Konečně u Cíle 01

3. června 2009 v 9:39 | Krasavec z Lískovce-2008-04-19 |  K
Cítil, že už je blízko svého cíle. Mlha byla čím dál více neprostupnější. Už nemohl běžet tempem, jak to měl rád. Viděl jen několik metrů před sebe. Nechápal, jak tu vůbec někdo může žít.


"Doufám, že se tu dlouho nezdržím!" říkal si v duchu. Přemýšlel o tomto místě…, když v tom mu něco prosvištělo kolem hlavy a zabodlo se ve vedlejším stromě. Prudce se otočil, aby viděl, co to bylo. Byly to tři kunaje, hluboko zabodlé v kmeni stromu. Nevěděl, co má dělat. "Chtěl mě zabít a netrefil se? Nebo to byla jen výstraha? Mám se pokusit utéct? na tu poslední myšlenku musím rychle zapomenout" mluvil sám se sebou v duchu Idate.
"Co tu pohledáváš cizinče," ozval se odněkud neznámý hlas.
" Nevím kdo jsi! Tak proč bych ti měl odpovědět" zakřičel Idate do neznáma. "Špatná odpověď!!" ozvalo se výsměšně. Ze stromů seskočilo pět postav. Jedna z nich přistoupila. Podle postavy poznal, že je to muž. Tak jako ostatní měl na sobě šedou uniformu, na zádech kratší meč a na hlavě masku, znázorňující zvíře. "ANBU" hrklo v Idatovi.
"Chlapče, kdo jsi a co tu pohledáváš? A popřemýšlej, co mi odpovíš, aby to nebyla tvá poslední slova." řekla postava chladně, až Idateho zamrazilo. Idate sundal ze zad malý batoh a začal se v něm prohrabávat. Za okamžik vytáhl zapečetěný dopis a podal ho muži z ANBU. Maskovaný muž rozlomil pečeť a začetl se… Pochvíli vzhlédl zpět k Idatemu "Zděl mi své jméno chlapče!" řekl tentokrát o něco vlídněji.
"Jsem posel Morino Idate z klanu Wasabi a mám donést zásilku do vesnice skryté v mlze." odpověděl Idate.

Do vesnice ho doprovodili dva členové ANBU, kteří ho tak náhle překvapili v lese. Ve vesnici ho opustili, a tak Idate mohl dokončit svůj úkol. Vesnice ukrytá v mlze byla úplně jiná než vesnice ukrytá v listí. V Listové byly ulice neustále plné lidí až do večerních hodin. Všude rostly stromy a voněly květiny všech barev. Nejkrásnější byl ale pohled na Listovou při západu slunce. Aspoň tohle si Idate pamatoval z raného dětství.
"Snad se tam jednou vrátím" pomyslel si Idate.
Z mlžné vesnice už takový dobrý pocit neměl. Prázdné ulice, stromů a květin pramálo. Slunce tu snad zdejší obyvatelstvo přes tu mlhu nikdy neviděli. Bylo ale zvláštní, že zima tu nebyla. Spoře odění lidé byli důkazem. Idate procházel prázdnými ulicemi a hledal, kde by si mohl po dlouhé cestě odpočinout. Starý muž mu poradil malou krčmu v centru vesnice. Mlžná rozhodně nebyla tak velká jako Listová, ale i tak se tu díky mlze dalo lehce ztratit. Idate po chvíli blouďění, přeci jen krčmu našel. U Mecukeho. Byla to malá dvoupatrová budova, z části ještě ze dřeva ale při tom zachovaná. Když vklouzl dovnitř, nikdo si toho ani nevšimnul. Uvnitř toho moc k vidění nebylo… Tři dřevěné stoly, krb, v rohu malý bar a schodiště do prvního poschodí. Idate přišel k baru a poručil si pouze vodu z místních pramenů, která byla vyhlášená po celé zemi svou svěžestí a uzdravujícími účinky. Když dopil, zavolal na muže, co ho obsluhoval.
"Nevíte, kde bych mohl ve vesnici najít mistra Wakizasiho?".
Muž si ho změřil pohledem a potom konečně promluvil.
"Chlapče pokud hledáš Mecukeho Wakizasiho, tak jsi ho právě našel."
Idate na něj chvíli zíral. Byl to vysoký muž, který už sice nepatřil mezi ty nejmladší, ale Idate okamžitě poznal, že celý život nepracoval tady v krčmě. Vysoká štíhlá postava, každý sval na jeho těle měl vypracovaný k dokonalosti. Vlasy měl krátké a celé prošedivělé. Obličej měl hranatý, tak trochu do tvaru čtverce. Na něm dominovala jizva, která se táhla od pravého spánku až k ústům. Malé oči měl tmavé, jako havraní peří. Ústa měl též malé, ale za to se muž pořád usmíval. Ikdyž toho musel už hodně prožít, tak pořád z něho sálala neuvěřitelná síla. Idate od něho konečně odvrátil oči a z batohu vytáhl jakýsi balík a předal ho Mecukemu.
"Tenhle balík vám posílá můj pán." řekl Idate.
Mecuke se pousmál a vzhlédl k Idatemu.
"Tady tak nejde o ten balík, ale o tebe Morino Idate z Listové."
Idatemu při posledním slově přeběhla husí kůže.
"Už nepatřím k Listové." odpověděl Idate sklesle a po chvíli mlčení pokračoval. "Odkud znáte moje jméno? A co jste myslel tím, že tu jde spíš o mě?"
"Tvůj pán a můj dobrý přítel mě požádal, abych tě trénoval!" řekl Mecuke a ukázal dopis, který Idate ukazoval členovi ANBU v lese.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama