Frienship Stronger than Hate...?

2. června 2009 v 3:31 | Ankoku - 2008-02-09 - jsou to 4 díly, nenapsala pokračování od 1. 3. 2008 |  F

Seděl na kraji obrovského srázu svažujícího se do rokle. Jemný vítr který rozhýbal nahnědlé listy kolem něj si pohrával i s jeho černými vlasy. Všude bylo ticho... Takové ticho, že když nešustily


listy bylo slyšet když některý z nich dopadl na zem. Jemně se usmál... Vzpomínky... Snažil se to zastavit, zatřasl hlavou a jeho mysl se opět vyčistila... Byl oblečený do černého oblečení a svojí katanu co před chvíli pevně svíral... uvolnil. Bylo už pozdě v noci, ale na tom nezáleželo, jemu ne. Nevydal ani hlásku... Jen upřeně sledoval jedno místo veprostřed rokle... Tady to bude... Tady se to stane. Vzpomínky... Přátelství... "Ne" potichu vydechl a chytil se za hlavu. Vyslovil pár slov do temnoty... Natáhl ruku a nechal si do ní spadnout lístek. Jemně ho svýmy prsty přejel a silně do něj foukl. Chvíli pozoroval jak lístek mizí v hlubinách rokle pak se narovnal a zle se usmál. "Konečně se dočkám... čekal jsem na to celou dobu..." Chrčivě se pousmál. Ze stínů noci se za ním ozval hlas. "Ano Sasuke...Taky se těším..."Sasuke se otočil a mírně se pouklonil. "Lorde Orochimaru..." Orochimaru se usmál. Byl opřený o strom a na jeho bledou pleť svítila zář měsíce. Mírně vycenil zuby... "Ale no tak Sasuke... Nech těch formalit... Zítra je tvůj den a pak budeš mít vše... Až budeme mít démona devítíocasé lišky splním ti všecko co si budeš přát..." Sasuke se pousmál... "Ano... devítiocasá liška... Ten nejsilnější démon ze všech... Naruto" Vyslovením tohodle jména na Sasukem byla poznat nervozita a nejistota. Orochimaru si toho okamžitě všimnul... "Sasuke nezapomeň... Naruto už neni přítel... Zradil tě a ty to víš..." "Ano jistě, lorde Orochimaru, ale proč mě hledá? Nechce..." Orochimara posedl vztek... "Ne Sasuke... Přemýšlej... Takovou dobu tě nešel hledat až teď kdy je silnější a umí svého démona ovládat... Tě chce zabít... " Orochimaru se uklidnil a poklekl dolu k Sasukemu... Jemně ho pohladil svojí rukou po tváři a Sasukem projel chlad. "Neboj mladý Uchiho... Bude to sice těžký boj, ale neni pochyb že ty to právě vyhraješ a pak..." Sasuke se napřímil a zazářili mu oči zlobou... Tak silnou zlobou..."Řeknete mi to? Řeknete mi kde je když zabiju Naruta?" Orochimaru zaváhal ale usmál se... "Ano Sasuke... Potom ti řeknu kde je tvůj bratr..."

"Sakuro!!! Sakuro pojď něco sníst..." Zařval Naruto který do sebe právě cpal čerstvě grilovanou rybu. Seděli u rozdělaného táboráku v ústí rokle... Naruto, Sai a jejich nový Sensei, který dočasně vystřídal Kakashiho. Všichni si mezi sebou povídali, nevládla žádná napjatá atmosféra i přez to, že všichni věděli co se stane. Všichni věděli že je lepší o tom zatim nemluvit... Je potřeba zachovat klid... Jenom Sakura nedokázala sdílet jakoukoli zábavu nebo alespoň pokusy o ní. Seděla o kus dál ode všech, aby slyšela co nejmíň... Vzpomínky... Stekla jí slza po tváři. Sakura jí nesetřela... Nesnažila se to zastavit. Věděla, že to nemá cenu... Nemá se za co stydět. Pousmála se tak bolestivým způsobem, že se jí spustili další slzy. "Sasuke proč?" Zašeptala... Držela svoji krátkou bojovou dýku - kunaii kterou silně stiskla... Začala kreslit do hlíny před sebou. Vždycky nakreslila něco a hned to smazala aby mohla nakreslit dalsí obrázek. Znak listové vesnice... usmála se... Znak vesnice zvuku... Naštvala se a zabodla dýku přeně do nakreslené noty. "Orochimaru" Tiše procedila mezi zuby a začali jí stékat další slzy po tváři... "Až tě potkám... " Vydechla... Věděla že to nemělo cenu ona proti němu nic nezmůže... A asi ani nezmůže nic proti Sasukemu rozhodnutí... Tak moc se bála. Už zítra... Vzpomínky... Přátelství... Začala kreslit malé srdce do hlíny chvíli na něj koukala a pak se začala potichu smát... Slzy a beznaděj se mísily s potichým smíchem... "Jak malá..." Slzy začali padat na obrysy srdce před ní. okamžitě ho smazala... Kolem ní proleťel lístek. Všimla si ho a sledovala ho. Vyletěl o kus výše pak se otočil a ve spirálách jí dopadl přímo do nastavené ruky. Přejela po něm prstem a jemně jí Píchlo v srdci. Jako by... Zase na něj musela myslet... "Sakuro! Sakuro no tak...! Máme tady Ryby... a Dokonce méme instantní rámen! Tomu nemůžeš odolat!" Naruto za volal zvedl se a běžel k Sakuře. Ani se neotočila. Položil jí ruku na rameno... "Sakuro..." Sakura vzdychla... "Naruto děkuju, ale nemám hlad... " Naruto sklopil hlavu... "Udělám všechno aby to bylo jako dřív" Podívala se na něj a bolestně se usmála... "To já taky Naruto... Děkuju" Poplácal jí po rameni a odešel k ostatním. Sakura se podívala na lístek který svírala v ruce, natáhla ruku a foukla do něj... Lístek se zvedl a zmizel někde kousek za ní...
"Naruto? Co se děje Sakuře?" Zeptal se Sai. Ten seděl u ohně a neustále si kreslil různé obrázky, které po nakreslení utekly z jeho papíru někam do tmy... "Aaale... To bys nepochopil..." Sai se usmál... "Naruto... vaše věci už chápu víc jak dřív... Už mám nějaké emoce..." Naruto se usmál..."Já Vím Sai... Je to... kvůli Sasukemu... ehm... Náš tým... Bylo to... Hele nebudem se o tom bavit ok? Až to skončí můžu ti o tom víc říct... je lepší nevědět... Sai jednu věc ale musíš vědět. My se Saskurou uděláme víc než je v našich silách abysme zachránili Sasukeho a ty nám musíš pomoct... " Sai na Naruta upřeně koukal... Pak opatrně přikývl... Kolem nich proletěl lístek, oba si ho všimli... Pomalými krouživými pohyby poletoval kolem nich... Nakonec spadl do ohně. Pohltily ho plameny... Bylo vidět pár rudých až krvavých jisker... Všechno utichlo... Potom už nemluvil nikdo...

Friendship Stronger than Hate...? 2 - Ankoku - 2008-02-17

Když druhý den ráno Sakura vstala, strašně jí pálily oči. "Ach jo... co jsem to..." A pak si to uvědomila... uplně zapomněla kde je a teď když si vzpoměla chtělo se jí brečet. "ty krávo blbá..." řekla si potichu. Pořád se nemohla zbavit pocitu, že je jako malá... Jako dřív. Uvědomila si, že řvát na Sasukeho byla chyba. Tehdy když jí opouštěl... Když opouštěl všechny...Nic nepomohlo... Ale měla být aspoň klidnější, takhle to udělala ještě horší. Nedokázala si představit co si o ní Sasuke tehdy myslel a jestli to s tim že je otravná myslel vážně nebo ne a řekl jí to aby s nim nešla. Aby jí ochránil. "Blbost" pomyslela si. "Nikdy mě nebral jinak než bláznivě zamilovanou pipku kterou nemá cenu řešit, maximálně ještě týmovou partnerku, ale nic víc... Ostatně se mu nedivim" Sakura se za sebe styděla, protože když si uvědomila co dělala dřív, nechtěla tomu uvěřit. "No co... co bylo bylo... Musim ho najít." Zvedla se a podívala se směrem k ohništi kde spal Naruto a ostatní. Nebyl tam ale nikdo. Sakura ztuhla, ale pomalu se došourala k bývalému ohništi. Nevydala ani hlásku a doufala, že se nestalo to, co si myslela. Pomalu prošla kolem ohniště když uviděla kus papíru zatežkaný kamenem. "Ty pitomej, malej..." zašeptala rozzuřeně Sakura. Vyplnily se její obavy... Z očí jí vytryskly slzy zoufalství a vzteku. Ani se jí nechtělo ten papír brát do ruky, protože věděla co tam je. Otevřela dopis a zoufale si ho přečetla. "Sakuro, Je mi to líto, ale nemohl sem tě vzít sebou... Vím jakou bolestí právě..." Sakura to ani nedočetla, zmačkala dopis a rozcupovala ho na stovky kousků. "Do p***le... Do háje, Naruto ty pitomče jak si mohl..." Pak si uvědomila že je tam ještě jeden papír... Sehla se a nejistě ho rozbalila... Byla to mapa... uklidnila se a pousmála se... "Děkuju Yamato"... "Zase jenom dělám scény..."
Naruto a Yamato stáli před kamennou bránou do které vstoupili Orochimaru a Kabuto. Sai se přez noc někam vypařil. "Ten blbec... Hlavně že slíbil, že nám pomůže..." Nadával v duchu Naruto když jeho mysl opět zamířila k němu... Pak pomyslel, na Sakuru. "Udělal sem dobře??" pak promluvil Yamato jako kdyby Narutovi četl myšlenky... "Naruto nevím jestli si udělal dobře že si jí nechal za námi... Ona v tomhle hraje velkou roli nemám pravdu?" Naruto si povzdech... "Hmm... Bude to lepší... Buvhví jestli by naspustila nejakou scenu..." Yamato se na něj obořil... "Ona už není taková jak ty myslíš Naruto... Nebuď sobec..." "Hmm" dodal potichu Naruto... "Takže porazíme Orochimara a přivedeme Sasukeho zpět jenom my dva...?" Naruto byl chvíli zticha, ale pak se drze ozval... "Nechte to na Mě Yamato... Já vim co dělám... Přivedem ho domů... Já budu Hokage a on..." Yamato se zašklebil... "On co...? Naruto... do vesnice Sasuke zpátky nemůže..." Naruto znervoznil... "To je jedno... Nechte mě bejt... Dem tam a uděláme to... jasný...?" Yamato přikývl a přichystal se udělat jutsu kterým se dostanou dovnitř..."
Sakura si přivázala váček s kunaiemi a shurikeny k noze a chystala se vyrazit. Rozhlídla se kolem a koukla se na mapu. Jemně se pousmála, klekla si k zemi a přitiskla ucho k zemi... Čekala 2 minuty... Pak 5... až to nakonec cítila... "Už sou tam... To je signál..."
Sasuke seděl sám v místnosti a nevzdal ani hlásku... Slyšel Jak někde tak o dva pokoje dál hlasitě konverzují Kabuto a Orochimaru... Ale to nebylo všechno... Taky slyšel jiný hlas... Nikdy ho neslyšel, ale nechtěl se u toho dlouho zdržovat tak se se snažil neposlouchat jejich rozhovor... Zajímalo ho něco jiného... Konečně to slyšel... Tichounká rána kterou by jen tak nikdo neslyšel, pokud se zrovna nesoustředí. Je to technika Ninjů... Sasuke se škodolibě usmál... Pak se zamyslel... "Nebudu to řikat Orochimarovi... Je to jen na mě"

Friendship Stronger than Hate...? 3 Ankoku - 2008-02-22

"Yamato-sensei...?" Zeptal se Naruto když oba kráčeli chodbou která vypadala jako kdyby neměla konce. "Hmm..?" "Myslím, že jsme tady... Cítím to... cítím Sasukeho" Yamato přikývl a zamračil se... "Já zase Saie" Oba se zastavili a Naruto přitiskl ucho ke zdi. Netušil co si myslel že uslyší, ale prostě to udělal. Zeď byla z pevného materiálu takže skrz ní uslyšel v dálce jakési škrábání. "Hmm to mi moc nepomůže... Sakra..." Naruto se odlepil ode zdi, svěsil ramena a celkem beznadějně dodal "Yamato... tušíte kam máme jít...?" Yamato nic neřekl, zakroutil hlavou a koukal na ornamenty na zdi. Naruto vzdechl. "Tak nezbejvá nic jinýho než dojít nakonec téhle chodby... Jestli nějakej je..."
Sakura celou cestu běžela takže ke skále dorazila poměrně brzo... Když se podívala na menší díru ve skále, zamrazilo jí. "Takže už se dostali dovnitř... Zajímalo by mě jestli... Ne... musim tam dojít včas" Ještě chvíli koukala na skálu před sebou pak vzala do ruky kunai který pevně sevřela a vběhla dovnitř.
"Tohle nejde... je to pořád to a samý... Už deme takovou dobu... určitě je tady nějakej tajnej průchod a my tu budem pořád chodit dokola... k***a..." Naruto těžce oddychoval a už nezakrýval, že už na něj přichází panika. "Naruto... klid... Někde tu jsou a my je najdeme... Protentokrát se drž u zdi ok...?" Naruto přikývl a oba se znovu vydali na nekonečnou cestu.
Sai seděl v prázdném pokoji a kreslil si... Natvořil nic konkrétního, ale prostě si tvořil obrázky... Kreslil ryby, koně, lidi, listy... a všechno co nakreslil oživlo, uteklo z papíru a zmizelo v prázdnotě. Sai se přitom všem usmíval... Ale ne jako vždy... Byla na něm vidět skutečná radost... emoce... Byl si jistý že mu to vyjde...
Sakura šla stejnou cestou jako Naruto a Yamato. Měla sundané boty které nechala u vchodu aby nadělala co nejmíň zvuku... Šla podél stěny a pozorně sledovala každý kousek zdi... Chtěla najít jinou cestu než Naruto... Ona věděla kudy Naruto a Yamato šli... Stačilo se pozorně zaposlouchat a byli slyšet jejich kroky... Bylo takové ticho... A právě proto si Sakura boty sundala. Šla dál podél stěny až narazila na malý výčnělek ze zdi... Okamžitě zbystřila a za ten výčnělek zatáhla. Ten se malinko vysunul a Sakura již věděla co to je. Našla skrytou kliku a podle kroků z dálky věděla že Naruto ani Yamato si jí nevšimli. Třikrát pootočila klikou a dveře které normálně nejsou vidět se začali pomalu otevírat.
"AAA Yamato- sensei tohle nemá cenu..." Vydrásal ze sebe celkem hlasitě Naruto... Yamato vzdychl.. "Naruto mlč..." Zašeptal. "Uvědom si že je tady všechno slyšet" Naruto ale neposlouchal a pomalu ho dostávala panika... Yamato si toho všiml a snažil se ho uklidnit... "Tak dost... Teď už vážně něco najdem... támhle... Přesně táámhle na konci chodby..." Naštvaně šeptal Naruto a ukazoval do temnoty před sebou... Yamato koukal do zdi a hledal něco... cokoli... "Nevim co čekáš že tam bude Naruto... Myslíš že se ze stínu vynoří tvůj kamarád...? heh" Yamato mluvil klidně ale z jeho slov bylo poznat, že kdyby tu nebyl Sai tak už je dávno na cestě zpátky. "Mě je to jedno... Ať už tam bude konec chodby nebo něco jinýho prostě to tam bude... Nezáleží na tom co... Něco tam musí bejt nebo už se zbláznim..." Yamato vzdechl, ale to už se Naruto vydal na cestu...
Sakura pomalu vstoupila do pokoje... Nebyl to moc velký pokoj... Byla v něm jedna postel, noční stolek a jeden větší stůl... Nikdo v něm ale nebyl. Sakura popošla k posteli a zadívala se dopředu... Všimla si něčeho... Jakýsi střípek vykoouslý v realitě... Zatřásla hlavou a koukla se zpátky na postel... Koukala na jedno místo na posteli, ale nevěděla proč... Píchlo jí u srdce... "Ach jo... Proč...?" Začala šeptat do prázdnoty a přitom koukala pořád na jedno to místo... "Všechno to mělo dopadnout dobře... Jako v pohádce... Dobře možná bych se k tobě nikdy nedostala tak blízko jak bych chtěla, ale aspoň kdybys byl doma..." Sakura vzdychla... "Kvůli tobě už ani nevim co láska znamená... Ani jedno obejmutí... Ani jeden úsměv..." Sakuře se chtělo brečet ale potlačila to... Odtrhla oči od postele a zadívala se na stůl kde spatřila jeden předmět. Pomalu přišla ke stolu a vzala ho do ruky. Byla to páska Konohy... Přeškrtlá páska Konohy... "Chybějící Ninja..." zašeptala potichu... Přitiskla si pásku k srdci a zavřela oči... "Já tě najdu..." Zašeptala s pohledem směřujícím k posteli a s páskou v ruce vyšla z místnosti... Věděla že když našla jednu skrytou kliku ostatní se jí ukážou samy a nebude to žádný problém... snad ho najde dřív než Naruto...
Sasuke seděl na posteli malého pokoje s nočním stolkem a větším stolem... Zaslechl vytahování kliky. Udělal pár znamení, zašeptal něco do svých dlaní a svá slova vyfoukl pryč. Kolem se rozvířil bílý prach který zaplnil celou místnost a hned poté se rozplynul jako by nikdy nebyl... Sasuke se usmál. Sice z chodby předtím neslyšel žádné kroky, ale klika už se otáčela... Dveře se pomalu otevřely a dovnitř vešla nejistými kroky Sakura... Ovšem ne nikdo jiný... jak Sasuke očekával... Sakura za sebou zabouchla dveře a rozhlídla se po místnosti. "Funguje to" Pomyslel si s radostí Sasuke... Sakura ho nemohla vidět protože seslal jutsu které pokroutilo realitu a před Sakurou vytvářelo falešný obraz. Sakura pak udělala něco co nečekal... Podívala se mu přímo do očí. "Vidí mě...? To přece nejde..." Sasuke sebou lehce cukl ale nemohl se hýbat ani mluvit nebo by byl prozrazen. "Ach jo... Proč?" Zašeptala Sakura která koukala do očí Sasukemu. Sasuke si uvědomil, že nebyl spatřen... Možná jenom něco vycítila... "hmm zvláštní..." Sakura ještě chvíli povídala... "...dobře možná bych se k tobě nikdy nedostala tak blízko jak bych chtěla, ale aspoň kdybys byl doma..." Sasukeho zamrazilo v zádech... Mluvila k němu, ale vlastně pro sebe... Tohle by neměl slyšet... "...ani jeden úsměv..." Sakura skončila a Sasuke se bolestně usmál... "Nechápeš to... Nikdo to nechápe..." Sklopil hlavu... Tohle opravdu neměl slyšet... Nebo ano...? Viděl Sakuru jak se k němu otáčí zády a míří ke stolu... Cítil v Sakuře sílu... Sílu, odhodlanost a lásku... Koukl se na ní s malým obdivem ale ten pocit zahnal hned pryč... Pomyslel na Itachiho a jeho srdce se rychle proměnilo... "Najdu tě..." Šeptala Sakura s posledním pohledem na Sasukeho... Sasuke se zlostně usmál a sledoval Sakuru jak odchází i s jeho páskou... když se zabouchly dveře odvolal jutsu... Zhluboka se nadechl... "Jenom další překážka..." Konečně promluvil potichu Sasuke... Pak se zvedl z postele a usmál se... "Naruto... Je čas tě najít...."

PS: Já vim že to má velkou podobnost s tim co se tedka v shippudenu deje, ale jenom to chci propojit... Neopisuju jenom co je v serialu... jenom to tam obcas strcim tak dyztak me omluvte... jinak další díl jestli chcete už je skoro hotovej:) Zdar Ninjové...

Friendship Stronger than Hate...? 4 - Ankoku - 2008-03-01

"AAAAAA" Zařval najednou při cestě Naruto... Yamato se lekl a chtěl Naruta praštit, ale pak si to rozmyslel... "Ty blbečku co to..." Naruta již dostihla panika... "AAA dost... Nikam dál nejdu... Vidíte tu značku?? Vidíte tadytu značku na zdi...? No tak tu sem už před hodně dlouhou dobu udělal... Chápete to...? Chodíme pořád dokola... není tu pořádný světlo..." Naruto spadnul na kolena a těžce oddechoval... Yamato se pokoušel zůstat klidný. "Hmm... To je ovšem pěkný no... Museli sme něco přejít..." Naruto se zvedl a Yamato viděl jak mu planou oči... "Hey naruto... Klídek jasný..?" Naruto ale jako kdyby ho neslyšel... "Přišel sem pro Sasukeho... a taky s nim odejdu..." Naruto se narovnal a zařval... Yamato na něj jen zděšeně koukal, ale pak se uklidnil a zamračil se... "Když to musí být..." vzdechl a vyndal z kapsy shurikeny... "SASUKEEE.... Sasukeee...." Řval Naruto a dal se do běhu... Yamato se krokem vydal za ním a sledoval každé místo ve zdi...
"Sasukeee" Sakura sebou cukla když slyšela ten známý hlas řvát to jméno... Byla zrovna v nějakém z dalších nekonečno pokojů a i když každý vypadal uplně stejně a nikdo v něm nebyl, cítila naději... "To ne... Naruto jenom to ne..." Sakura pokaždé když vešla do pokoje zavřela dveře... Už jí napadlo které jutsu je sesláno na toto místo... Naruta to v jednom bodě vrací zase zpátky a zpátky do té doby než najde jednu z tajných klik... Kdyby nechala otevřeno... Našli by jí... Strašně se bála co se stane až Naruto uvidí Sasukeho... když si vzpoměla na to co se stalo před pár dny... Ta liška... Mohl by všechny zabít a obvzlášť když neví jaký Sasuke teďka je... a podle toho že je na tomhle místě to nebude moc dobré... Chtěla ho najít první... Z dálky na chodbě slyšela někoho běžet. "Sasukeee.." Ozvalo se těsně vedle dveří... "Naruto... ty pitomče..." Řekla si pro sebe Sakura i když nevěděla jestli ho náhodou nechápe... Zvuky kroků už odezněly a tak Sakura pomalu vešla na chodbu... Najednou jí někdo chytl za paži a vtáhl zpět do pokoje... Zavřel dveře a koukal na ní se strachem a lehkou panikou v očích... "Yamato...?" Zašeptala polekaně Sakura... Yamato se beznadějně usmál... "Sakuro... tys to našla... našla si tajné dveře..."
Sasuke stál přede dveřmi svého pokoje a usmíval se... Taky slyšel z dálky někoho běžet... "Sasukeeeeeeeeeee" Naruto běžel někde kousek vedle dveří, ale za chvíli byl pryč... Sasuke se zasmál... "Pitomec jako vždy Naruto..." Sasuke ještě chvíli koukal na dveře a poslouchal Naruta jak panikaří, pak se otočil a přišel ke zdi na druhé straně. Byly tam skryté dveře... Sasuke opět zašeptal něco do svých dlaní, udělal znamení a dotkl se kliky která se rozzářila červenou září... Zatáhl za ní a otevřel dveře za kterými byly velmi prudké schody nahoru. Sasuke za chvíli vyšel ven na čerstvý vzduch... Zhluboka se nadechl... "Itachi..." Vybavil si v hlavě bratrovu tvář a vstoupila do něj silná nenávist... Ta nenávist Sasukeho prožírala a mučila... Díky ní viděl věci zastřené a nechtěl nic přijímat... O nikoho se nezajímal když si vzpomněl na Itachiho... Nikoho neposlouchal a na nic nemyslel... Zajímal ho jenoM Itachi a překážky které mu stojí v cestě... Začal se Hodně nahlas zvrhle smát a koukal na jedno místo před sebou... přímo před ním byli podzemní chodby kde byli všichni jeho přátelé... Sasuke se přestal smát a začal křičet... udělal znamení a na ruce se mu objevil malý záblesk... Sasuke byl spokojený... Blesky rostly a nakonec v rukách držel obrovskou kouli z blesků. Rozběhl se a řval ještě víc... Když cítil naplnění síly přestal řvát a na maličký okamžik se usmál.... Pak zavřel oči... "CHIDORII...." Jeho hlas rozezněl celou roklí a před ním se vytvořila obrovskou díra v zemi...
Sakura a Yamato Byli každý na jiném konci pokoje a zkoumali každý kousek ve zdi... V dálce byl slyšet Naruto... Sakura vzdychla... "Za chvíli to přijde co...?" Yamato se na ní otočil a usmál se... "Neboj... všechno bude ok..." Sakura mu úsměv oplatila... "Hmm... jako v pohádce... Happy end bysme si možná zasloužili..." Yamato se začal smát a tím uvolnil atmosféru... "Jo Sakuro taky myslím... Dočkáš se... Vždycky je nějaký Happy end..." "Sasukeeeeeeeeee" Naruto řval někde pěknou dálku odsud... Sakura se zamračila... "Děkuju Yamato... Díky že jste se o nás tak staral..." Yamato sklopil oči... "Bohužel sem neudělal všechno..." "Co tím myslíte?" Zeptala se Sakura. "Hmm... Sai dneska v noci odešel... A velmi jistě vim že je taky tady..." Sakura se zarazila... "To je mi líto..." Yamato se usmál... "Nemusí... ale děkuju..." Najednou se někde z chodby ozvala obrovská rána... Yamato a Sakura sebou cukli a koukali na dveře. Pak bylo uplné ticho... Ani Naruto už nebyl slyšet... Sakura ztežka polkla. "Sasuke..." Zašeptala... "Musíš jít..." Dodal Yamato. "Vy nejdete?" Yamato zakroutil hlavou a usmál se... "Promiň... Ale nejdu... Podívám se jestli tu někde něco nenajdu..." Přišel k Sakuře, udělal znamení a seslal na ní ochranné jutsu... "Děkuju..."Dodala Sakura a vyrazila... Mrazilo jí v zádech z toho strašného ticha. V chodbě ucítila závan větru... Muselo to být silné jutsu... "Chidori...?" Sakura se rozeběhla za směrem odkud vanul vítr... z očí jí stekla jedna slza...
Když Sai slyšel tu obrovskou ránu usmál se... Pomalu se zvedl ze židle, sbalil všechny svitky a vyšel z pokoje. Všude bylo ticho... ale když se zaposlouchal slyšel někoho běžet... před ním bylo vidět světlo... "Hmm asi dost silné jutsu... Už sem blízko..." Sai se zamračil a rozeběhl se směrem ke světlu...
Sakura už před sebou viděla oslepující světlo a za sebou v dálce slyšela křičícího Naruta. Přidala do běhu... Bála se... Tak moc se bála... Její plán nevyšel...
Sasuke stál na okraji obrovské díry a sledoval co se bude dít... Věděl že to brzo přijde... Zamrazilo ho v zádech, ale snažil se to potlačit... Jako první uviděl Sakuru... "Ta síla..." Sasuke zaváhal, ale jenom na tak malý okamžik, že to bylo jedno... Opět myslel na Itachiho... Bolelo ho srdce když si vzpomněl na své rodiče jak je viděl naposledy... Mrtvé u nohou jeho staršího bratra... Jeho srdce ztvrdlo... Koukal na Sakuru pod sebou která si ho nevšimla... jenom koukala před sebe... Jako druhý se naproti Sakuře objevil kluk, kterého nikdy v životě neviděl... A měl z něj hodně divný pocit...
Sakura se zastavila když vběhla do malé rokle a těžce oddychovala... Pak zvedla oči a spatřila Saie který taky právě přiběhl, ale z druhé strany... "Ty hajzle...." Řikala si v duchu, ale na Saie jenom koukala a nic neřikala... Stejně tak jako on... Jeho oči byli opět bezcitné a na Sakuru Sai hleděl téměř Pobaveným pohledem. V Sakuře to probudilo zlost, která se jí odrážela v očích... Za Sakurou přiběhl ohromnou rychlostí Naruto... Sakura se otočila a koukala na něj pohledem který mu řekl vše... "Sakuro...? Co tu ehm..." Sakuře se chtělo opět brečet, ale vydržela to... radši odvrátila oči... Nic... "Kde je Sasuke...?" Řikala si v duchu beznadějně Sakura... Kdyby věděla že Sasuke to všechno sleduje sezhora... Zatnul ruku v pěst a konečně promluvil...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama