Splácanina choré mysli

3. června 2009 v 13:56 | Isaset Kobayashi - 2008-11-28 |  S, Š
Chodím si tam a sem,
tím velkým pralesem.
Když v dáli něco slyším,
rychle se v houští ztiším.
To zas ten malej spratek,
co zasloužil by pár facek.


Řve na celé kolo a říká tomu zpěv:
"Já budu hokage, já budu hokáge a všichni mi budou nosit Rámen!"
Tak už jsem to nevydržela a s velkou úctou a láskou ninji jsem mu ucpala pusu ponožkama, které rozhodně smrděly více než tvarůžky po záruční lhůtě. Není divu, že se pak začal trochu cukat jako při záchvatu a po chvíli omdlel. Mít něco tak odpudivého v puse taky bych sebou švihla o zem.
Myslela jsem si, že je všechno v klidu, ale jen jsem umlčela nafoukaného blonďáčka z křoví na mě vyletěl Orochimaru, v zádech Kabuta. Samozřejmě jsem obrátila oči v sloup a dělala, že tam není, což ho ani nenadchlo podle vyrazu v obličeji. "Skvěle jsi složila tu malou osinu v zadku. Nechceš se k nám přidat?" Doslova zasyčel jako baba.
"Ne, ty japonská napodobenino Michalea Jacksona!" Zařvala jsem v odpověď. Popadla jsem rychle Naruta za nohy a hodlala odtáhnout do bezpečí. Ikdyž se mi nelíbil jeho zpěv a mnohdy bych ho nejraději pověsila na strom hlavou dolů od hlavy až k patě svázaného momentálně jsem nehodlala ztratit svou tvář pravého ninji.
Orochimaru se nevzdával a zvesela mi dělal návrhy jako laciná lehká děva na ulici svým potencionálním zákazníkům. U mě se ale přepočítal hošan jeden. Pustila jsem Narutovi nohy a vyhrnula si rukávy. Pak jsem ladně jako roztoužený Jiraya odšněrovala své kimono a odhalila dvoum nepřátelům svůj obnažený hrudník velikosti Tsunade. Měli jste vidět jejich ksychty! Neutekli, ale byli doslova omráčeni a to jsem nemusela použít ty smradlavé fusekle, které jsem štípla Leemu po tréninku v tělocvičně. Sesuli se k zemi jeden na druhého. Jsem ráda, že to netrvalo dlouho, protože zrovna moc teplo nebylo. Když jsem takhle žensky setřela dvě otravné masařky popadla jsem Naruta opět za nohy a táhla směrem do Konohy, kde je náš domov. Samozřejmě jsem po cestě musela ještě potkat Akatsuki, kteří zrovna jeli do lunaparku v Konoze. Málem jsem ztratila nervy. Abych se zbavila té party impotentů, ale přitom z toho něco měla uzavřela jsem s nimi obchod týkající se volných lístků do lunaparku a pomoci s bezvládným Narutem. Divila jsem se, protože všichni souhlasili. Obzvlášť Tobi, který hned začal vyřvávat:"Tobi is good boy!" Hodil si Naruta přes rameno a celou cestu do Konohy ho nesl. Vyditelně se těšil do lunaparku. když jsem nadhodila, že bychom mohli jet autobusem dostalo se ke mě dost velmi negativních pohledů, načež Deidara začal zvracet všemi třemi ústy. Vypadalo to zajímavě. Ještě nikdy jsem neviděla chlapa zvracet i z ruk. Čeho všeho se ještě nedožiju?
Tak jsme tak nějak došli do Konohy. Odtáhnout to přežrané dítě do stanoviště alfa všech ninjů z listové byla fuška jak prase, ale zvládla jsem to. Ta banda impotentů ho odmítla odnést až k hlavní bráně! Chudinky moje záda. Jsem zvědavá co udělají až zjistí, že ty lístky byly falešné.
Za bránou jsem už nadále nemohla Naruta táhnout. S velkou radostí jsem ho tam nechala ležet všem na očích, načež zachvíli přiletěl Jiraya a začal svého svěřence fackovat. Asi si myslel, že to zabere. Nakonec ho ten chlípný stařík musel odnést do pokoje a nechat ho ať se probere sám. To už se ke mě řítil Rock Lee s úplně rudým obličejem. Nevím už jistě, ale asi jsem naházela pár bobků do textilu jak jsem z něho měla strach.
Hodila jsem ty jeho smradlavé fusekle jeho směrem a snažila se o útěk, ale s takovým nadělením v kalhotkách to bylo velmi složité a krajně nepříjemné.
Všichni v Konoze ještě k tomu byli omráčeni smradem kromě mě a Leeho, my už jsme zvyklí.
Ach, to byl zase den. Procházka po lese se zvrtla do zajímavé změti blbostí.

Druhého dne jsem četla v novinách, že Orochimaru šel na anonymní testy na AIDS, ale vyhodili ho odtamtud, že prej má přijít až za půl roku. Autor sloupku také uvedl, že se Orochimaru naštval a velmi hlasitě s kladeným důrazem na slovo vevrka prohlásil, že tu veverku zažaluje za ublížení na zdraví jestli od ní cokoli chytí. Hold není moudré omdlít v lese, protože nikdy nevíte, co si na vás zaskáče.

Poznámky:
Vzkaz autora: Je to taková hovadinka pro ukrácení dlouhé chvíle. Taky jsem se trochu inspirovala povídkou Akatsuki jedou do lunaparku. Doufám, že to nevadí. Snad je to alespoň trochu vtipný a když ne tak neva.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama