Džin 1: Džin

25. května 2009 v 20:15 | snowfox 2008-10-22 |  D
Byl zajímavý jitřní den a já s Rikou jsme se procházely po Mostě a moje liščí maličkost jí zdlouhavě referovala o všech těch nudných novinkách, co se odehrály v mém bídném životě a které není nutné tu vypisovat... Najednou jsem se jak široká, tak blbá natáhla na chodníku. Po chvilce, díky mým zpomaleným reflexům, jsem dutě hlesla:


"Au..."
"Jsi v pohodě?" Rika mi podala ruku, rudá a tlemící se.
"Hm... ne?" zaúpěla jsem a sbírala své staré kosti. Když jsem se dozvedala, narovnala a prokřupala, můj slabý zrak objevil původce mého držkopádu. Byla jí skleněná lahev vínového tvaru, s jedovatě zeleným obsahem a korkovým špuntem. Nakrknutě jsem ji zvedla a chystala se ji někam plácnout, ale než jsem se nadála, špunt se vyšpuntoval a odletěl na křídlech letadla a ohavný obsah se začal vylévat na chodník a tvarovat se. Oněmněle jsme s Rikou přihlížely tomu, jak se před náma zhmotnil ŽIVÝ Lee.
"Dobrý den, milé dámy lomeno pánové," začal číst ze svitku, který se mu objevil v rukou. Jeho, jistě zdlouhavý a těžce napsaný, text jsme mu nevychovaně přerušily.
"WTF?" vyjekla jsem a odskočila do bezpečné vzdálenosti.
Ričina spodní čelist s úžasným "bum" dopadla na zem. "MAH?"
"Prostě a jednoduše, jsem džin a mým přáním je splnit vám jakékoli přání. Jedno jediné pro vás obě." zkrátil to rychle Lee, zaruloval svitek a s fanatickými odlesky v očích, podobné srdíčkům, jemně zavřel Ričinu tlamku.
"Ehm... Tohle je asi přelud, co, Riko?" s nedůvěřivým hlasem, který se ještě nevzpamatoval ze šoku, a pohledem jsem si Leeho přeměřila a pak do něj šťouchla. "Khua! Toho jsem se bála... je opravdový..." pípla jsem si následovně pro sebe, když jím můj prst neprojel.
"Maaaaaaah... Maaaaah..." Má sééégra hleděla zpitomněle před sebe a ústa se jí znovu sama od sebe rozjela. Zamávala jsem jí packou před očima, smířená s tím, že je to asi pravda (to víte... jsem trochu flegmouš). To už se Rikátorka probrala a stejně jako předtím já, nedůvěřivě si do Leea šťouchla. Ten na to asi byl zvyklý, protože jen na nás klidně čučel.
"Jo... je fakt pravej..."
"Ehm... říkal jsi, že nám splníš nějaké přání?"
"Opravdu jsem to říkal...?" Lee se nachvíli zamyslel a vysílal žhavé signály těla směrem k Rice, která si jich ani nevšimla. "A jó! No jasně, že vám splním nějaké přání!"
"Takže kdybych řekla, že chci abys..." Rika to ani nestihla doříct a Lee už byl u ní a nabídl se:
"Abych tě políbil, udělám to!" Oběť jeho zájmu se od něj znechuceně odtáhla, zafrfňala něco ve stylu "Já radši Kibu" a založila si ruce na prsa.
"Výborně... takže, mohl bys nám splnit jedno přání, které zní dostat se do vašeho světa?"
"Hej! A to jako semnou to neprokonzultuješ?" ohradila se mrs. Uražená, ale byla na ní vidět, že žhavě souhlasí.
"Zase? No to už jste třetí, co to chtějí. Každopádně, ti předchozí od nás rychle zmizeli..." zářivě se zaleskl svým chrupem Lee. "Ael rád vám tohle přání splním."
"A jak se teda od vás dostaneme?" začala se logicky zajímat Rika, ale já jí nevychovaně přerušila:
"A můžeme si vybrat, jak budeme vypadat?"
"Vzhled ano, ale povaha vám samozřejmě zůstane. A do schopností se vám jen přidá možnost ovládání chakry, ale budete to umět asi jako normální lidi, budete to muset natrénovat."
"Fajn... a můžu...me, ti ten vzhled napsat?" Aneb žhavá snowfox se ve mě probudila... A uspala znuděnou Klérku.
Lee přikývl a tak jsem odněkud vytáhla zásobu papírů a tužek, jeden papír a psací potřebu jsem podala Rice a začala jsem na ten svůj soustředěně, s vyplazeným jazykem, čmárat. Když už tam teda jdu, přemýšlela jsem, jdu tam jako snowfox křížená s Klérkou. Takže nemá cenu vypadat jak primadona...
Po chvíli jsme mu to podaly a miss kastrol si to zběžně přejel a zabublal:
"Výborně... Tak to bychom měli..." A než jsme se stačily zeptat, jak se tedy od tamtud dostaneme, zahlédly jsme akorát megální růžový záblesk a odporně křiklavě růžový vír nás vtáhl dovnitř.

Zaryla jsem se ksichtem přímo do hlíny a kupodivu včas jsem vyjekla. "AU!"
Když jsem se zvedla a rozhlédla kolem, nikde jsem Riku neviděla. Kolem mně byly jen stromy a stromy a... les.
"Hej! Riko, vylez ven! Já vím, že tu jsi!" zahalekala jsem jak naprostá lama. "Hele Rikuš, to není vtipný!" Když se ani po tomhle nikdo neozval, začalo mému liščímu mozečku pomalu docházet, že se asi něco zvrtlo. Hystericky jsem proto začala volal jméno mé spolucestovatelky a pobíhat po lese jak zmatená. Po chvíli jsem se rozhodla, že zachovám chladnou hlavu a začala jsem přemýšlet. Nakonec jsem vypřemýšlela to, že bych se asi měla kouknout, jak vypadám (aneb intelingence nadevše xD). Vyhrabala jsem odněkud mobil a zahleděla se do něj jako do zrcátka a shledala, že na hlavě mám jenom jedno bílé ouško.
"U Roweny! Já toho Leea zabiju!" soptila jsem a zběžně si prohlédla zbytek, jestli mi náhodou ještě něco nechybí.
"Zrzavý vlasy s patkou, tři ocasy, špičatý zuby... jop, už nic nechybí..." zkonstatovala jsem spokojeně a přemýšlela, co budu dělat jen s jedním uchem. A než jsem se nadála, neměla jsem ani druhé ouško.
"OMRWTFBBQ!!" vypískla jsem inteligentně a ohromeně zírala na bílé ouško, které se válelo v trávě. Nakvašeně jsem si ho narazila na hlavu a rozhlédla jsem kolem, pátrajíc po tom druhém. Když i to jsem našla a narazila na palici, proklela jsem Leeho.
"Roweno, ty to vidíš! Roweninu kletbu na něj! Teddy, ty ho zabij! Pomalu a mučednicky, mwehehehe... Cihlo...! Ty na něj... spadni! Jashine, ty ho spráskej bičem! Errr... Pádlo! Ty ho... zpádluj!" pomodlila jsem se ke všem svým náboženstvím a najednou jako kdyby mě osvítilo.
"Khua! Dyť já mám mobil!" praštila jsem se do čela a vytáhla podruhé svojí kraksnu z roku raz dva.
"Jééé, výborně ono to funguje! Rikuš, simtě, kde si?"

Poznámky:
Aneb moje spoluatorská s Rikou, echm, echm... Původně sjem tuhle kapitolu měla sepsat na konci prázdnin a... no, už je to skoro dva měsíce. Vlastně skoro dva a čtvrt. Takže tady vidíte, jaký je špatný nápad, nechat mě sepisovat hned první kapitolu...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama