bylo cokoliv, rozhodilo ho to.

"Co se stalo?" Naruto neodpovídal. "No tak, na pravdu nepotřebuješ mozek. Řekni mi to."

"Na vteřinu jsem… jsem tě nepoznal. Nevěděl jsem, kdo jsi, kde jsem," odpověděl.

"To nic, po ránu se to může stát."

"Fakt? Až ti jednou řeknu Sakuro, tak mi odpovíš, že se to může stát? Přestaň mě krmit lžemi. Nejsem-" zmlkl. Sasuke ho umlčel polibkem. Nemohl to poslouchat a tohle mu přišlo jako… no nejlepší prostředek na umlčení.

Sasuke se odtáhl a zadíval Narutovi do očí. Chtěl se přesvědčit, že mu tím nezpůsobil šok. Za to by mu Tsunade nepoděkovala.

"V pohodě?"

"Jo."

"Tohle se ti určitě vryje do paměti," ujistil ho Sasuke.

"Možná, ale teď si nejsem jistý, jak to bylo," usmál se. Sasuke se nenechal dvakrát pobízet a znovu se vrhl na jeho rty. Nikdy by nečekal, že s ním skončí v takovéhle situaci. Každopádně to musel utnout dokud nezašli moc daleko.

"Co je? Zapomněls, jak se pokračuje?" zeptal se Naruto, když se od něj Sasuke odtáhl.

"Ne, ale," položil se vedle něj na bok a podepřel si hlavu. "Ti nechci přivodit srdeční infarkt. Na to se musí pomalu."

"To slyším poprvé."

"Už jen pro to poprvé," usmál se na něj Sasuke. Naruto zrudl.

"Neřekl jsem…"

"Nemusels." Naruto nasadil výraz uraženého.

"Nemrač se, neřekl jsem, že nebudem pokračovat, jen ne teď."

"Hmm."

"Hmm?"

"Víš…"soukal ze sebe Naruto a pohrával si s prsty Sasukeho ruky.

"Ano?"

"Mám otázku."

"To mi došlo. Tak o co jde?" zeptal se propletl prsty jejich rukou.

"Byl to jen moment, ale nevědět, kdo jsem a to ostatní… byl to příšerný pocit. Včera dneska, co bude zítra?"

"Říkal jsem, že se to stává."

"Jo řekl, ale stejně… jak můžeš vědět, že to všechno, vyšetření, mise a to, že si nic nepamatuju. Tsunade by mi sice nic neřekla, ale tobě… je tu něco, co bych měl vědět?" zeptal se a zadíval se Sasukemu do očí. Měl mu lhát? Co když řekne pravdu? Možná to bude těžké, ale aspoň bude vědět na čem je.
Podíval se na jejich spojené ruce.
Jenže, když mu to řekne, může taky Naruta ztratit. Mezi nimi možná zatím není vztah, který by se dal vyvážit zlatem, ale něco tu je a Sasuke o to nechce přijít.

"Ne. Jsi jen vystresovaný z toho odvolání. Potřebuješ si odpočinout."

"Nejspíš."
***

Sasukeho to pronásledovalo celý den. Pořád přemýšlel, že by možná měl a nebo taky neměl. Byl jen rád, že si Naruto nevšiml jeho zadumání. Další pochybnosti nepotřebuje.

"Naruto?"

"Co?"

"Můžeš mi říct, co se ti honí hlavou? Halekám tu na tebe a ty nic. To je ta miska s nudlemi, tak zajímavá? Začínám trochu žárlit."

"Jen jsem se zamyslel."

"Jestli jsem ti to neřekl předtím, říkám to teď. Přemýšlení ti nesvědčí. Ty jednáš a nepřemýšlíš," prohlásil Sasuke a cvakal hůlkami, jak ptačí zobák.

"Na něco jsem si vzpomněl."

"A na co?" zajímal se.

"Možná je to jen sen. Pamatuju si místnost osvětlenou jen pochodněmi a dveře, hady a…" zvedl oči od jídla. Pak se otočil k Sasukemu zády a odhrnul si tričko z krku. "Je tam?" zeptal se. Sasukemu vypadli hůlky z rukou. Dvě značky, tolik podobné těm jeho, jakoby na něj křičeli.

"Jakto?"

"Pamatuji si jen hadí kousnutí, nevím co to znamená." Sasuke si přesedl blíž k Narutovi a zadíval se na kousnutí. Ne, pečeť to nebyla, ale možná to byl důvod toho všeho.

"Je to jen kousnutí," ujistil ho Sasuke. "Možná právě proto sis nic nepamatoval a teď ti občas něco vypadne. Nic to není."

"Není to pečeť?" zeptal se Naruto a otočil se k němu čelem.

"Ne, určitě není. Kdyby to bylo něco vážného, Tsunade by si toho všimla." Což ho přivádělo na otázku, proč si toho nevšimla. "Zajdu za ní hned, abys měl přes noc klid. Za chvíli jsem zpátky."

"Ehm… v noci… kde můžu spát?" Sasuke se na něj pobaveně podíval.

"Kdekoliv, ale vybírej s rozumem, protože se tam musíme vlízt oba." Jak málo stačí, abyste viděli něčí úsměv od ucha k uchu.

Sasuke si trval na tom, že značky pečeť nebyla. Tsunade mu to jen potvrdila. Bylo to hadí kousnutí a možná právě jed z něj způsoboval Narutovu ztrátu paměť. Z krve, kterou odebrala zjistí víc.

Sasukeho překvapilo, že u sebe v pokoji nikoho nenašel. Že by přece jen vybral jiné místo?

"Byl jsi u Tsunade?" zeptal se Naruto mezi dveřmi.

"Jo, nic to není. Jak jsem myslel, jen neškodné kousnutí, které způsobí krátkodobou zmatenost. Únavu a tak." Nevypadalo by, že ho to přesvědčilo.

"To je dobře," řekl Naruto a otočil se k odchodu.

"Kam jdeš?"

"Hmm, nejsi převlečený."

"Nejsem."

"No…"

"Sedni si," požádal ho a ukázal na kraj postele.

"Chceš si o něčem promluvit?"

"Na mluvení kašlu," prohlásil a objal ho kolem krku. "Je čas na akci," dodal a políbil ho.

***

Je těžké říct, kdo se dřív probudil a zda vůbec někdo spal.

"Neříkal jsi, že poprvé se na to musí pomalu?" zajímal se Naruto. "Vrhl ses na mě, jak na kus masa."

"Vím, že bys celou noc přemýšlel o tom kousnutí."

"Mělo to jen odvést moji pozornost?" Sasuke věděl, že tohle je testová otázka. Musí si dát pozor, co odpoví.

"Mělo to především odvést tvoji pozornost, ale taky jsem to chtěl a vím, že ty taky."

"Jo."

"Prosím tě už nepřemýšlej," řekl Sasuke, když viděl jeho výraz. "Něco se ti nezdá?"

"Ne, jen je to příliš krásné na to, aby to byla pravda."

"Kdo kdy řekl, že pravda nemůže být krásná. Doufám, že se ti to dostatečně vrylo do paměti?"

"No nevím, jak to bylo po tom, cos mě vysvlíkl?"

"S radostí ti to zopakuju," usmál se Sasuke.

"S radostí přijímám."

"Myslíš, že si tohle najde místo v tvém srdci."

"Nevím jak tohle ale ty a tvoje ego těžko."

"Tak vyhodíš zbytečnosti. Třeba Sakuru, kdo potřebuje Sakuru uchovanou navždy?"

"Já třeba, zapomněls, jak jsem ji… jak ji možná ještě miluji."

"Znamená to, že si musím obarvit vlasy na růžovo a ječet pisklavým hlasem, kdykoliv zaslechnu svoje jméno?"

"Byla by to sranda," zasmál se Naruto při té představě.

"A teď vážně."

"Mluvím vážně. Co kdybych pozval Sakuru ven? A přizval ještě Hinatu?"

"Děláš si srandu, že jo?"

"Když myslíš, já ale myslím, že je to zajímavá myšlenka," usoudil Naruto a posadil se.

"Aha, tak to já pozvu…" Sasuke se zamyslel. Věděl, že má spoustu fanynek, ale nějak jim nemohl přijít na jméno. "Kakashiho a Jirayu." Naruto propukl v smích.

"Kakashiho? Jirayu? Ty seš vtipnej. Na Jirayu seš málo ženskej a na Kakashiho potřebuješ sto stránek a pevnou vazbu."

"To byl… ne na vtip je to moc ošklivý."

"Já už Sakuru nemiluju. Mám ji rád a záleží mi na ní, ale láska to není."

"Správná odpověď."

"Myslím, že na stole mě čekají papíry," oznámil Naruto a chystal se zvednout.

"Ne, počkej," zastavil ho Sasuke a stáhl zpátky k sobě. "Mám tě radši tady, než za stolem."

"To za mě papíry nevyplní."

"Ještě pár minut. Za jak dlouho budu mít možnost tě mít vedle sebe?"

"Dneska večer?!"

"A to je hrozně dlouhá doba," usoudil a pohrával si Narutovými vlasy.

"Odkdy jsou Uchihové tak závislý na lidské bytosti."

"Ani ne tak bytosti, jako těle, když víš co s ním," ušklíbl se Sasuke.

"Ty a tvoje perverzní myšlenky mi práci nevrátí."

"Kdo potřebuje práci, když má mě?"

"S tímhle přístupem u mě neuspěješ," upozornil ho Naruto a uskutečnil druhý pokus o útěk.

"Moc dobře vím, co na tebe platí," stáhl ho zpátky k sobě. "Když budu chtít, udržím tě tu celý den."

"Moc si fandíš," usadil ho Naruto a zkusil se zvednout.

"Tak to zkusíme," navrhl Sasuke a přitáhl si ho k sobě. Naruto věděl, že jeho drsňácká póza bude za chvíli zlomena neuvěřitelně vynalézavým Uchihou vedle něj. On ale nechtěl být ten poražený. Nerad to dělá, ale zbýval jedině útěk.

"Musím na záchod," vymluvil se Naruto a vysmýkl se z jeho objetí.

"Půjdu s tebou," odpověděl pohotově Sasuke.

"Udělej pro mě něco. Vem si slovník a najdi si slovo neotravuj," poradil mu Naruto a odešel do svého pokoje. Celá scéna by nebyla tak komická, kdyby nebyl Naruto nahý.

***

Následující dny byli… odlišné od ostatních. Už se neprobouzel ráno sám. Pokaždé vedle něj ležel Naruto. Stejně tak přes den. Zjistil, že se pokaždé těší domů. Jen ho štvali ty papíry. Odváděli Narutovu pozornost od něj a jemu to vadilo. Pozitivní bylo, že se už neopakovalo to ráno. Skoro to vypadalo, že je všechno v pořádku, ale Tsunade ho vždycky srazila k zemi s tím, že je to jen zdání. Kousnutí do jeho těla vpravilo jed a ten způsobuje ztrátu paměti. Tahle pauza může znamenat zlepšení nebo jen klid před bouří.

"Je ale jasné, proč Naruto tak dobrou náladu. Chci tě ale upozornit, že si nemůžeme dovolit chybu. Rozmysli si, co přesně pro tebe Naruto znamená. Když mu ublížíš můžeme ho ztratit."

On mu nechtěl ublížit ani ranit. Neudělal by mu to. Nedokázal Tsunade říct, jak to mezi nimi je, ale věděl, že o to nechce přijít. Byl to zvláštní pocit vědět, že na světě je někdo, kdo je tu jen pro vás. Kdo čeká až přijdete domů, kdo na vás myslí. Naruto zaplnil to prázdné místo, které se vyhloubilo smrtí jeho klanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yamata no Orochi | 12. července 2009 v 10:36 | Reagovat

Takže podobně jako u jednorázovky - z jednoho dílu jsou tři, dvojité entrování se mi už mazat nechtělo... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama