Tobi hledá plyšáka

3. června 2009 v 17:20 | Irama-sama - 2008-10-25 |  T
Byl krásný slunečný večer a Akatsuki si povídali u večeře zábavné historky. Kisame vyprávěl, jak ho jeho máma málem včera snědla k obědu. Itachi vyprávěl, jak Sasukemu málem u oběda vypíchl oko a Pein jak Konan ,když byli malí sklouzla sukínka. A tak každý z Akatsuki řekl jednu veselou historku, až přijela řada na Tobiho. Tobi měl říct veselou historku, ale na žádnou si nevzpomněl. Vždyť už je to přes pár stovek let, co měl rodinu.


Když z Tobiho dlouho nic nevycházelo, Pein mu řekl: "Jestli do týdne nebudeš mí nějakou veselou historku, vyhodíme tě z Akatsuki!"
Tobi se zděsil. Začal pelášit ven, hledat si nové přátele. Šel a šel tak po zvučné vesnici a najednou uviděl malou holčičku, jak si hraje s plyšákem. Zmáčkla jakýsi čudlík a ta hračka jí začala říkat vtipy.
Tobi si řekl: " Tu hračku musím mít! S ní budu mít zábavných historek až až!" Ohlédl se znovu po holčičce, ale nebyla tam. "Sakra!" Řekl si Tobi. "Teď tu holku musím najít!"
A tak běhal po celé zvučné, ale nikde ji nenašel. "No nic... budu si tu hračku někde muset koupit..." Řekl smutně Tobi a šáhl si do kapsi. Byla naprosto prázdná! A jelikož je Tobi hodný kluk, nešel vyoupit banku, ale šel přeškerat Itachiho.
"Itachi! Próóósím!!! Jsem na mizině a ty jsi má poslední rodina!" Řekl smutně Tobi.
"Nejsem tvá poslední rodina! Je tu přeci ještě někdo!"
Tobi přemýšlel a nakonec mu to doklaplo.
" Sasuke! Najdu ho a přeškemrám ho o pár jenů!" Řekl Tobi a vydal se na cestu. Už se stmívalo a druhý den od té doby co mu to Pein řekl, se chýlil ke konci. Běžěl běžěl až byl na pokraji svých sil. Zbývalo už pouze půl hodiny běhu od doupěte Orochimara. Tobi to nevydržel a zdříml si. Chrupal asi osum hodin a když se vzbudil, bylo pozdě ráno. Tobi se ihned vydal na cestu když byl konečně u doupěte Orochimara. Proběhl přes Kabuta Orochimara chytil do Sharinganu až konečně našel Sasukeho! "Sasuke! Rodino má!"
Sasuke se zděsil, protože Tobiho ještě nikdy v životě neviděl. " Kdo jsi?" Řekl zděšeně.
"Sasuke! To jsem já! Uchiha Madara! Krycí jméno Tobi!" Řekl znalecky.
" Uchiha Madara? Blbost ten už je pěkných pár tisíc let mrtvej!" Řekl neurvale Sasuke.
"Ale né! Já žiju! Ukážu ti důkaz!" Tobi si sundal masku a na Sasukeho hleděla nechutně vrásčitá tvář.
"Áááá! Zombík! Zombík!" Začal ječet Sasuke a pobíhal po celým pokoji. Zastavit ho musel až Tobi. Vzal ho za jeho bílí "hadr" a pověsil ho na věšák jako kabát.
"Dobrá. Chtěl jsem to udělat po dobrém, ale vidím, že to nejde. Dej mi Jeny nemo ti dám pusu!!!" Vyhrožoval mu Tobi.
"Néééé!!! Vem si všechno! Všechno! Jenom pusu nééé!!!" Ječel histericky Sasuke.
"Tak kde máš teda ty Jeny?" Ptal se Tobi.
"V nejvižším šuplíku! Je tam falešný dno! Vem si všechno! Jenom pusu nééé!!!" Tak si Tobi vzal vzal všechny Sasukeho prachy a pelášil zpět do zvučné.

Cesta byla zase strašně dlouhá a uběhl další den. Už mu zbívaly pouze čtyři dny. Cesta do zvučné trvala asi pět hodin tak si zdříml. Jak se probudil ihned se dal zase na cestu až konečně dorazil do zvučné. Začal brouzdit po všech hračkářstvích, ale nikde hračku nemohl najít. Tobi si řekl, že je to beznadějné, tak šel do hospody. Dal si pár panáků, ale kupodivu ještě opilej nebyl! Vyšel ven a už už se chtěl vracet do doupětě Akatsuki když najednou uviděl tu malou holčičku s tou hračkou. Okamžitě se k ní rozběhl.
"Ahoj malá, když mi dáš tu hračku koupím ti tolik lízátek kolik jenom chceš!" Řekl Tobi.
"Není na prodej! A už vůbec ji nedám chlápkovi s divnou maskou, jako jste vy!" Řekla drze holčička.
Tobi se zapřemýšlel a kápl na to! " Dobře. A dala by jsi ji pánovi bez masky?" Řekl Tobi.
"Cože? Hmmm..."
Tobi si sundal masku. Ozval se příšerný jekot.
"Áááááá!!!! Zombík! Zombík! Vemte si ji! Vemte si ji! Jen mě nesežete! Ááááá!!!!" Řvala holčička.
"Děkuji." Řekl Tobi a vzal si hračku.

Vydal se do doupěte Akatsuki. Byl spokojen, protože to zvládl za 4 dny. Šel a šel až došel do doupěte Akatsuki.
Sedl si ke stolu a Pein prohlásil: "Tak jsme tedy zvědavý, jakou veselou historku nám povíš!" Prohlásil Pein. V tom Tobiho něco napadlo. Vždyť celou tu dobu, co hledal toho plyšáka, zažíval veselou historku! A tak místo toho, aby zmáčkl čudlík na plyšákovi, jim žačal povídat, jak scháněl plyšáka. Všichni z Akatsuki se tomu smáli jak malí a Tobi už se nemusel bát o svoje místo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama