PokémoNaruto 1. díl: Vstříc profesorovi Hatoakovi!!!

3. června 2009 v 12:23 | yamada-san - 2009-01-30 |  P
Po schodech se rozlehlo dunění. Bylo přibližně deset minut po půl osmé ráno, jarní sobota. Z obýváku vykoukla matka desetiletého Narushe. Měla sponku v zrzavých vlasech a pobrukovala si písničku, která právě hrála v rádiu. V ruce držela kunai a leštila ho utěrkou. Dunění se přibližovalo, až konečně se zjevil vyvolávač toho zvuku, Narush.


,, Don't cha wish youre girlfriend was hot like ME…. Don't cha…" Zpívala si Kushia Uzutchum a koukala na svého syna, jak právě sletěl dolů ze schodů. Chvíli tam jen tak ležel, jako by byl mrtvý, pak ale zase vyletěl s psychopatickým, dlouhým a žlutým úsměvem ke své matce. Ta ho nečekaně bodla do krku kunaiem.
,, Ups, promiň Narushi, lekla jsem se tě." Zakroutila mu kunaiem v krku a zase ho vytáhla. Narush na ránu, ze kterého stříkala krev koukal a přemýšlel. Přemýšlel o tom, jestli přemýšlel, a když došel k tomu, že vlastně nikdy nepřemýšlel, tak přestal přemýšlet o tom jestli přemýšlí a doslova ze sebe vyzvracel: ,, MAMI MAMI DNESKA DU ZA PANEM HATOAKEM KTERÝ MI DÁ MÉHO PRVNÍHO POKÉMONA POKEBAYO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" Vylétlo mu z pusy několik slin.Pak se zašťoural v nose. Pořád měl na obličeji takový de*ilní úsměv.
,, Já vím synku. Tak už vypadni… Teda, najez se, vem si oblečení a já tě k němu doprovodím."…… *A zase budu muset hrát ustaranou a ubulenou maminku….* Řekla si ještě v duchu Kushia. Narush zakýval hlavou nahoru a dolů, i když v jeho podání nebylo poznat, jestli jsou to křeče nebo jestli to znamená souhlas. Hned poté se podíval na hodiny které v té červeně vybarvené chodbě visely: bylo třičtvrtě na osm!
,, U VŠECH POKEMONŮ!!! KAŠLU NA TEBE MAMI, AHOOOOOOOOOOOOOOJ!!!!" Čapl po nejbližší tašce, která samozřejmě nepatřila jemu, ale to mu jaksi vůbec nevadilo, a ještě v pyžamu vystartoval do vlhkého světla světa. Kushia byla šťastná že se zbavila dalšího caparta a přepla si rádiovou stanici z "FM Gaarova tykev" na "Hitradio Konoha". Pak se poškrábala na prsou a zavolala svému manželovi.

Narush běžel po orosené louce, táhl za sebou bágl ve které bylo oblečení jeho otce + pět ramwichů. Modré oči mu jen mírně přizfetovatěle zářily jako dva monokly za úplňku a na nohou už mu viselo několik infikovaných klíšťat. U vily profesora Hatoake spatřil skupinku nadšených lidí, kteří někoho bujaře oslavovali. Narush se zeptal sám sebe, jestli čirou náhodou neoslavují právě jeho. Po tváři mu projel zase ten de*ilní úsměv a do žil mu vjelo několik dávek adrenalinu. Zrychlil.
Když dorazil k zástupu lidí, tak zjistil, že je tak malý, že vlastně vůbec nic nevidí! Zaklel a kopl pár lidí do zadku. Ty také zakleli a obrátili se, ale to už byl Narush před nima. Většina z nich se poškrábala na hlavě a zabručelo něco o hyperventilantních změnách v atmosféře způsobené krystalizací a nedostatkem oxidu dusíku v atmosféře, nebo něco takového. Pak dorazil k chearleaderkám. Měly na rukou černo-rudé "takové-ty-věci-jak-se-s-nima-třese" a básnily:
Jo Sasary to je náš kluk,
nemusí na nás ani udělat kuk,
hned jsme z něj totálně hotový,
on má nadání nejen notový,
pokémony on musí chytit všechny,
a na všechny už jsme žádný rým nevymysleli!

Narush se zakabonil. Sevřel pěsti a po čele mu stekla kapka potu. Byl to ten… Ten…. Ten…. Ne, Tenten to nebyla, byl to… Ten… MACHR…. Hnidopich… Uhropich… Beďaropich….. Zadkopich… Ušopich… A bůhvíco píchá ještě.
Sasary zavadil pohledem o Narushe. Z celých plic se zasmál, až některé jeho fanynky poleptaly sliny jeho úst, pak na chvíli ztichnul a spustil:,, Jen jestli to není náš otrava Rushek." A uchechtl se.
,, Jmenuji se Narush, Sasaryáne." Pak vzpřímil záda, palec si zabodnul do hrudi a pronesl vítězoslavně: ,, A stanu se Pokagem!! Pokebayo!!!"
,,….. PFRRRRRRRRRRRRRRRT!!!!" Vyšlo ze Sasaryho úst. Pak se zase oddal ďábelskému smíchu.
* Měl bych se zklidnit… Poškozuje to mou evendžrskou imidž…* Založil ruce v bok a naklonil se k Narushovi.
,, Nevím jestli se ti to povede… Jelikož… HEH… Já mám toho nejlepšího pokémona, který mi jen mohl profesor Hatoake dát." Pak vytáhl pokéball a předvedl s ním pár úctyhodných kreací, celé zakončené vyzívavým pohledem a máchnutím jeho EMOčně zabarvenými vlasy. Několik fanynek se složilo. Zůstala jen jedna. Blondýnka s patkou. Inona. Přistoupila k němu a začala mu vyznávat lásku. On se znechuceně ušklíbl a kopl ji do hlavy. Ale ona se neurazila, slastně zajekla a lehla si k zemi. Hned za ní se objevila Karen.
,, Kso… Odjíždím, Rushare. Ode dneška jsme rivalové. Těšim se až tě porazim. Bwuheh!" Pak nasadil temný, cool a zamyšlený výraz a odjel ve svém…. Autě. Což bylo zvláštní, bylo mu teprv deset. O to míň všechny překvapilo, když narazil opodál do stromu. S těží vylezl a zakřičel, že mu nic není. O to míň si s tím pak byli všichni jistí, když to auto vybouchlo. Od té chvíle ho už dlouho nikdo neviděl.

Shromáždění bylo postupně řidší, řidší a řidší až se nakonec zcela rozpustilo. Zůstala tam jenom Inona s pěnou u pusy a s ní třepotající Karen nadávající do lehkých děv. Samozřejmě ve sprostším podání…. A pak ještě Narush, samozřejmě, který byl okouzlen Sasaryho rádoby-coolovstvím. Zatnul pěsti ještě víc až mu rupla žíla v ruce a zakřičel: ,, JÁ TĚ PORAZIM!!! TĚŠ SE!!! JEN SE TĚŠ!!!" A začal se na celé kolo psychopaticky smát. Mezitím se dloubal v nose. Pak přestal se smíchem, ale dloubání v nose neustalo. Byl na něho smutný pohled… Inon a Karen se po chvíli boji na něj podívali, zatvářili se jako by hleděli na ropuchu a znechuceně odešli. O pár metrů dál si zase vjeli do vlasů kvůli Sasarymu.
Narush tam pořád ještě stál ve žlutém pyžamu s liškami a dloubal se v nose. Ze zadu se k němu někdo přiblížil. Netušil to. Ten stín se přibližoval.. On to ovšem pořád netušil. Obloha spatřila onoho démona a rozpršela se, jen aby upozornila Narushe na jeho konec. Blondýn jen podotknul, že začalo pršet. Netušil… Že je blízko smrti… Že jsou to jeho poslední vteřiny… No dobrá, tak to přeháním. Narushovi jednoduše někdo v tom děsivém dešti položil ruku na rameno a pronesl: ,,Mucinky tě bafískuju!..." Narush zavětřil nebezpečí, zvedl nohu, otočil se a kopl tu osobu do slabin. Ta se složila do blátivé země a kníkala jak štěně když ho někdo bije prkýnkem od záchoda. Narush spatřil chlapa okolo třicítky, s šedivým rádoby-punkerským čírem a rouškou přes pusu v bílém, nyní už špinavém kabátu. Nakonec se zvednul a s jemným hláskem řekl: ,, Hmmm…. Jak bych to tak řekl…?" Začal si mnout bradu a zavřel oči.
,, Můj první dojem z tebe je…" Pak se mírně zaklonil, otevřel oči a s nechutným úsměvem dokončil načatou větu:
,, Nemám tě rád!"

Narush se Kackeshovi Hataokovi dlouho omlouval. Kackesh nebyl zvyklý na to, aby ho někdo kopal do slabin. Byl zvyklý na to, že všichni respektovali, všichni se na něj usmívali, že neměl nikdy s nikým a s ničím problémy… Samozřejmě do té doby, než přestal brát drogy. Pak už nastala krutá realita a na Kackeshiho spadla všechna muka 21. století. Opustila ho jeho milovaná manželka Rina, jeho syn Obitus zemřel při autonehodě, a jeho laboratoř se pomalu řítila do útesu, na kterém byla postavena. Prostě, jeho život byl v troskách. Snažil se to ovšem nedávat příliš najevo...
Narush se snažil Kackeshovi co nejvíc podlejzat a tak mu vyčistyl boty svou ponožkou, foukal mu na vlasy aby mu je usušil a dokonce vytáhl odněkud hodinky s vodotryskem. Kackesh, tedy, profesor Hataoke byl štěstím bez sebe. Jenomže nevěděl, proč to ten "hloupý blondýn" dělá. Jestli si myslel, že mu tím pádem dá nejlepšího pokémona, tak to se šeredně mýlí. Jelikož profesor už má pouze jednoho. Ale to Narush neví, tak proč toho nezneužít, že?
,, Prosím tě, Narushi, strašně mě bolí nohy. Donesl bys mě do laboratoře?" Řekl Kackesh, mezitím co se málem složil k zemi děsivou únavou, jako kdyby Julia zjistila že ji Romeo podvádí s Emanuelou.
,,…. Eh, jistě!! Samo! Pokebayo!!" I chytil tedy Narush Kackeshe za nohy a táhl ho po kopci do laboratoře.
,, ID*OTE!! ŘEKL JSEM NÉST, NE TAHAT!!!!" Zařval Kackesh přes masku na Narushe, ale ten ho neslyšel. Na to byl až příliš velký slejvák. A Narush by ho stejně ani slyšet nechtěl. A tak už Kackesh popadal druhý dech, aby ho mohl ořvat znova a hlasitěji, jenomže v cestě mu stál šutr. Ke Kackeshovi se ten kámen přibližoval jako žralok k oběti. Jen k tomu přidat tu písničku z filmu Čelisti. Kámen ho uhodil do hlavy a Kackesh naposledy zaúpěl v děsivé smrtelné agónii. Omdlel.

Dostane Narush svého prvního pokémona? Dostane svůj první odznak? Jaké nástrahy ho čekají za pláštěm nového dobrodružství? To vše v příštím díle!

Poznámky:
Vždyť Pokémon je takové úžasné anime :-)
Doufám že se vám to líbilo :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama