Akatsuki grrrrl

24. května 2009 v 15:11 | I-Play-With-Dolls - 2008-05-23 |  A
Stalo se to jednoho večera, když jsem se ukládala ke spánku. Měla jsem ještě ve světě lidí vždy jeden rituál, zachumlat se co nejtěsněji pod peřinu a představit si okolo sebe "auru". Možná, že kdybych to jednoho osudového večera neudělala teď by bylo všechno jinak. Zajímá vás kdo


jsem? Nerada se představuji, protože vzhledem k mojí nynější situaci mám obavy o svém původu, ale myslím, že základní informace si pamatuji správně. Jmenuji se Emily, v době "normálního" života mi bylo 17 let, ale v tomhle světě plyne čas jinak. Asi jste pochopily o jakém světě mluvím, jestli ne, vydržte. Už jste někdy toužily po tom být nakresleni ve stylu Anime? Dívky se nemusí malovat a když jsou mokré od vody vypadají pořád krásně, v tomto světě se může stát cokoliv když máte jen trochu představivosti. Já snila opravdu často, možná právě proto jsem si o svém prvním vpádu mezi Akatsuki myslela, že mám jen velice živé "denní snění". První co si pamatuji byl závoj zářivě blond vlasů sklánějících se nademnou, a hluboký hlas, který mluvil jinou, řečí něž byla moje mateřská, ale já jí přeci jen rozuměla. Po chvilce jsem rozeznala i nádherně modré oči a až překvapivě upřímný pohled.
"Už je vzhůru, un, léky zabraly hmmm."
Léky?
"Copak jsem nemocná?" Po vyslovení svojí první věty ztuhnu, mluvím také jiným jazykem, a podle melodie se zdá být onen neznámý komunikační prostředek Japonština.
"To je skvělé" ozve se ženský hlas, "teď už to zvládnu sama, děkuji Deidaro." Onen hlas vychází z růžovovlasé dívenky s příjemným úsměvem, oblečené v černém plášti s rudými obláčky.
"Ohayo, jmenuji se Sakura Haruno." Nic víc nestačí říct, protože se na ní najednou přivalí hromada mých otázek.
"Kde to jsem?"
"Proč jsi přešla k Akatsuki"?
"Jak jsem se sem proboha mohla dostat"?
Zavřu oči se zoufalou prosbou, aby tahle situace byla pouze hloupý sen, po otevření očí mě, ale čeká zklamaní, vše je stejné pouze s rozdílem dívčina výrazu, ten se změnil v naprostý údiv. Po chvíli, ale přeci jen najde slova a začne s vyprávěním. Z něho se dozvím, že je u Akatsuki díky Sasorimu, kterého se pokoušela neúspěšně zabít, po namáhavém boji se nemohla zbavit nutkání vidět "Mistra loutek" znovu. Také že poslední dobou byly k vidění čím dál větší výbuchy jakési "modré" energie a uprostřed jednoho ohniska jsem byla nalezena právě já. Najednou začínám cítit zoufalství, které jak se víc stupňuje, tak se pohybují věci v místnosti a praskají sklenice a lahvičky s léky. Rychle se přinutím se uklidnit, abych svojí novou společnici nezranila.
"Co se to děje?!" křičím přidušeně na cele kolo.
"Uklidni se, un." Znovu slyším hlas, po kterém jsem toužila snad od první chvíle, kdy mi můj kamarád půjčil druhou sérii seriálu Naruto. "Vezmeme tě k vůdci".
Výborně, potěšující okolnost, kdo by také nedychtil po radě od hologramu. Ale právě tento vůdce se jevil jako nejlepší pomoc. Nevěděl sice přesně co se stalo, ale rozhodl, že se stanu člen týmu Akatsuki. Po této události nabraly věci rychlý spád, nejen, že jsem byla školená od samotného vůdce jak ovládat své "malé" výbuchy (při kterých mizely skalní masivy a hluboká jezera). Nemluvím o pokusech Kisameho naučit mě jeho techniku(při jeho hodinách se mu často dařilo mě málem utopit, naštěstí se ale jako zázrakem vždy objevil Deidara, který toho modrého blázna zastavil). Ale také od Sakury, která mě učila využít sílu a rozum k léčení a stala se během té doby mojí nejlepší přítelkyní. Právě ona mi vysvětlila chod mého nového života, nebo styl oblékání. Naučila jsem se zde žít, bohužel se mi povedlo i zamilovat se do Deidary, ale tu lásku se snažím umlčet. Obdivuji a zároveň žárlím na Sakuru, která uměla své city vždy projevit. Snad jednou přijde den, kdy se mi to taky povede... nevím... snad...
Poznámky: Nihao, povídky psát neumí, a absolutně jsem pomíchala postavy v Narutu. Pokud jste zarytí fanoušci, nemyslím, že by se vám mohl můj výplod líbit. Jestli je povoleno glosování, tak buďe něžní, já už budu hodná. Pokud bude mít více lidé zájem o pokračování, tak ho klidně přidělám, ale pokud nezaujmu, tak tuhle povídku smažeme a budeme dělat jako, že se nikdy nic nestalo. Emily P.S. Raději se nebudu zmiňovat o uvozovkách, budeme předstírat, že jsou napsány správně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy | Web | 31. května 2009 v 15:08 | Reagovat

nhoo :D hh good awe nejak mi ubehla pointa, sorry = nemalo to pointu, ak hej uplne skritu, nebol w tom ani dej takze tuto powiedku mozem oznacit zatial ako jednu z najhorsich - awe w pohode :D:D hh
:-)  :-)

2 Akemi-chan | Web | 9. června 2009 v 7:57 | Reagovat

[1]:OMJ...

Mno, podle mě jsi měla skvělý nápad a pomíchaní postav mně osobně nevadí - a to fanouškem jsem ^_____^ Moc ráda bych si přečetla pokračování x)))
P.S.: Nádherný popis Deidary *_________*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama