Nejlepší pravda je v srdci - 1. část prvního dílu

12. července 2009 v 10:32 | Nobu Watanabe, St, 2009-07-08 |  N
Být či nebýt, toť otázka. Ale co třeba, mám či nemám? Přesně tuhle otázku si pokládal nervózně vyhlížející blonďák s taškou u noh. Říkal si, že ještě pár hodin a vchod ozdobí nová socha. Věděl, že nemá jinou možnost. Ale trochu ho děsilo odmítnutí. Výsměch, měl to přímo před očima.


"Tak do toho," povzbudil se Naruto a stiskl zvonek. Chvíli bylo ticho až nakonec uslyšel kroky a klení.

"Beru roha," řekl si Naruto a chystal se vykreslit otočku, když se otevřeli dveře.

"Nacvičuješ Louskáčka?" Naruto zrudl vzteky. Zkousl nejrůznější nadávky, které ho napadli a otočil se s milým úsměvem na rtech.

"Něco jsi snědl?" Narutovi zmizel úsměv z tváře a vystřídala ho tenká čárka.

"Tak potřebuješ něco, nebo jsi se na mě přišel jenom šklebit?" zněla další otázka.

"Chtěl jsem se na něco zeptat, ale radši políbím chodník."

"Ne, počkej. Rád si poslechnu, co potřebuje Uzumaki od Uchihy?"

"No…" zarazil se Naruto. Co měl říct? Měl to na něj vybalit, nebo chodit kolem horké kaše?

"Čekám!"

"Hmm… no…"

"Dej si na čas, Orochimaru a ostatní si vzali dovolenou, takže máme spoustu času." Naruto se zamračil.

"Jsem postaven mimo službu a nemám z čeho platit byt. Potřebuju se někde na čas uchýlit a napadls mě ty," vychrlil ze sebe Naruto.

"Žádáš o azyl?"

"Víš, kdyby na tobě nezáleželo moje bydlení, nějak bych tě ztrapnil, nevím jak, ale na něco bych přišel."

"Jak dlouho?" zeptal se po chvíli Sasuke.

"Asi měsíc, možná dýl."

"Tak to ne! Pro mě by byl příliš i den. Jdi o dům dál," poradil mu Sasuke a zavíral dveře.

"Ne, počkej. Prosím, aspoň na chvíli, pak něco vymyslím. Klidně budu spát ve vaně." Když Sasuke neodpověděl, Naruto si před něj klekl a sepjal ruce v prosícím gestu. "Prosím!"

"Pár dní mě snad nezabije," usoudil Sasuke. Naruto se rozzářil, jak 20 V žárovka a s velkým díky se postavil.

"No jo, tak pojď," zavedl ho dovnitř. "Tvoje lože," ukázal na gauč. "Já jdu do práce a až přijdu, každá věc tu bude, jako teď. Za každou chybu se sníží tvůj pobyt tady o hodinu." Naruto kývl, i když nepochytil pointu varování. Sasukeho byt byl až přeskromně zařízen. Žádné zbytečnosti, vázy na rozbití, záclony na trhání, ani koš na vysypání tu neviděl. Bylo to tu jak v klícce.
Když Sasuke odešel, začal se Naruto procházet po bytě. Obývák, pro příštích pár dnů jeho pokoj, obsahoval gauč-postel, úzký stůl, křeslo, pár polic, knihovnu. Marně byste tu hledali zeleň nebo něco, co by vykazovalo chuť k životu. Sasukeho pokoj… no Naruto se neodvážil vejít. Nedivil se kdyby tam na něj čekali detektory pohybu. Pak tu byli jedny zamčené dveře. Naruto se pro jistotu nesnažil přijít, co za nimi je. Koupelna, kterou bude používat výhradně v Sasukeho nepřítomnosti a kuchyň, kterou raději nebude používat vůbec.

"Tohle nebyl dobrý nápad," zhodnotil situaci. Bohužel jinak nemohl.

Když se večer vracel Sasuke domů, byl unavený. Chtěl si jít lehnout a užívat si klidu. Ale věděl, že doma čeká pohroma pomlčka Naruto. Byl by zázrak, kdyby nic neprovedl. A jelikož on na zázraky nevěřil, bude mít záminku ho vyhodit.

Když otvíral dveře, věděl, že ho za nimi čeká nějaká katastrofa. Co se na něj asi vyvalí? Voda? Oheň? Brouci? Místo toho našel Naruto stojícího uprostřed obývacího pokoje. Díval se před sebe, směrem k kuchyni, která byla s obývákem spojena.

"Děláš jógu?" zeptal se. Naruto se na něj podíval. V očích měl zvláštní výraz. Takový prázdný.

"Já si chtěl něco uvařit a… a nějak mi vypadlo, jak se zachází s sporákem a ono to… vybuchlo." V tu chvíli vybuchl Sasuke.

"Cože?!" hnal se do kuchyně, kde spatřil ohořelou zeď. "Něco? Vypadlo? Snažil ses mě vypálit nebo co? Pyromana u sebe trpět nebudu," křičel Sasuke. Naruto se začínal bát nejen o svoje bydlení, ale i o svůj život.

"Omlouvám se," pípl Naruto.

"Omluva dům z popele nepostaví."

"Já vím, je mi to líto."

"Lítost je k ničemu. Zítra si sbalíš a půjdeš ničit dům někam jinam." S těmi slovy vešel do svého pokoje a práskl dveřmi. Naruto stál, jak přimražený. Takhle nikdy Sasukeho zuřit neviděl. Posadil se a zadíval se před sebe. Co když to myslel Sasuke vážně? Nevyhodil ho hned, to by bylo příliš kruté i na něj, ale co zítra. Kde má zůstat? Sasuke byl jaksi jediný, kterého se byl schopný zeptat. U Sakury měl nulovou šanci. Sakura ho měla za otravný hmyz. Bylo by to, jako mít doma švába. Kakashi by se vymluvil, že dva je smolné číslo. Ostatní… to nemělo cenu. Sama Tsunade mu poradila Sasukeho, že je to prej nejlepší možná alternativa. No jasně, určitě byla zlitá.

O pár hodin později klepal Naruto na dveře Sasukeho pokoje. Měl v úmyslu se znovu omluvit a požádat ho o pomoc.

Na vyzvání otevřel dveře, ale zůstal stát mezi.

"Chtěl jsem se znovu omluvit," začal Naruto. Omlouvání nebyla jeho parketa. Většinou se vztekal nebo předvedl jednu ze svých scén, ale tady platí Sasukeho pravidla. Narutovská aktivita by tu neuspěla.

"A?" pobídl ho Sasuke, který seděl u stolu, zády k němu.

"Tsunade mi dala nějaké papíry a já myslel, že…" odmlčel se, protože se k němu Sasuke otočil.

"Tys myslel? Jo tak to si poslechnu. Naposledy, když jsi totiž myslel, jsi mi málem vyhodil byt do povětří. Co to bude teď? Další výbušnina? Nebo mě tu za tu jednu noc, kterou tě tu trpím, hodláš vytopit?" Naruto takovou reakci nečekal. Z nějakého důvodu se ho to dotklo. Přitom normálně by na něj vyjel a zasypával ho urážkami. Teď ho ale přešla nálada a pokorně se otočil a odešel. Měl pocit, že pomalu ztrácí svoji osobnost. Začínal se chovat jako všem podřízený. Kde byla jeho drzost a nevychovanost?

***

Ráno vstal Sasuke dřív, aby se vyhnul kontaktu s novodobým vynálezcem výbušnin. Až přijde domů, už tam nebude a on bude mít zase klid.
Když procházel kolem Naruta, všiml si papírů na stole. To bylo zřejmě to, s čím potřeboval Naruto pomoct. Musel uznat, že to asi přehnal. On ho ale málem připravil o střechu nad hlavou. Měl ho za to obejmout, nebo co?
Znovu se podíval na papíry vzal je do ruky. Vypadalo to spíš, jak domácí úkol pro školáka než nějaké papíry s misemi a tak. Byli to zvláštní otázky a Sasuke nechápal jejich význam a jak bylo vidět Naruto taky ne. Měl tam chyby. Co provedl, že byl postaven mimo službu a dostává takovéhle úkoly? Naruto už toho zvoral spoustu, nikdy ho ale nepotrestali takhle. Vlastně nikoho takhle netrestali. Neschopenka se dávala těžce raněným, kteří se dlouho rehabilitovali nebo už nebyli schopni plnit mise. Patřil k nim i Naruto? Jestli ano, není správné, že ho vyhazuje. Neměl ale čas vyslýchat Naruta a ten by mu navíc, jak ho znal, nic neřekl. Nepatřil k těm kteří si stěžují. Byl tu ale někdo, kdo by mu mohl osvětlit situaci a jestli tu má u sebe Naruta trpět, bude mu to muset říct.

***

O pár hodin později spěchal Sasuke domů. Po tom, co se dozvěděl, nemohl nechat Naruta toulat se po Konoze. Dobře mohl, ale bylo by to kruté, hodně kruté a nejspíš by se cítil provinile. Navíc ho Tsunade poprosila ať ho u sebe nechá.

"Naruto potřebuje dohled, aspoň do doby než zjistíme, co se stalo. Jestli se to zhorší, potřebuje někoho kdo se o něj postará. Jsi jediný, kdo to dokáže pochopit. Ani ty nemáš rodinu a jsem si jistá, že uděláš, co je správné."

Co ale bylo v tuhle chvíli správné? Všechno to… co když se všechno, co Tsunade řekla, stane? To… těžko se to dalo pochopit.
Otevřel dveře a vtrhl do bytu. Zachytil Naruto zrovna, jak si balí to málo, co stihl za těch pár hodin použít.

"Dej mi pár minut, pak vypadnu," oznámil mu Naruto a pokračoval v balení.

"Ne, počkej," zarazil ho Sasuke. Naruto se na něj nechápavě podíval. Udělal něco? Nebo mu chce Sasuke odevzdat vyúčtování škod? Sasuke zamířil k zamčeným dveřím. Odemkl je a vešel dovnitř. Po chvíli vyšel z krabicí v ruce. Položil ji na zem a vrátil se zpátky. Tohle opakoval asi pětkrát.

"Je to menší než můj a trochu zaprášené, ale lepší než gauč." Naruto pořád nechápal o co jde? Pomalu došel k Sasukemu a nakoukl do místnosti, kterou tak pohotově vyklidil. Byl to menší pokoj. Postel, noční stolek, pracovní stůl s židlí, skříň a pár polic.

"Měl jsem tu uložené věci naší rodiny," vysvětlil Sasuke. Aha, proto byli ty dveře zamčené.

"S pokojem si dělej, co chceš. Vymaluj si ho na růžovo, vyzdob si ho třeba srdíčky, klidně si ho i vypal. Je tvůj."

"Takže... tu můžu zůstat?" žasl Naruto.

"No ten pokoj jsem nevyklidil pro klid v srdci. Musíš ale slíbit, že se vyvaruješ všem přírodním katastrofám. Nebo je aspoň minimalizuj." Tsunade mu slíbila nahrazení veškerých škod, které Naruto způsobí, takže může vztek odsunout stranou.

"Co tak najednou?" nechápal Naruto.

"Nevím, prostě ber nebo si začni rozkládat noviny pod mostem."

"No tak… dík."

"Mě neděkuj, to moje svědomí. Do teď jsem ani nevěděl, že nějaké mám," odešel Sasuke z pokoje. Naruto se rozhlížel po pokoji. Že ho tu Sasuke nechá nečekal, ale že mu dá i vlastní pokoj… někdo ho zfetoval? Nebo si dal s někým pár skleniček?

***

Večer seděl Naruto nad prací, kterou mu Tsunade dala. Když nemůže plnit mise, poslouží aspoň jako sekretářka. Většinu z těch otázek nechápal a netušil na co to všechno je. Občas v tom měl takový zmatek, že tam prostě napsal, co ho napadlo. Sasuke vešel do jeho pokoje aniž by zaklepal. Dveře byli stejně otevřené dokořán. Viděl, že se Naruto znovu potýká s úkoly od Tsunade. Už na první pohled se mu zdály divné, Tsunade mu to jen potvrdila.

"Práce, kterou mu zadávám je vlastně test. Podle toho zjistíme, jak na tom je a jestli se to zhoršuje. Naruto by neměl poznat o co tu jde. Bude se mu to zdát jen jako hodně zvláštní úkoly."

"Nepotřebuješ pomoct?" zeptal se Sasuke a došel k Narutovi.

"Ehm, ne. Jsou to hodně zvláštní úkoly, ale svým způsobem nejsou těžké, jen matoucí." Sasuke mu nakoukl přes rameno. Skoro všechno měl hotové, šlo o to, jak dobře to bylo.

"Proč jsi byl odvolán od misí?" zajímal se Sasuke. Pravý důvod znal, ale Narutova verze ho taky zajímala.

"Zvoral jsem misi. První samostatnou."

"Proto tohle všechno?"

"Asi. Ztratil jsem svitek a Tsunade si teď asi myslí, že nejsem schopný ani chytat kočky." Myslel si, co si myslet měl. Přesně jak Tsunade řekla.

"Má za to, že je odvolán kvůli neschopnosti. Přitom každá první samostatná mise je jen cvičná. Svitek je jen kus papíru. Naruto ho měl donést do nejbližší vesnice aniž by ho přečetl nebo ztratil. To, že ho ztratil není důvod k ničemu. Je ale jen dobře, že si to myslí. Pravda by mu nijak v tuhle chvíli nepomohla."

"Zvoral jsi toho už dost, nemyslíš, že důvod je jiný?" Chtěl vědět, jestli z něj přece jen něco nedostane. Nepřipadalo mu správné před ním všechno tajit.

"Nevím, jaký jiný by mohl být. Nebyl jsem zraněn ani nic jiného. Je to prostě kvůli mně. Zklamal jsem a za trest tu vyplňuju tyhle stupidní papíry." Nedostane. A to bylo to zlé.

"Jak dlouho to potrvá?"

"Tsunade řekla, že měsíc určitě. Varovala, že se to může prodloužit."

"My máme měsíc čas přijít na to, co se stalo. Pokud to půjde takhle, do měsíce už nebude Naruto schopný vnímat dny nebo čas. Pak to půjde z kopce."

"Myslím, že to nepotrvá tak dlouho."

"Ale ano, za měsíc přejdu od papíru ke knihám. Po půl roce se mi možná poštěstí sbírat dřevo. A všechno kvůli jedné pitomé chybě. Kdyby mě tehdy nenašli…" odmlčel se.

"Tak co?"

"Nic, to máš jedno." Jak si myslel, z Naruta by to musel páčit násilím a stejně by to nemělo žádný výsledek.

"Tak dobrou noc," popřál Sasuke a odešel z pokoje. Byl rád, že věděl pravdu. Narutův výbuch v kuchyni do toho zapadal. Nebyla to jeho vina. Teď to věděl.

"Musíme počítat s občasnými nehodami. Není to Narutova vina, na to musíš pamatovat. Musí si myslet, že je všechno v pořádku. Tohle není věc na kterou by měl být člověk sám. Pokud se dozví pravdu, rozhodí ho to a všechno se jen zhorší. Zkus být milý a předstírat vřelé přátelství."

Předstírat přátelství? Zas tak moc ho předstírat nemusel. Naruto mu sice lezl na nervy, ale technicky vzato byli přátelé. Jako tým toho hodně zažily. Horší to bylo s tím, být milý. Když ale teď věděl, jak to s Narutem je, snad ani nedokázal být protivný. Musel se snažit pochopit jeho situaci.

***

Další ráno vstal Sasuke brzo. Přemýšlel jestli má Naruta vzbudit nebo odejít jen tak. Co když Naruto zas něco vyvede? Nebo někam půjde?

"Naruto by neměl nikam chodit sám. Nesmí se ztratit. Potřebuje neustálý dohled."

Nakonec se rozhodl ho vzbudit. Nehodlal si vzít na triko jakýkoliv problém.

"Naruto?" zaklepal na jeho dveře. Žádná odpověď. Ještě jednou zaklepal a když se nic neozývalo, otevřel dveře. Jaké překvapení bylo, když v pokoji nikdo nebyl. Najednou ho přepadl strach. Jestli se Narutovi něco stane, Tsunade ho degraduje do pozice uklízeče. Dala mu jednoduchý úkol a on jí bude muset říct, že hned první ráno Naruta ztratil.

"Sakra," zaklel a zavřel dveře. Začal prohledávat byt. Moc možností na skrytí tu nebylo, takže Naruto nebyl tady. Šel ven. Teď. Sám!

"Připadám si, jak slečna na hlídání," zavrčel Sasuke a hnal se k dveřím. Otevřel je a v spěchu do někoho narazil. Na svou ztracenou ovečku.

"Kdes byl?" zeptal se Sasuke poněkud hlasitěji. Naruto na něj nechápavě zíral.

"Něco jsem provedl?" zeptal se Naruto. Sasuke si uvědomil, že to přehnal s hlasitostí.

"Ehm, ne. Jen… nechci, abys chodil ven bez ohlášení, protože… byt zamykám a mám jen jeden klíč." Nejblbější výmluva na světě, ale pokud Tsunade nepřikrášlovala situaci, Naruto by ji měl spolknout.

"Narutovi, jindy zvláštní věci, budou připadat, jako normální, takže na výmluvy a tak klidně popusť uzdu fantazii."

"Fajn, jen jsem měl hlad."

"Já mám jídlo v věci jménem lednička. Poznáš ji podle toho, že je studená."

"No… nebyl jsem si jistý, jestli můžu…"

"Když už tu bydlíš a pokusil ses mi vyhodit kuchyň do povětří, použití mý ledničky a ujídání jídla nikoho nezabije. Od toho tu je." Jelikož je Naruto žrout, bude muset chodit nakupovat hodně často.

"Já jdu a ty se odsud ani nehni, protože… nemáš klíč a byt se musí zamykat," vysvětlil Narutovi a než mu stačil položit další otázku, na kterou nebude moct odpovědět, odešel. Tohle bude těžký. Hódně těžký.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama