Nejlepší pravda je v srdci - 2. část prvního dílu

12. července 2009 v 10:34 | Nobu Watanabe, St, 2009-07-08 |  N
Domů šel Sasuke pomalu. Přemýšlel, co si vyslechl od Tsunade.

"Podle výsledků z jeho papírů je to horší. Plete si datum, roky. Jsou to maličkosti, ale i tak. Měl bys s ním procházet různé události. Třeba si povídejte. Pokud mu to budeš neustále opakovat třeba se to zpomalí."


Sasuke začínal litovat, že chtěl vědět pravdu. Na něj to bylo tentokrát až moc kruté. Tohle si nezasloužil nikdo a zejména ne Naruto.

Doma našel Naruta sedět v obýváku zase nad papíry. Každý den jich měl několik.

"Copak celý den jen vyplňuješ ty stupidní papíry?"

"Tsunade mi tohle zadal už před dvěma týdny. A po těch dvou týdnech se mi to zdá těžší a zabírá mi to víc času."

"Pomůžu ti, jestli chceš," nabídl se Sasuke.

"Pomůžeš? Dobrovolně? Nechceš za to zaplatit?"

"Nedělej ze mě takovýho netvora," posadil se vedle něj. "Nemám, co dělat a ty si s tím, jak je vidno, nevíš rady."

"Ne, budu rád když mi pomůžeš."

Tsunade Sasukemu nezakázala mu s úkoly pomáhat. Právě naopak. Když s ním všechno probere, jen mu pomůže. A co je na tom? Tak si zopakuje dějiny.
***

Takhle to šlo den za dnem. Naruto nevytáhl paty z domu a Sasuke si vyslechl každý den nové ponaučení. Jak dny ubíhali, Sasuke si začínal uvědomovat, že je na něm Naruto závislý aniž by si to uvědomoval. Tsunade mu pořád opakovala jakou zodpovědnost za něj má. Musí na něj dávat pozor ať se mu to líbí nebo ne. Sasuke se k tomu stavěl jako k další misi. Navíc Naruto byl jeho kamarád a věřil, že kdyby byl on v jeho situaci, zachoval by se stejně. Všechno tohle kvůli jedné misi.

"Našli ho v lese. Když se vzbudil nic si nepamatoval. Ani to, že byl pryč týden. Tvrdil, že jen usnul a ráno už byl bez svitku. Jen jeden den. Prý byl pryč jeden den. Přitom v vesnici ho očekávali do druhého dne. Týden byl někde v zajetí. Nevíme, co s ním dělali ani kdo. I když svitek zmizel, jasně jim nešlo o něj. Šlo jim o Naruta a ať už měli v plánu cokoliv, daří se jim to."

Vešel do bytu a přesně, jak myslel, našel Naruta nad papíry. Tentokrát se ale nedíval do nich ale někam do neurčita.

"Stalo se něco?" zeptal se Sasuke. "Prosím tě řekni, že jsi nezapomněl zastavit kohoutek s vodou?"

"Ne, něco horšího."

"Oheň?"

"Doktor."

"Doktor? Vyplavil jsi mu dům."

"Zítra k němu jdu. Tsunade mě chce vyšetřit."

"Aha a v čem je problém?"

"Co když mi budou odebírat krev?!"

"Pořád nevidím ten problém."

"Jehla."

"Jo jehla a?"

"Bojím se jich." Sasuke se zasmál.

"Co prosím? Bojíš se jehel? Jsi ninja. Sám sis probodl ruku, aby ses předvedl a teď se mi tu klepeš z jehel? Jsi vtipný."

"Jsem vážný. Opravdu se jich bojím."

"Ty teda dokážeš překvapit. Co je to vůbec za vyšetření?"

"Prý aby věděla jestli mě může pustit zpátky do práce."

"A myslíš, že k tomu budou potřebovat tvoji krev?"

"Tsunade dokáže pít krev i bez jehel, jaký si myslíš, že to bude s ní v jejich rukách?"

"Půjde jen o vstupní vyšetření. Zeptá se tě na jméno, věk a tak. Tvého těla se ani nedotkne."

"Jak to můžeš tak dobře vědět? Taky jsi na ní někdy byl?"

"Možná."

"Takže tě taky někdy postavili mimo službu?" Sasuke v sobě potlačil výbuch. On a postaven mimo službu? On není žádnej… teď zrovna nevěděl, co.

"Jednou," odpověděl nakonec. "Jen jednou a na chvíli, opravdu na chvíli." Na neexistující chvíli.

"Tak to je gól," začal se Naruto smát. "Tys něco zvoral? Fakt? Takže ani slavný Uchiha není dokonalý." Sasuke v duchu nadával a proklínal bohy. Dělání blbce v popisu práce neměl.

"Doktor není Orochimaru. Neuseká ti končetiny, aby tě viděl řvát."

"Nebude potřebovat Orochimara, aby mě viděli řvát. Stačí vytáhnout jehlu."

"Co tě přesvědčí o dobrosrdečnosti jejich povolání."

"Dobrosrdečnosti? Jsou to vraždící reklamy na bílou."

"Ach jo, jsi hroznej paličák."

"A jsem na to hrdej."

"Tak poslyš, za každých započatých deset minut u těch tzv. vraždících reklam, budeš mít u mě jednu misku rámen zdarma."

"Fakt?"

"Jo fakt, moje peněženka už stejně tak trpí."

"Fajn, tak to si s Tsunade klidně ještě pokecám," usmál se spokojeně Naruto.

"Když už u toho budu, doprovodím tě tam a pěkně ti to stopnu."

"Fajn," kývl Naruto. Sasuke to ale nedělal kvůli stopování, jako kvůli tomu, kam Naruto půjde a kde by nakonec mohl skončit. Splete si cestu a bude ho muset po nocích hledat po lesích.

***

Sasuke odložil časopis a zadíval se na hodiny. Třicet minut. To už je slušná večeře. A on zas skončí o zelenině. Tohle mu Tsunade proplatí i s úrokama.
Chystal si vzít další časopis, když z dveří vyšla Tsunade.

"Na chvíli tě potřebuju."

"Vy ste se mu snažila brát krev, že?" hádal Sasuke.

"Tvrdí, že je chudokrevnej a musí s ní šetřit."

"Dobrovolně vám pod jehlu nepůjde. Na něj platí jen uplácení," vysvětlil Sasuke a zamířil za Tsunade.

"Nic vám nedám," vykřikl Naruto. "Je moje. Vemte si Sasukeho."

"No tak dík, hrdino," řekl Sasuke. "Jenom ti vezme krev, vůbec to nebolí…"

"Nechoď na mě s píchnutím, jak od včeličky. Jehla je vražednej nástroj. Zažaluju ji jestli se mě s ní dotkne."

"To taky zapadá do vaší teorie?" zeptal se Tsunade.

"Zřejmě se mu vrací strach z dětství," usoudila.

"Aha, mám očekávat, že mi vleze do postele s tím, že v jeho pokoji straší?" zajímal se. "Hele Naruto, teď si sedneš tady, nastavíš ruku a budeš počítat do deseti."

"Neumím počítat do deseti," namítl Naruto.

"Sakra, koukej si sednout a nastavit ruku, jinak se toho chopím já a tejden budeš jíst brčkem," zavrčel Sasuke. Násilí a výhružky zřejmě na Naruta v tuhle chvíli zabírali víc než cokoliv jiného, protože si poslušně sedl a natáhl pravou ruku.

"Neměl bys ho držet, nerada bych s tu jehlu vytahovala ze sebe," řekla Tsunade.

"Naruto to vydrží, že jo?" podíval se na něj výhružně.

"Mám na výběr? Chci mít kde spát."

"Tak jo Naruto, dem na to," vytáhla Tsunade jehlu. Když ji Naruto viděl, zbledl a vypadalo to, že do vteřiny omdlí.

"Nedívej se na to," poradil mu Sasuke. "A počítej, nebo… mysli na ty misky rámen, co ti dlužím. Teď už jsou čtyři." Naruto se na něj podíval žalostným pohledem. Misky mu teď byly ukradený. "A když nebudeš vyvádět dostaneš pět navíc," dodal. "No tak Naruto, nejsi přece dítě."

"A co když jo, pořád mi ještě není osmnáct."

"Odmaturoval jsi sice až na potřetí, ale považovat se v sedmnácti za dítě?"

"Jsou určitý věci, který můžeš až od osmnácti."

"Fakt? Ženit se nehodláš, děti mít nemůžeš."

"A co alkohol?"

"Prosím tě, kdo to teď dodržuje?"

"Já náhodou jo."

"Ty jsi zapřísáhlej abstinent."

"A je to," oznámila Tsunade.

"Co?" nechápal Naruto.

"Tvoje krev," ukázala mu ampulky s červenou tekutinou.

"Nechala jste mi tam vůbec něco?"

"Spoustu na rozdávání," ujistila ho. "Počkej ještě chvíli venku," podívala se na Sasukeho.

Dalších třicet minut trvalo než byla s Narutem hotova. Tou dobou už Sasuke trpce litoval, že kdy Narutovi slíbil večeři.

***

Sasuke běžel vesnicí. Měl vědět, že je to špatný nápad. Kde ho má teď hledat? Neměl ho nechávat samotného. Měl jít domů s ním. Nemůže se spolehnout na oblíbená místa. Mohl jen hádat, kam ho nohy zanesli, když hlava nefunguje.

"Ztrácí paměť."

Věděl to a nechal ho tam samotného. Nikdy by si nemyslel, že kdy bude něčeho tak litovat. Byl snad už všude. Cvičiště, obchody, restaurace i u něj doma. Zvonil u Sakury a všech známých. Nikdo Naruta neviděl a teď skoro v noci nebylo moc míst, kde by mohl být. Poslední byla Akademie. A právě tam Naruta našel, jak sedí na houpačce a dívá se do země.

"Naruto?" Naruto k němu zvedl oči. "Co tady děláš, tak pozdě?"

"Asi jsem zabloudil."

"Zabloudil?"

"Šel jsem k tobě a najednou jsem nevěděl, kde jsem. Asi jsem zpanikařil a nějak skončil tady."

"To se stává."

"Fakt? Tobě už se to někdy stalo?"

"Stalo. Jednou jsem šel domů a zabloudil a museli mě vyzvednout."

"Kolik ti bylo?"

"Pět." Naruto pokračoval v zkoumání struktury země. "Půjdem se podívat do Akademie," navrhl Sasuke.

"To nemůžem."

"Odkdy ty respektuješ pravidla?" zeptal se Sasuke mírně ironicky. "Tak pojď. Žalovat na nás může maximálně veverka." Naruto vstal z houpačky a s Sasukem zamířil k vchodu. Sasukeho ho zavedl do jejich bývalé třídy.

"Pamatuješ si náš první dej jako genini?" zeptal se a posadil se na židli do druhé řady. Naruto zůstal stát v uličce.

"Jo," kývl a usmál se při vzpomínce na zmíněný den. Po chvíli mu ale úsměv ze rtů zmizel. Sasuke si toho všiml a nechápal. Navíc ho to trochu mrzelo. Zavedl ho sem, aby mu zvedl náladu.

"Musím ti něco říct," přiznal Naruto a otočil se k němu zády. Sasuke netušil kam tím míří. "Tehdy, když mě našli… všichni tvrdili, že jsem byl pryč týden. Přitom… přitom si nic nepamatuju. Měl jsem za to, že jsem pryč jen den." Sasukemu se rozbušilo srdce. Ví to? Nebo něco tuší? To není dobré.

"Teď mívám výpadky. Občas si na něco nedokážu vzpomenout. Zapomínám. Jako dneska. Já vím, že jsem ubožák a ty ostatní věci, ale tohle… bojím se, že… že ztrácím paměť. Že…" zarazil se, protože ucítil, jak ho kolem ramen objímají něčí ruce.

"Vzpomínáš si na den, kdy ses stal geninem?" Naruto kývl. "Na den, kdy jsi plnil svoji první misi? Den, kdy ses stal chuninem?" Naruto kýval a i když mu Sasuke neviděl do tváře, věděl, že vzpomíná na ty dny. "Tak vidíš. Všechny tyhle věci, vzpomínky, nemáš v hlavě, ale tady," řekl a položil svoji ruku na místo, kde má srdce. "Pravdu máš v srdci, nemůžeš ji zapomenout." Naruto víc, jak o tom co mu říkal Sasuke, přemýšlel o pocitu, který v něm vyvolávalo objetí. Bylo mu dobře a na chvíli zapomněl na všechny starosti a zlé myšlenky.

Sasuke doufal, že dnešní noční procházka byla poslední. Samozřejmě to Narutovi nevyčítal, ale to všechno… bylo moc i na něj. Už byl jen pár vteřin od hlubokého spánku, když někdo zaklepal na jeho dveře.

"Ano?" Dveře se otevřel a v nich stál Naruto s polštářem a dekou v ruce.

"Stalo se něco?"

"No… nikdy mi to nevadilo, ale najednou… jen jestli bych mohl spát dneska tady." A bylo to tady. Neexistující příšery pod postelemi.

"Jasně, můj pokoj je tvůj pokoj," řekl a snažil se, aby to nevyznělo moc nakvašeně. Naruto poděkoval a vešel do pokoje.

"Když už mě tedy budíš," oznámil Sasuke, když viděl, jak si Naruto stele na zemi. "Nebudeš spát přece na zemi. Ráno by ses nezvedl." Naruto se na něj nechápavě podíval. Zve ho do své postele?

"Nedívej se na mě tak, nekousnu tě." Tím si sice Naruto jistý nebyl, ale stejně kývl a lehl si vedle Sasuke.

"Co ti vadí na tvém pokoji?" zeptal se Sasuke.

"Ehm… je tam tma."

"Aha, a proč si nerozsvítíš?"

"Jsem tam sám," dodal Naruto.

"Pak je problém vyřešen. Tak spi." Naruto skutečně usnul a po chvíli i Sasuke.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama