Klidní a Hodní 001(a)

26. května 2009 v 18:01 | RanDaal - 2009-04-29 |  K
Část 1 - První
Byla půlnoc. V dáli zahoukala sova a hraboši si klestili cestu za potravou. Měsíc byl velký,... obrovský.
Většina lidí nejspíš spala - co také dělat v noci?


Ne tak Yuki, která právě spočítala tržbu, trochu poklidila a připravila stoly na další den v podniku, kde pracovala. Když to všechno udělala, vyšla ven na čerstvý noční vzduch. Po celém dni, kdy byla zavřená v tom smradu, to byl extatický pocit. Zavřela za sebou těžké vchodové dveře, které už něco pamatovaly, zamkla je a vydala se k domovu. Měla to deset minut klidné chůze a cestou v duchu přebírala dnešní den. Byl v podstatě stejný, jako všechny, které trávila v práci. Nudný a se spoustou nepříjemných lidí, kteří nechtěli snad nic jiného, než ji okrást a nebo si "sáhnout". Prasata. Prasata a zloději. Yuki měla příliš jemnou duši, která nebyla stavěná pro tento svět - svět nenávisti a práva silnějšího - bohatšího. Povzdechla si a noční chlad jí nahnal husí kůži - zastavila se. Přísahala by, že teď něco zaslechla. Přestala na chvíli dýchat a zaposlouchala se do nočního ticha. Jediné, co rušilo klid noci, byl tep jejího srdce. Ale ticho vládlo této noci pevnou rukou. Asi se mi něco zdálo, řekla si v duchu a pokračovala v cestě. Přicházela na konec ulice, za jejímž rohem bydlela. Už jen pár metrů - řekla si a samou radostí přidala do kroku. Konečně - vytáhla klíč a zasunula ho do zámku. Charakteristický zvuk odemykaného zámku narušil všudypřítomné ticho. Kdyby se neozval - kdyby odemkla o pár vteřin dřív, či později... možná by něco zaslechla. Něco, co by ji varovalo.
Dveře se s lehkým zaskřípáním otevřely a vpustily tak dovnitř něco z vlahého venkovního vzduchu. Vešla dál a zavřela za sebou. Nezamkla - ne hned. Druhá její chyba dnešního večera.
V první chvíli při pohledu na pohovku nezaváhala a s myšlenkou - jen nachvilku, na chviličku - sebou na ni praštila. Jako by někdo otočil vypínačem na Off, zvrátila hlavu a oddávala se tomu, že teď "nic nemusí". Bylo to tak příjemné, že na chvíli zapomněla na všechny starosti. Po nějaké chvíli se trochu nemotorně narovnala a posadila. S úlekem si uvědomila, že je ještě odemčeno. Došla ke dveřím a zamkla. Líně se protáhla a pomalu se šourala do koupelny. Začala se svlékat a chystat na koupel. Po celém dni v práci to potřebovala snad víc než spánek.
Poslední zbytky oblečení se již válí na zemi a Yuki leží ve vaně plné pěny a naplno se oddává relaxaci. Opět je ticho, které narušuje jen systematicky odkapávající kohoutek. Yuki ponořila hlavu do vody a na chvíli tak zůstala. Když se vynořila, voda ji nachvíli zalehla uši. Na chvíli. Kéž by napořád.
"Ahoj, kočičko..." Ten hlas znala a nebyl to přítel. Dostala strach. Byl to ten, co ji dnes otravoval v práci. Ten... hnusák. Byl odpornej, ale měl peníze a ty mu dovolovaly mít vše. A on chtěl ji. Otočila poděšeně hlavu a viděla jak stojí u dveří do koupelny. Vypadal snad ještě hůř, než když ho viděla naposledy. Co tu chce? Snad... snad... ne! To přeci nemůže!
"Já můžu všechno," jako by četl její myšlenky. "A chci tebe, kočičko... ty to víš. Budeš hodná holka, viď že jo?" Přiložil pravou pěst do levé dlaně a odkapávání kohoutku narušilo hlasité prokřupnutí klubů. Měla strach, strach jaký nikdy nepoznala a jakému by se při vyprávění smála. Chvěla se a chtěla křičet. Ale nemohla. Něco v krku tomu bránilo. Nešlo to. Vehnaly se jí slzy do očí
"Jdi pryč... prosím...," nevěděla co má dělat, byla nahá a on se na ni mlsně díval. Neměla šanci. Muž si přejel ukazovákem po rtech a usmál se na ni. A vykročil blíž.
"Ty jsi mi ale zlobivá holčička... potrestám tě." Jeho smích byl škodolibý a on odporný.
"Ne, ne,... prosím, ne, jdi pryč..!" Neměla kam utéct, byla nahá ve vaně, venku noc a on blíž a blíž. Jeho těžké boty došlapovaly na vlhkou zem a kovová spona na jejich špičkách se leskla. Vytáhl nůž.
Ne, ne....co mám dělat? Co mám dělat?! To je konec, tohle... tohle je konec... Absolutně rezignovala, sklonila hlavu a čekala, co se bude dít... Věděla, že tohle je poslední chvíle jejího života, že ON ji nenechá na živu. Slyšela o něm už hodně a tohle věděla jistě.
Byl už u ní, cítila zápach jeho potu. Zavřela oči.
"Polož to..." V první chvíli se lekl a otočil. Uviděl ženskou postavu stojící na prahu koupelny. Měla na sobě dlouhý tmavý plášť s kápí a rukávy, které jí skrývaly ruce.
"Ale, ale... další kočička na hraní...," usmál se a vykročil vstříc neočekávané návštěvě. Yuki celou scénu sledovala jako ve snu. Co je to za ženu? Jak se sem dostala? Ona se ho nebojí? Vždyť ji zabije.
Muž byl už skoro u neznámé.
"Řekla jsem; polož to!"
"A když ne?" usmál se sebevědomě a pohledem zkoumal její postavu ukrytou v plášti.
"Když ne...," pozvedla lehce hlavu a v místě, kde měla pravé oko, se rozsvítil červený bod. Rudé oko. Muž se zarazil. Něco cvaklo a z jejího rukávu vyjela pět palců dlouhá čepel.
"...tak ne...," dopověděla větu a mužova hlava dopadla na vlhkou zem. Jen hlava. Tělo ještě chvíli křečovitě vzdorovalo přírodě a po chvíli se svezlo k zemi.
Rudé oko zmizelo a opět "cvak". Ostří zajelo v mžiku do rukávu. Žena se podívala směrem k Yuki a řekla:
"O něho se postarám, nedělej si starosti. Dnes jsi nikoho, opakuji NIKOHO, neviděla." Yuki poděšeně přikývla.
Žena se sehla a jednou rukou uchopila mužovo tělo za lem kalhot. Bez nejmenší námahy ho zvedla a hlavu odkopla ke vchodovým dveřím.
"Trochu tu pokliď. Nic ve zlém, ale od té krve je tu svinčík. A ještě něco..." To už - Yuki nepochopila, kdy a jak se to stalo - stála u dveří.
"... zamykej se..."
"A-ano...," polkla, a hleděla za odcházející postavou.

Postava v plášti vychází z města a nese jakýsi neforemný balík. Ta postava je Shirata. Tak ji znají zde. Její pravé jméno je Kalcata, je členkou klanu pilotů, klanu který svou slávou bourá dějiny. Klanu, který se proslaví v největší válce světa. Válce, která vypukne za deset tisíc let.

A měsíc byl tak velký...
Poznámky:

gomen pro všechny, co si myslí, že kopíruju... máte recht...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama