Ty nejsi ty...

3. června 2009 v 17:23 | Keiko-chan - 2008-11-02 |  T
"Tsui!" zařve na mě máma. "Co je?" odpovím a pomalu vylezu z postele. "Jestli okamžitě nepůjdeš dolů, dojdu si pro tebe sama!" "Si pojď!" řeknu zpět, popadnu pár věcí a vyskočím z


okna.Jen v pyžamu utíkám a slyším mámin hlas, který volá z okna mého pokoje.Za mostkem, který stojí nad malým potokem, si vlezu do křoví, převleču se a utíkám na místo dnešní schůzky s mým týmem.Pomalým krokem dorazím k velkému mostu. Na zábradlí sedí Sasuke, Sakura a Naruto.Sakura se na mě vražedně podívá, Naruto vzdechne a Sasuke otočí oči vsloup.Sednu si naproti nim na kamennou zem a nevěnuju jim pozornost.O chvíli později se objeví náš dosavadní trenér Hayate.Ti tři ho kývnutím pozdravili, já se na něj jen podívám. "Tak, mí milí, ode dneška se vaše cesty malinko rozejdou." Sedl si Hayate vedle mě. "Co?!To néééé!" sykla Sakura.Pořád obdivuju jak je naivní.Sasuke jí dává jasně najevo že ho nezajímá... "Jo.Každý dostanete svého trenéra.Naruto, tebe bude učit Jiraia.Sakuro, myslím, že tys chtěla být jako Tsunade, tak tě bude učit ona.Sasuke, tebe si na starost beru já." Rozdělil Hayate. "A co Tsu?" zeptal se Naruto a všichni se na mě podívali. "Tsu?Protože potřebuje pevnou ruku kvůli jeho divokosti, Tsunade k němu přidělila..." nedopověděl, protože ho někdo přerušil. "Já už si to s ním řeknu..." ozval se tichý hlas od lesíka. "Dobrá.Tak tedy, my vás necháme o samotě." Vstal Hayate a šel se Sasukem, Narutem a Sakurou pryč.Já zůstávám sedět a koukám do vody. "Hm..." ozvalo se nade mnou.Upřu oči nad sebe.Na zábradlí sedí vysoký muž.Stříbřité vlasy, maska přes půl obličeje, přes jedno oko ochrannou čelenku a v ruce knížku, kterou čte. Bezezájmu se otočím zpět. "Slyšel jsem že jsi problémový kluk..." řekl ten muž. "No a?" "Jen tak.Já já jsem Kakashi." "Hm, rád vás poznávám..." brouknu. "Vím že chceš abych ti dal pokoj..." " To jste fakt uhádl!" "No a proto to dneska zkrátíme.Dám ti ale dvě možnosti..." "No, jaké?" "Ta první.Budem každý den zjišťovat co už umíš až do setmění.Nebo druhá - Nechám ti týdenní přestávku abys sis mohl vzpomenout a zopakovat na všechny techniky co znáš a co ses naučil.Pak si tě přezouším a můžem se učit něco nového.Co bereš?" "To druhé." "Dobrá, ae mám tu jedno upozornění...Já nejsem ten který se bude s tebou zahazovat.Neposlechneš, bude trest.Za vše co uděláš jinak než máš, bude trest.Pořád chceš tu druhou variantu?" "Jo, chci.Držím slovo." "V tom případě nashle za týden, na tomto místě..." řekl a zmizel.Hm, podivný chlapík... *** týden později *** Co znám, mám sepsané na dlouhém listu a myslim, že mi nic nechybí.Když už ulehnu do postele a zadívám se na okno, objeví se na něm napsané: "Zítra, v 6 ráno se sejdem na mostě.Řekni doma, že se vrátíš ae vem si nějaké jídlo.Nezapomeň..." "Nezapomenu..." řeknu si a usnu.Za 5 šest přicházím k mostu, kde čeká i Kakashi. "Tak co?Máš seznam?A všechny věci?" "Jo." Vrazím mu do ruky papír a vydám se s ním jeho boku do lesa.Jdeme skoro dvě hodiny a pak si sedneme na kraj jezera, ke kterému jsme dorazili. "Hm...Umíš toho docela dost..." "Já vím." Zamumlám.Zadívám se směrem k nebi. "No, tak co budeme dělat?" zeptám se nakonec. "Začneme třeba skrýváním." Řekl a obrátil zrak zpět ke knížce.Vstanu a pomalu se vydám k lesíku odkud jsme přišli. Vylezu si na strom a pořádně se zamaskuju.Pak uslyším za sebou smích.Otočím se a na větvi za mnou sedí on.Rychle seskočím dole, rozběhnu se k jezeru a skočím do vody. Plavu za velkou skálu pod vodou.Vynořím se a postavím se na vodu. "Stejně tě pořád vidím..." slyším jeho hlas. "Kirigakure no Jutsu..." zašeptám a zmizím v husté mlze. "Mizu bunshin no Jutsu..." udělám vodní klon.Pak se potichu připlíží klon za Kakashiho stojícího uprostřed jezera.Když mu dá kunai pod krk, kakashi se otočí a kunai zabodne do klonu, který se ihned rozpustí.Totéž udělá další vytvořený klon a já mám čas na přepadnutí zespodu.Podplavu pod něj. Stáhnu ho do vody. "Suirou no Jutsu..." zašeptám a chytím ho do vodního vězení.On se na mě pobaveně podívá a já znejistím.Najednou se kakashi v mém jutsu taky rozpustí a já ucítím kunai na krku.Vím že je konec. "Působivé..." slyším tichý hlas a přikývnu. "Klon nebo opravdový člověk?" zašeptal a já cítím, jak mi po krku teče pár kapek krve. "Opravdový člověk..." "No jo, ae ty jsi klon bo opravdový?!" vzepřu se rukama na jeho ramena a přeskočím mu přes hlavu, teď stojím za jeho zády a jeho kunai držím u jeho krku. "Pravý.Nic zkoušet nemusíš..." řekl. "Nevěřím..." chytla jsem ho za ruku a lehce jsem ho řízla.Zase se změnil ve vodu.Teď ae chytil on mě. "Hm, dobře...Myslim, že tady je to celkem dobrý...Čas na odpočinek..." řekl a oba jsme došli na pevnou zem. "Proč vlastně nosíš takové oblečení?Musí se ti v tom špatně pracovat..." řekl a oba jsme pohlédli na moje pytlovité oblečení. "Co vás to zajímá?Já jsem já a nosím co chci." "Možná nosíš co chceš, ale ty nejsi ty...Něco se mi na tobě nezdá." "No a co jako?Nemáme náhodou trénovat?Co dál?" zeptám se. "Nějaké Jutsu..." "To ae nejde jen tak." "Dobrá.2000 dřepů, 1000 kliků.Stačí?" "Co?" "Chceš něco jiného, ne?" "Jo, ae ne tohle!" "To máš za trest!" řekl, sedl si, opřel se o skálu a začal si číst tu svoji knihu.Já tam dělám 2000 dřepů, a teď mám 978 kliků.Už opravdu nemůžu.Padám. "Ale copak?Už se ti nechce?" zamumlal Kakashi. "Ne!" syknu a postavím se na kolena a obrátím se k němu zády. "Ale ale...Drzounek se probudil." Řekl. "Nejsem drzounek..." zavrčím.Uslyším něco svištět vzduchem směrem na mě.Zvednu ruku a chytím na každý prst kunai. "Působivé...na drzounka..." pousmál se.Rozzuřím se.Vytáhnu si ze svého pouzdra dalších 5 kunaií a nečekaně jich všech 10 po něm hodím.Dva mu přichytí k zemi kalhoty a další dva roztrhnou jeho rukáv. "Nejsem drzounek." Syknu a zmizím. Až do 9 večer jsem se neukázala, Ani bych nezahlédla že mě hledal.Vstanu a pomalu kráčím k jezeru.Vida...Kakashi leží pod stromem zabalený v dece a spí.Dobrá příležitost...Jdu ke břehu jezera a zadívám se na hladinu.Vidím postavu kluka s bezradným výrazem. "Ach jo..." vzdychnu a potáhnu za pásek.Všechno oblečení ze mě spadne na zem.Potáhnu za šnůrku, co mám na hlavě.Zpopod rozvázaného kousku látky se rozevlál závoj uhlově černých vlasů.Znova se podívám na hladinu.Vidím uvolněnou tvář.Tvář dívky...Vkročím do vody a v zápětí jsem po pas ve vodě.Ponořila jsem se a užívala si vlažnou vodu jezera.O hodinu později jsem vylezla z vody.Oblékla jsem si na sebe jen spodní prádlo a sedla si ke skále.Opřela jsem se o chladivý kámen a dívám se na hvězdy.Na chvíli zavřu oči a poslouchám šum vody.Když jsem po chvilce oči otevřela, zjistila jsem podstatnou věc - Kakashi zmizel zpod stromu.Já vstala a rozhlédla jsem se. "Hledáš něco?" ozval se hlas za mnou.Otočila jsem se.On stál těsně za mnou.Na sobě má jenom kalhoty a tu masku. "No, já...já..." zadívala jsem se do země.Roztřásla jsem se. "Sakra..." syknu si pro sebe. "On nebyl on.On byl ty...Mám pravdu?" řekl a já jen přikývla. "No a co?" odseknu. "No a drzounek je to myslím stejný..." vzdychne.Já se rozzuřím a skočím po něm. Přirazím ho ke skále. "Nejsem drzounek!" zasyčela jsem, obě ruce jsem mu přitlačila na skálu a vražedně jsem se mu podívala do oka(logicky, protože přes to druhé měl ochrannou čelenku). "No, jo, ae zapomínáš, že jsem ninja...." ozvalo se za mnou, Kakashi, který byl přede mnou se rozpustil. "Co?" "Jo..." teď jsem na skálu přiražená já.Cítím sílu, kterou mi drtí ruce přitisklé ke kameni, ale taky jeho tělo, které je těsně u mého těla. "Tak jo, uznávám!Jsem drzoun, zapomínám že jste špičkový ninja který mě ve zlomku vteřiny zabije..." skoro jsem zařvala. "Opravdu?" "Jo!Tak mě sejmi!Dej mi trest několika tisíců kliků bo dřepů!Nebo jedno co, ae už mě netrap!" "Možná, ale nejdříve mi vysvětli, proč jsi převlečená za kluka?!" "Protože...Já nevím." "Měla bys ale něco vědět...Jako dívce ti to sluší mnohem více.Mnohem víc..." "To mi ještě nikdy nikdo neřekl.Každý mě nenávidí..." rozbrečela jsem se.Na vteřinu vnímám jen bolest srdce při vzpomínkách, ale pak cítím jen pevné objetí a teplo Kakashiho těla. "Neřekl bych že všichni..."řekl potichu a pustil mě. "Proč to vlasně říkáte, mistře Kakashi?" nechápavě jsem se na něj zadívala. "Proč?Protože já..." sklonil hlavu.Já jsem natáhla ruku a něžně jsem mu sundala masku.On se na mě podíval. "Kakashi..." zašeptala jsem, on se na mě tázavě podíval.Když jsem viděla jeho chvějící se smyslné rty, naklonila jsem se kousek k němu, on ke mně taky a něžně přejel svými rty po těch mých.Položila jsem mu jednu ruku kolem krku, druhou jsem zajela do jeho sametově hebkých vlasů.On mi dal jednu ruku na záda a druhou mě pohladil po tváři, pak mi ji položil na pas. "Ještě maličkost..." zašeptala jsem a ochrannou čelenku jsem mu stáhla z oka.Čelenka mu visí na krku.Teď jsme se opravdu, naplno políbili.Pár vteřin později se naše rty od sebe odtrhly.Oba jsme se na sebe usmáli a on mě na rukou odnesl pod strom kde předtím spal.Ležíme vedle sebe, tulíme se k sobě(mně je trochu zima ptž mám oblečení až u jezera a ani jednomu se pro ně nechce jít). "Kakashi?Kdy se vrátíme domů?" zeptám se. "Kdy?Až si pořádně užijeme..." políbil mě. "Jak užijeme?" "To je na tobě.Já bych asi dneska přespal tady a zítra ráno můžem jít domů." "Dobrá.Tak pro dnešek jsem pěkně utahaná, takže...nic nebude..." pokrčila jsem rameny. "Škoda.Ale pusa na dobrou noc snad nezabije." Smutně se na mě zadíval. "Nezabije." Dala jsem mu pusu a pak jsme v objetí usnuli. *** ráno *** Když jsem se vzbudila, Kakashi spal.Šla jsem se obléct, zpět do klučičího. "Dobré ráno..." zamumlal Kakashi. "Dobré!" podala jsem mu jeho oblečení, sedla si k němu. "Ach jo...Mě se vůbec nechce jít pěšky..." vzdychl když se dooblékal. "Hm, takže bych to měla zachránit..." kývnu, popojdu pár kroků dozadu. "Kuchiose no Jutsu!" zvolám a vyvolám velkého koně. "Co si přeješ?" zafrkal ten kůň. "Víš, já potřebuju se svým přítelem dovézt domů...Prosím moc..." pošeptala jsem koníkovi do ucha. "Nejsem žádný taxík!Ale...když je to tvůj přítel, tak budiž..."řekl kůň a vzepjal se. "Díky..." řekla jsem a pohladila jsem ho po krku.Kakashi vzal svůj mini baťůžek a sedl si na koně za mě.Za pár minut jsme stáli u Konožského mostu.Tam ale přicházeli také Hayate, Jiraia, Tsunade, Sasuke, Sakura a Naruto. "Kakashi!Tsui!Hledali jsme vás!" řekla Tsunade a my dva jsme si sedli na zábradlí. "To je teď jedno, ale Tsui by měl něco říct..." začal Kakashi.Já přikývla a seskočila ze zábradlí.Potáhla jsem za šnůrky( na mém oblečení a hlavě tak jako včera večer).Oblečení ze mě znova spadlo a vlasy se rozlétly do zářícího závoje. Všichni strnuli.Naruto se Sasukem zůstali nevěřícně koukat, na Sakuře bylo vidět, že mě ještě více nenávidí, Tsunade to jaksi nepřekvapilo ale snažila se zadržet Jiraiyu, aby se na mě nevrhnul.Jediný na kom se mi něco nezdá je Hayate.Popošel ke mně. "Tsunami?" zašeptal a oba jsme si padli do náruče.Všichni se na nás zadívali. "Táto..." řekla jsem mu. "Jak jsi mi chyběla!Proč jsi mi nikdy nic neřekla?" "Já nevim.Teprve teď jsi můj táta.Ty jsi táta mě jako holky ale ten kluk je někdo jiný..." "Máš pravdu.Když s tebou tenkrát tvoje matka utekla...Nikdy jí to neodpustím!" řekl a pustil mě.Kakashi má konečně normální výraz, zdá se že pochopil. "Jdu se projít..." řekla jsem a vrátila jsem se tam odkud jsme přicházeli, tj na kraj lesa. "Ehm..." ozvalo se za mnou. "Ano Sasuke?" kývnu na něj. "No já chtěl...Nechtěla bys někdy...projít se?" zeptal se ale před nosem mu přeletěl kunai. "O to jsem se chtěl zeptat já!" objevil se vedle mě Naruto. "Ne, já!" "Co?Já!" "Já se zeptal první!" "Po tobě ale jede Sakura!" začli se hádat. "Ale no tak, hoši!" ozval se hlas Kakashiho. "Co!" zařavali oba najednou. "Nemá cenu se hádat..." zavrtěl Kakashi hlavou. "Ona se mi ale líbí!" "Mě taky!" "Víte, nemá to cenu.Ona už totiž..."řekl, "Má někoho jiného..." pošeptal a zmizel. "Áááááááááááááááá!!!Sakráááááááááááá!" začli řvát oba dva.Oba odcházeli loudavým krokem. "Akorát by mě zajímalo koho.Vždyť o tom že je holka nikdo nevěděl!" zaslechla jsem jen.Šla jsem kousek dál a pedla jsem Kakashimu do náruče. "Pěkně jsi jim to řekl." Usmála jsem se na něj. "Jo...Co za to dostanu?" zeptal se a stáhnul si masku z obličeje. "Co bys tak chtěl?"zeptám se.On mě zvednul do vzduchu, zatočil se se mnou a pomalu jsme se začli líbat.Padáme do měkké trávy a užíváme si přítomnost toho druhého.I když na mě Kakashi leží a líbáme se, všimnu si, že na nás letí pár kunaií.Všechny je chytím, aňiž by někoho zasáhly. "Naruto!Ty idiote!!!ů ozvalo se ze stromu poblíž a na zem pod něj spadnul Naruto.Ale ani to nás nevyrušilo. "Kakashi!Tsui!Sakra věnujte nám trochu pozornosti!!!" začal Naruto ječet. "A proč?" nespokojeně vstal Kakashi. "Jak jste nám to mohl udělat?!Jak?!Proč jste ji sbalil?!"začal Naruto mlátit do Kakashiho pěstmi.Ten ho ale jedním prstem odžduchnul a Naruto zůstal sedět na zemi. "Já ji nesbalil!" Pokrčil rameny a chytil mě kolem pasu. "My se sbalili navzájem!" usmála jsem se.Naruto jen pár vteřin bez zírání koukal a pak se dal do šíleného řevu.Sasuke seskočil ze stromu. "Sorry, za něho.Necháme vám trochu soukromí..." omluvil se s úsměvem, Naruta odtáhnul pryč. "Hele, já nevěděl, že je Hayate tvůj otec!" "Já jo.Ale uvědomila jsem si to až teď, když jsem si všimla jak jsme si podobní..." "Ach jo...Já nejdřív myslel že spolu něco máte...Když se tak na tebe vrhnul..." "Neboj se.Já ti budu věrná..." vzala jsem ho za ruku a šli jsme vstříc lesíku. "Jo, zapomněl jsem ti říct, že to tvoje nynější oblečení je opravdu sexy..." pošeptal mi. "Co?Hele!Ne že si budeš dovolovat, když tu v lese nikdo není!" syknu s úsměvem. "Neboj, já si jen trochu pohraju..." vzal mě na ruce. "Kirigakure no Jutsu..." zašeptám, kolem nás se objeví hustá mlha a my si začli pomalu a v tichosti užívat...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama