Souboj o lístky! Naruto Shippuden Movie trochu jinak...

3. června 2009 v 14:08 | Malwa - 2008-12-12 |  S, Š
Tohle je nejnovější dílo z naší Továrny na ujeté příběhy. Jde o jakousi parodii na Naruto shippuden movie 1, ovšem vůbec v ní nejde o záchranu světa! Všichni se ženou jen za dýškem,


aby si mohli koupit lístky na MCR!
Na čí stranu se nakonec přikloní Zvonkařské štěstí?
Pizzerie U Zí nebo Bistro s Rýžovými specialitami?
Kdo se dostane na vysněný koncert?
A kdo tohle přečte až do konce?
PS: Doporučuji si film ještě jednou zhlédnout před přečtením, tedy alespoň první část. Je to dělané věta po větě a většinou to přesně sedí.

Temná noc jako stvořená pro pekelné umýsly této pětky. Čtyři bíle oděné postavy a šefkuchař Bistra s Rýžovými specialitami stáli nad propastí a zírali na malý obchůdek před sebou.
"Konečně," pronesl hlavní Rejžák-šéfkuchař tajemným hlasem. "S pomocí speciální sójové omáčky, kterou jsem namíchal přímo pro tuto noc, a pár rýžových knedlíčků získáme vrchního Zvonkaře pro sebe." Náhle se teleportoval přímo za v pozoru stojící čtyřku, rozepnul kabát a zařval: "Sójová-injekce-pro-větší-sílu-a-proti-lámavosti-nehtů no Jutsu!" Injekce zabodl do svých poskoků a vstříknul jim do těla novou sílu. Cink-"Injekce kompletní!" ozvalo se a to už se čtyři kuchtíci vydali do útoku.
Jakoby nic se přenesli na pevné dno propasti a postavili se čelem neukázněným pochůzkářům, kteří měli na starosti tento kaňon. Když měli v noci službu, pokaždé všem dali pokuty za to, že kopali do plechovek, vcházeli do obchodů a naráželi do lamp, které byly vzhledem k ekologickým aktivitám města zhasnuté, takže je převeleli k hlídkování na této lidmi nepoužívané půdě. Byl tu jen jediný obchůdek a oni snaživě odháněli všechny, kdo se k němu jen přiblížili. Moc tedy neprosperoval.
"Baletky!" vykřikl jeden z nich a všichni ihned tasili deštníky a hnaly se do útoku proti vetřelcům v jejich rajonu. Ti ale těsně před nimy vyskočili do vzduchu, kde se nenuceně vznášeli a provokovali je.
"Nejsme baletky," vykřikla první vnášející se postava. Pochůzkáři jen vyděšeně polkli.
"Jsme akvabely!" potvrdila druhá jejich nejhorší obavy. Všichni vyděšeně vydechli. Bojové akvabely z kuchyně Bistra s Rýžovými specialitami byli všeobecně známé svou krutostí a tím, že nešetřili křenem Wasabi.
"Prd-do-kamen no Jutsu!" vykřikla Akvabela s ústy zakrytými kapesníkem. Proti pochůzkářům vyšlehly plameny a vmžiku je obklopily.
"Nebojte se jejich hloupýho ohně!" snažil se pochybný strážce zákona a pořádku povzbudit své druhy, ale na všechno už bylo pozdě. Poslední akvabela dílo dokonala.
"Poryv-větru-když-Vás-učes-od-kadeřníka-stál-přes-pětikilo no Jutsu!" vykřikla a rozdmýchala pameny, ve který se pomalu vyhaslo světlo života pochůzkářů. Dílo bylo dokonáno.

Vrchní rejžák sjel po jezdících schodech dolů ke svým podřízeným. Dvě akvabely otevřely dveře do obchůdku a celá skupina vstopila do velké haly na odkládání dětí před nákupem.
"Čas konečně nadešel," pronesl šéfkuchař dramaticky, "počkejte tady v dětském koutku. Kdyžtak můžete jít na prolézačky, ale dávejte na sebe pozor. Jen já, šéfkuchař, mohu pokračovat za pult jít navštívit majitele obchodu." Akvabely se rozběhly k bazénku s míčky a televizi, kde promítali Krtek a tangáče. Šéfkuchař pokračoval dál.
"Tož tady to je," řekl, stále s tím studipně dramatickým tónem, a vydal se po úzkém můstku směrem k pultu. Okolo něj stálo rozestavěné zboží - Zpívající roboti, made in Korea. Všichni byli zabalení do nevzhledných umělých pavučin, což byla zřejmě Halloweenská reklamní výzdoba. Byla polovina července.
Když přicházel k pultu, systém ho oskenoval a teprve potom ho pustil ke Zvonkaři.
"Čekám, čekám na tebe, Zvonkaři!" rozezlil se Hlavní rejžák nad cedulkami "Přijdu za pět minut, nevolejte mi!" Napřáhl ruku proti dveřím a začal se zaklínadlem.
"Zahajuji klepání!" vykřikl a třikrát zaklepal na dveře. Nikdo ale neotvíral, klepání nemělo žádný smysl. Musel Zvonkaře nějak nalákat.
"Rýže, kečup, wasabi, sůl, pepř!" odříkal recept, podle kterého udělal rýžové bochánky, které přinesl. Dveře se rozletěly a najednou stál tváří v tvář Zvonkaři.
"Wa-áh," zívnul si ospalý Zvonkař, "to jsem se prospal."
"Jsem nadšen, že jsem Vás mohl probudit, Zvonkaři-sama."
"Kdo jsi?" zeptal se Zvonkař nevrle.
"Zapoměl jste na mě? Jednou na střední jsem po Vás při basketbalu hodil přihrávku a trefil se do Vašeho ksichtu."
"Ksichtu?" podivil se Zvonkař.
"Ano, a teď k Vám přicházím s prosbou o Vaše zvonkařské služby," řekl šéfkuchař.
"Proč jsi mě vzbudil? Zdál se mi hezký sen o Halině Pawlovské."
"Do našeho města se přistěhovala nová rodina a teď se ukáže které bistro je lepší. Jestli mi, nebo pizzerie U Zí. Ten, kdo první přinese uvítací balíček s jídlem a nejhezčeji zazvoní, dostane větší dýško a bude si moci koupit lístky na My Chemical Romance."
"A co za to?" zeptal se se zaujtím Zvonkař. "Víš, že zadarmo ani Maddona nezvoní."
"Přinesl jsem Vám rýžové bochánky, ale bohužel jsem je cestou snědl. Ale ještě by neměly být úplně strávené," začal si Vrchní rejžák zase rozepínat kabát a vytahovat naostřené hůlky na rýži. Vyhrnul si triko a na své obnažené hrudi vedl až k podbřišku čistý, trošku šikmý řez.
"Tak prosím, dobrou chuť," popřál Zvonkaři a křečovitě zavřel oči. Tohle se mu u donášek stávalo často a věděl, že předávání takto dopraveného jídla celkem bolí. Zvonkař se vrhl do jeho žaludku a pustil se do bochánků. Na to šéfkuchař čekal, rychle si zašil otvor v těle a Zvonkaře i s jeho schopnostmi pozřel.
"A je to," řekl s výtězoslavným úsměvem. Poté se bláznivě rozesmál.
"Všichni roboti, spusťte písně!" Roboti ze sebe začali pomalu sklepávat výzdobu a zapínat se jeden po druhém.
"Hoří letadlo, trálalá-lalá!" ozvalo se sborově.
"Ne," okřikl je šéfkuchař. "Teď chci Šel zahradník do zahrady!" vysvětlil jim.
"To neumíme," začali sborově pípat roboti.
"Tak to musíte zajít pro Já, písnička... Ale nejdřív se musíme zbavit konkurence! V našem městě je ještě jedna zvonkařka a to v Lidické ulici. Ona má moc dobrá Cherry rajčata a její zvonění lahodí sluchu zákazníků. Nesmíme dopustit, aby jí získala pizzerie U Zí. Ale té se zbavíme a potom se zmocníme dýška a vydáme se na ten koncert!"

Poznámky:
Jashin, tak tohle je to dílo!
Opět díky za spolupráci Imóto Papačce.
Doufám, že se Vám to alespoň přiměřeně líbilo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama