Haku a úchylný ex-anděl Sebastian_-1-_Zabuza a stydlivá sukuba Anna

8. června 2009 v 20:03 |  H
Upozornění: Jestli jste hodně křesťansky založení, není následující četba určena pro vás. Nechceme dělat problémy.
Upozornění č. 2: Tato povídka není nejslušnější, ale jestli se díváte kupříkladu na Přátele, nebude
vám to připadat příliš sprosté. Přesto jsme cenzurovali některá slova, přejeme příjemnou četbu.


Jistě všichni znáte ten smutný příběh, příběh, při kterém každému vhrknou slzy do očí... Hakův příběh... ale co se s Hakuem stalo po jeho smrti? Tenhle příběh je založen na cenzurované části bible, kde kdosi dopsal: "Vincent smrdí!" Po pátrání a sepsání všech údajů se nám konečně podařilo poskládat skládanku tohohle příběhu...
A tak se vracíme tam, kde by byl pro většinu konec: Haku zemřel...

"Uh? Kde to jsem? ... Vata? Ne, to jsou mraky! Já... já... já jsem v nebi!" vykřikl Haku na celé nebe. Všude okolo byly načechrané mráčky, létala tam malá okřídlená světélka, a potom uviděl dlouhou, opravdu dlouhou frontu lidí. Na úplném začátku, kam Haku skoro neviděl, stála brána s nápisem: "Vítejte v posmrtném životě!"
"Posmrtném životě? To jsem nevěděl, že nějaký je," řekl si Haku pro sebe, vstal a rozhlížel se.

Mezitím, na hradbách ráje...
"Sebastiane! Pusť mě!" vykřikl černovlasý Archanděl a ještě jednou se pokusil svého podřízeného schodit dolů.
"Né! Vincente, prosím, nevyhazuj mě!" řval blonďák s bílými křídly a pevně se chytil Archandělova světle modrého pláště.
"Přestaň! Už si nemůžu dovolit pořád tě krýt! Kdyby tě vyděla tvoje matka, udělala by to samé! Pusť mě!" znovu trhnul Vincent pláštěm a snažil se blonďáka schodit z okna. Blonďák se naposled přitáhl k Vincentovi.
"Prosím, dej mi ještě jednu šanci! Vzpomeň si, co všechno jsem pro tebe udělal!"
"Cože!? Ty pro mě! Nikdy jsi pro mě nic neudělal, Sebastiane! Běž pryč!" rozlobil se Vincent a skopl Sebastiana z okna. Sebastian spadl do měkých mraků a okno se za ním zaklaplo.
"Ty budeš litovat, Vincente! Jednou se doopravdy naštvu... a... přestanu s tebou mluvit!" zařval na konec, vstal oprášil svůj světle modrý hábit a křídla od chuchvalců měkké vaty a pak si bílím hadříkem z kapsy, vyleštil svatozář. Naštvaně si jí nasadil nad hlavu a nechal jí se vznášet.
"Pche! Nějak jsem se z průšvihů vždycky vysoukal, proč by ne i teď? Mno, vlastně mě ještě nikdy nevydodili z ráje... ale nějak to dopadne," řekl si pro sebe a s rukama v kapsách vykročil k bráně.

Haku mezitím seděl v mracích a přemýšlel, co má dělat. Hrozně se bál zesinalých tváří pochodujících umrlců a nechtělo se mu se k nim přidat. Seděl a sledoval, jak fronta pomalu postupuje. V tom ho spatřil sedět ve vatě Sebastian.
Taková čistá dušička, ani mouchu by nezamáčkl naschvál, pomyslel si. V jedo ex-Andělské kebuli se zrodil dosti sobecký nápad, jak se z toho dostat, až mu svatozář nad hlavou zazářila jako žárovka. Přičapl si vedle sedícího Hakua.
"Ahojky!" pozdravil. Haku se vylekaně otočil.
"Eh... já... já..." začal koktat, ale Sebastian se jen usmál.
"To je dobrý, přišel jsem ti pomoct. Jsem tvůj A. S., Anděl Strážný," řekl co nejmileji, od narození to byl skvělý herec.
"Vážně? Já mám Strážného Anděla?" vyjekl radostně Haku.
Ty hloupé, důvěřivé pako, pomyslel si Sebastian.
"Ano a pomůžu ti se vrátit na zem a získat nové tělo," řekl ještě mileji. Haku se podivil.
"Nové tělo? Zpět na zem? Já myslel-" chtěl říct Haku, ale Sebastian mu dal prst na pusu.
"Tak nemysli. Já přece musím vědět líp, jak to tady v nebi chodí, ne?" řekl. Haku přitakal.
"Dobře, tak pojď," řekl Sebastian a odvedl Hakua na zem. Jak tohle může skončit?

"Tohle?" ukázal Sebastian.
"Ne," zakroutil hlavou Haku.
"Tohle?" znovu mávl rukou ex-Anděl.
"Taky ne," odvětil Haku.
"Ale tohle vypadá hodně jako ty," řekl Sebastian, a snažil se na sobě neznát vztek.
"Možná, ale není to ono," řekl Haku. Sebastian už chtěl začít nadávat, když Haku ukázal na další tělo. Vypadalo skoro úplně stejně jak on.
"To je ono," řekl, "to jsem já!" Sebastian vydechl, že už si Haku konečně vybral, a poprosil ho, aby chvíli počkal. Za chvíli osoba vešla do svého bytu a posadila se na kanape, když se přímo před ní oběvil sexy blonďák s křídli a obrovským stříbrným mečem v rukou. Meč měl hnědou rukojeť a mezi ní a ostřím velký železný kruh s křížem uprostřed. Vypadal opravdu majestátně...

"Už můžeš Haku!" zavolal Sebastian, když tělo zbavil duše. Haku vešel dovnitř a spatřil svou kopii sedět na kanapi s otevřenou pusou hledět do prázdna. Byla živá, bilo jí srdce, mozek fungoval, ale kromě něj tělo nic neovládalo. Byla to jenom živoucí schránka, člověk bez duše. Sebastian stál vedle s mečem na zádech, zubil se.
"Tadá!" doplnil atmosféru a ukázal oběma rukama na tělo. Tělo spadlo na zem.
"To... to je... zvláštní.." řekl Haku a vypadal trochu poděšeně. Sebastian znuděně přimouřil oči. Potom ho vzal za ramena a postavil vedle těla. Posadil i tělo, přemněnil se do baseballských šatů i s čepicí a slunečnímy brýlemi. Vzal meč, napřáhl se a párkrát se jako správný odpalvač pootočil na přípravu na odpal. Potom se ozvalo takovéto: "Tadadada-tadá! Ej!" a Sebastian pořádně praštil mečem do břicha Hakuovi duše a tím jí odpálil přímo do neobsazeného těla.
"Houmran!" zařval Sebastian a změnil oblečení zpět do světle modrého hábitu. Potom se na sebe podíval, zamračil se a přemněnil se do světle modrého trika a tmavě modrých jeansů.
"Hmm, křídel a svatozáře se zatím zbavovat nebudu," řekl si a podíval se na podlahu. Tam ležel Haku a nemohl se postavit, tohle tělo ho nechtělo přijmout, tak se jen svíjel a snažil se své nové nohy přimnět poslouchat. Sebastian ho postavil a pak ho plochou a neostrou stranou pořádně praštil do zad, až se Haku zapotácel.
"To musí dávat takovou perdu?!" naštval se Haku a v tu chvíli si uvědomil dvě věci. Za prvé ho tělo už poslouchá a ta druhá, o dost horší, má na rtech rtěnku. Sebastian se skrčenými zády a rukama v kapsách se začal smát.
"Mihehehe! Nejspíš ses převtělil do nějakého transvestity," řekl posmněšně, už si mohl dovolit říct Hakuovi cokoli, ten už by s tím nedovedl nic udělat. Haku se zamračil a odešel do koupelny, kde si rtěnku smyl. Sebastian samozřejmě moc dobře věděl, co Hakuovi předhodil, ale zas tak krutý nebyl... asi... Haku se za chvíli vrátil.
"I přes to ti Sebastiane moc děkuji, jsem rád, že mám nový život a můžu najít Zabuzu," řekl.
"Můžu pro tebe na oplátku něco udělat?" zeptal se mile.
"Jasně! Slíkni se," řekl Sebastian klidně a dál se na Hakua díval svýma modrýma očima a usmýval šibalským koutkem.
"C-Cože!?" vyprskl Haku, "vždyť si Anděl! Andělé jsou slušní a milí!"
"Andělé možná, ale já jsem ex-Anděl.. vlastně jsem nikdy úplný Anděl nebyl, moje matka byla čistokrevná, ale můj otec byl normální lidský násilník..." řekl klidně a podíval se znuděně z okna.
"Nebo spíš znásilník... rozhodně jsem se potatil," dodal s úsmněvem, "vlastně jsem rád mezek, sice jsem vyhnancem v obou zemích, ale zase mám oproti ostatním Andělům a Archandělům jednu lidskou věc," řekl a stoupl si. Haku dál tázavě koukal. V tom ti Sebastian rozepl poklopec a následně si částečně sundal kalhoty a vyhrnul triko.
"Důkaz, že jsem muž," řekl a stydlivě se zasmál. Haku se zatvářil, jako každej normální a SLUŠNEJ (Ano, schválně jsme to zvíraznili, protože to čte Malwína) člověk, před kterým se obnažíte, "ostatní vypadají jako Keni od Barbie, aspoň v tomhle oboru mám navrch."
"Eh... eh... ale... já jsem kluk!" zakřičel Haku na celé okolí. Sebastian se zasmál.
"Psychicky možná, ale fyzicky..." řekl tak jako mimochodem. Haku zbledl, pomalu, velmi pomalu se podíval do slipů... tedy vlastně kalhotek a dostal barvu Sebastianova pláště.
"NÉÉÉÉÉÉ!"

Jak víte umřeli dva a tak na opačné straně nebe...
"He? Kde to ku*va jsem?" ozvalo se ve tmě a ozvěna několikrát zopakovala posledí slovo. Zabuza stál v naprosté tmě, neviděl si ani na špičku nosu. V tom temnotu prořízl světelný paprsek a oslepil Zabuzovy oči. Když znovu zaostřil uviděl dvě postavy s blanitýmy křídly, vekýmy zatočenýmy rohy a ocasy. Postavy otevřely obrovskou masivní bránu a ukázaly Zabuzovy cestu. Ten chvíli koukal a potom vykročil vpřed. Ocitl se na malém balkóně, jestli se tomu tak dalo říkat, ze kterého vyděl do obrovsé jeskyně, osvětlené pekelným ohněm. Měl výborný výhled na duše spalující se v lávových řekách, které se i přes kopance ďáblů snažili dostat ven, na další nešťastníky zapletené do obrovských ozubených kol, na dozorce s kopyty a trojzubcy, kterýmy popoháněli mrtvé.
"To je... to je... peklo!" řekl, až se zapotil. V tom ho neurvale a bezohledně strčil jeden z dozorců do zad a odvedl ho do obrovské budovy plné malých místnůstek se stoly a plna papírovaní. Přivedl jí do jedné kanceláře a posadil před dalšího Ďábla, vlastně spíš Ďáblici. Měla červené vlasy, hnědé zakroucené rohy, šedou pleť a pásek s železným satanistickým znakem okolo krku. Ihned si všiml jejích žlutých očí, které i přesto že byli hadí, nebyly zlé. Ďáblice se na něj podívala přes bezoboučkové brýle a vytáhla obsáhlý stoh papírů.
"Uf! To je peklo! Nesnáším papírování," povzdechla a podepsala první papír. Potom se na Zabuzu podívala těma žlutýma očima.
"Zabuza Momoči?" zeptala se ospale. Zabuza zakýval.
"Mále hodně černý rejstřík..." začala pozvolna. Zabuza vyskočil ze židle.
"Co se tu děje!" zařval naštvaně. Stráž ho praštila trojzubcem do hlavy a násilím ho posadila.
"Klid, Pane Zabuzo. Jsem Sukuba, jmenuji se Anna. Potřebuj s vámi probrat pár osobních věcí," řekla a pokynula stráži, aby odešla. Když stáž zaklapkla zašupovací dveře a Sukuba Anna se ujistila, že není v doslechu, vrhla se k Zabuzovi.
"Prosím Vás, Pane Zabuzo! Potřebuji se dostat pryč! Nesnáším to tu! Prosím, moc Vás prosím, poslouchejte! Pomůžu Vám odsud, ale vezmete mě sebou, ano?" řekla zoufale. Zabuzu to překvapilo.
"Mno, já..." chtěl něco říct, ale Anna ho přemluvila a vysvětlilamu, co má dělat.

"Vzduch je čistý," oznámil Zabuza a vyšli společně s Annou ven. Držela ho zezadu za svázané ruce. Zabuza si pomyslel, že je vážně klikař, a dál se procházel okolo Dozorců s bičemi a trojzubci.
Zabuza byl v pohodě, zatímco Anna se celá potila, byla to slabá povaha s (na svou práci až příliž) dobrým srdcem. Její matka byla člověk, nechala se obelhat Ďáblem, který jí za její pannenství dal krásu. Když však matka umřela hned po porodu, propadlo dítě peklu. Stejně jako Sebastian měla pohlaví, ale byla stydlivá, hodná a důvěřivá. Když procházeli okolo brány...
"Hej! Ty tam!" ozval se jeden z dozorců. Anně se div nezastavilo srdce. Dozorce k ní přišel a zkontroloval jí.
"Anno? Proč máš sebou toho smrtelníka?!" řekl Dozorce. Anna roztřesenou rukou vyndala z kapsy papírek.
"M-m-mám povolení," řekla a pomalu vykročila dál.
"Ale... ten papír je prázdný," řekl Dozorce, ale když vzhlédl, spatřil jí už u brány. Než stačil spustit poplach, proskočila Anna se Zabuzem protálem do světa smrtelníků.

"ÁÁ!" Rozeznělo se lesem. Zabuza se rozhlížel, ležel v jámě a do obličeje mu padala hlína. Vstal a rozhlídl se, když mu cosi chytilo ruku. Trhnutím se otočil a uviděl Annu, jak mu pomáhá z díry.
"Nestalo se Vám nic, Pane Zabuzo?" zeptala se ustaraně a vytáhla ho ven. Zabuza se rozhlížel, když spatřil náhrobek se svým jménem.
"Ahá! Už to chápu!" řekl a praštil se do čela. Sukuba se usmála.
"Musíme jít, za chvíli se jsem nahrnou nohsledi," řekla a odvedla Zabuzu do lesa...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama